Robert Zollitsch & Linna Gong: Osamělá plavba mezi Východem a Západem
9. 11. 2009 | Rubriky: 2009,Články,UNI
Robert Zollitsch z Bavorska spolu se svojí čínskou manželkou, zpěvačkou Linnou Gong, vytvářejí hudbu jaká nemá obdoby. Tím, že typicky čínský způsob zpěvu propojili se západním kompozičním a aranžérským myšlením, se jim podařilo zbourat kulturní bariéru. Pro Evropany je výsledek mnohem stravitelnější než “normální” čínská hudba, ale přitom stále velmi překvapivý, a pro Číňany tato cesta otevírá nové světy. Vedle skládání repertoáru Zollitsch občas hraje se skupinou své ženy na bavorskou citeru, v závislosti jestli mu to zrovna na turné zrovna dovolí péče o jejich dvě malé děti. Zbytek sestavy tvoří vizuálně i zvukově působivé ústní varhany sheng, violoncello, čínský cimbál yangqin a flétny. Program rudolstadtského festivalu popisuje styl skupiny jako “novou komorní hudbu z Číny”.
Vaše hudba může oslovit publikum na Západě právě tak jako v Číně. Ta země představuje přece obrovský trh i pro hudebníky. Je těžké se tam prosadit?
Souhlasím, že Čína je důležitá, ale zároveň je natolik odlišná, že je daleko těžší tam zařídit nějakou hudební akci než v Evropě. Ne snad že by nebylo obecenstvo, to je skutečně velmi vděčné, pokud se tedy podaří koncert vůbec zorganizovat. Neexistuje tam zatím žádná tradice koncertní aktivity na každodenní bázi, jak ji známe na Západě, vytváření nových hudebních impulsů, infrastruktura tam nefunguje.
Vy jste ale v Číně studoval hudbu, dobře znáte tamní hudební scénu, jaké vlivy se tam uplatňují? Nevzniká tam něco jako je v Indii filmová hudba z Bollywoodu? Živelná syntéza Západu s Východem se silným vizuálním účinkem?
Zatím vůbec ne. Ten vliv Západu se projevuje v rocku, jazzu, není to sice moc silné, ale živí to nezávislou scénu. Západní vliv je spíš dominující, než aby tam docházelo k nějakému dialogu či syntéze. Zatím tam nevznikla žádná tvůrčí fuze, která by reflektovala místní tradice.
Ale to je přece právě to, co děláte vy s Linnou, ne?
Ano, ale jako koncertní tvorbu, která nikdy nebude mít mediální dosah srovnatelný s filmovou produkcí.
Mátě někoho, koho byste mohli označit za konkurenci?
Nemáme, bohužel. Možná je to paradoxní, ale kdyby taková konkurence vznikla, i my bychom získali lepší pozici. Je potřeba, aby podobné věci jako my dělali i další hudebníci, tím bychom se i my zviditelnili. Zatím si tedy připadáme velmi osaměli. Jako skladatel dostávám spoustu objednávek od mladých čínských muzikantů, chtějí hrát mé skladby, znají mě protože v Číně vyšla moje alba s komorní hudbou. Poptávka tedy je, ale pokud existuje jen jediný skladatel který ji může uspokojit, dostává se pod zcela nepřirozený tlak, nedochází k vývoji a diferenciaci.
Ale když tedy dostáváte objednávky, neznamená to že jste založili hnutí, trend? Lidé vás přece následují.
To je z mé pozice těžké hodnotit. Těší mě že v tom co dělám lidé vidí nějakou hodnotu.
V historii evropské klasiky byla spousta případů, kdy západní skladatel cíleně hledal inspiraci z Východu, příkladem je Verdiho opera Aida která vznikla na objednávku tureckého vladaře Egypta, cítíte v tom nějakou paralelu?
To není moje cesta, kombinovat izolované elementy abych dosáhl efektu. Snažím se postupovat organicky. V tom, co vstřebávám z čínské hudby, se snažím jít do hloubky.
Máte nějaké kompozice pro nové album?
Napsal jsme skladby pro Linnu a smyčcový kvartet na motivy klasické čínské poezie. Ale problém je, že zatím nemáme nahrávací kontrakt. Což je škoda, protože koncerty mají odezvu. Lidé bývají často překvapeni, protože hrajeme úplně jinak než si představují čínskou hudbu, neslyší tam žádná klišé která si s touto zemí spojují.
Z článku v UNI, 2009/10
