Erbenovy balady se skandinávským kořením
20. 2. 2023 | Rubriky: 2022,Články,Harmonie
Muzikantka a zpěvačka Kateřina Göttlichová je dobře známá ze skupiny Braagas, která získala v průběhu let několik cen Anděl. Jejím posledním projektem je sólové album, spojující lidové texty a její autorské melodie se zcela jedinečným nástrojovým doprovodem, jehož páteří je houslím příbuzná nyckelharpa. Ta je původem ze Švédska a její návrat, podobně jako u niněry anebo norských houslí hardanger, patří k trendu, který v posledních padesáti letech probíhá napříč kulturami. Mizející nástrojové druhy se probouzejí k novému životu. V širším kontextu k tomuto revivalu patří i keltská harfa Alana Stivella, slovenské fujary které okouzlily desítky renomovaných hráčů na celém světě, řecké bouzouki které prošlo metamorfózou v rukou irských nástrojářů, arménský duduk anebo stojaté housličky známé jako krétská lira, k jejichž návratu přispěl původem irský hráč Ross Daly. Klíčovým hráčem tohoto trendu se roku 1992 stala finsko-švédská skupina Hedningarna, jejíž krédo znělo: Studovali jsme hudbu Severu, ale vyrůstali jsme s Hendrixem.
I když pro folklorní puristy je takové křížení kultur svatokrádeží, celý proces má logiku i jasnou estetiku. Vznikl jako přirozená reakce na fakt, že z hudby vyprchala autentičnost, identita, vazba na kořeny. Syrové tóny nyckelharpy či bouzouki tuto roli naplní i mimo svůj mateřský region. Mají totiž neuhlazený a neoposlouchaný zvuk, který svojí organičností souzní s místními kořeny. Jsou to přirozené stavební kostky ve hře, která vnímá kulturní identitu jako tvůrčí proces, a je opakem uměle udržovaného folkloru. Silnou roli v tomto revivalu hrají nástrojáři, kteří archaickým a často primitivním nástrojům dodávají preciznost i nové možnosti.
Nyckelharpa vzhledem připomíná housle, hraje se na ni smyčcem, ale výška tónu se řídí sofistikovaným systémem kláves. Navíc je vybavena sadou rezonančních strun, podobně jako indický sitar či viola d’amore, pro kterou komponoval Vivaldi i Telemann. Název nyckelharpa nemá nic společného s niklem, nyckel znamená ve švédštině klávesu, klíč. Od roku 1995 vydává American Nyckelharpa Association časopis, tomuto nástroji věnovaný, volně přístupný na internetu. Kronos Quartet použil nástroj na albu Early Music (1997) a 26. dubna 2020, v době, kdy se celý svět ponořil do lockdownu, se poprvé slavil Mezinárodní den nyckelharpy. Konstrukcí i konceptem připomíná nyckelharpa jiný starý nástroj, niněru. Ta je rovněž opatřena systémem kláves, struny v tomto případě neovládá smyčec, ale otáčející se bubínek. I niněra prodělala během posledního půlstoletí fascinující comeback, k čemuž vydatně přispěl francouzský hudební vizionář Valentin Clastrier.
V následujícím rozhovoru odpovídá vedle Kateřiny Göttlichové (KG) i Jan Klíma (JK) , který vedle muzikantské role zaměřené na středověkou a balkánskou hudbu sleduje paralelní dráhu stavitele nástrojů, jejímž výsledkem je i konkrétní model nyckelharpy, s nímž Kateřina natočila album Zimnice.
Kateřino, máš za sebou profesionální dráhu dlouhou víc než čtvrt století. Co tě přivedlo k myšlence natočit sólové album až teď?
KG Mockrát jsem si říkala: Až jednou bude trošku klidu, přijde čas napsat nové písničky. Na jaře 2020 přišla pandemie a najednou bylo času spousta.
Názvy jako Zimnice, což je titul alba, anebo písně jako Kletba, to zní docela strašidelně. Je to povaha české tradice, anebo za to může konkrétně Erben, když ve svých sbírkách akcentoval i další horrorní témata, jako Polednice či Vodník?
KG Já měla na výběr asi 4000 písniček. Ne všechny byly kruté, takže se do toho zapojil i můj osobní vkus. Ten výběr začal už když jsme s Braagas točili desku O ptácích a rybách. Já tehdy studovala Sušilovu sbírku, Sborník sebraných lidových písní, tam jich je kolem 2600, pak jsem si pořídila všechny sborníky od Erbena. Tehdy jsem hledala písničky pro Braagas, ale melodie na rozdíl od textů pro nás použitelné nebyly. Ke sborníkům jsem se pak po dvou letech vrátila. Tak vznikl výběr pro Zimnici.
Takže sis vybírala jen texty, původní melodie jsi ignorovala?
KG Texty mě zaujaly příběhem, obsahem. Četla jsem je jako poezii, kterou chci zhudebnit. Spoustě generací pomohly prokousat se příkořím, fungovaly jako varování: když půjdeš touhle cestou, dopadne to takhle. Mají roli psychoterapie. Je to hodnota, před kterou se skláním. Proč bych já měla vymýšlet nové příběhy, když v těch lidových je už vše obsaženo.
Některé z nich u nás už natočili jiní, inspiroval tě někdo?
KG Nejvíc Vlasta Redl. I jeho album s Hradišťanem.
To je nejvíce nedoceněné album posledního půlstoletí. Ty máš navíc praxi a znalosti tradiční hudby Skandinávie i Jižní Evropy, otiskla se tahle zkušenost nějak do Zimnice?
JK Muzikant je vedený svým vkusem, takže i Zimnice od Kateřiny je obrazem její hudební zkušenosti, v níž je spousta vlivů odjinud.
KG Ano, je v tom to velká stylová nečistota.
Třeba v písničce Cedulička jsem slyšel i flamenco.
KG Flamenco křížené s Balkánem s trochou Mexika s mírnou příměsí Skandinávie, to všechno tam patří. Zásadní tvůrčí vklad měl při natáčení Honza Balcar. On je velký novátor při vymýšlení nových zvuků. Jak deska ve výsledku zní, je právě jeho zásluhou.
Nyckelharpa
Vzít lidovou píseň, dát jí novou tvář, to je otázka, kterou řešilo několik generací hudebníků. Kdysi bylo oblíbenou metodou spojovat lidové písně s elektrickými kytarami. Honzo, ty jsi ale daleko více provázán s těmi starými, akustickými nástroji s impozantním zvukem i vizáží, proč?
JK Přivedla mě k tomu škudlivost. Nechtěl jsem kupovat nástroje za velké peníze, které jsem navíc neměl, tak jsem je začal stavět. Bavilo mě, že to je široké pole, kde člověk může experimentovat.
Když sis Kateřino pro album vybrala nyckelharpu, mohla jsi ji za drahé peníze dovézt ze Švédska, anebo najít šikovného místního nástrojáře, který ji postaví, jak to probíhalo?
KG Na oživení zvuku Braagas jsem kdysi potřebovala nějaký skřípavý zvuk, volala jsem Honzovi aby mi vyrobil malou niněru, a on odhodlaně prohlásil, že rovnou postaví nyckelharpu. Přišlo mi to jako velká výzva.
JK Dlouho jsem se na to chystal, ten nástroj mě uhranul. Někdy v roce 1972 zveřejnil kdosi ve Švédsku konstrukční plán nyckelharpy, byla to vylepšená verze folklorního nástroje. Všichni kdo nyckelharpy dnes staví, tak dodržují rozměry z toho plánku, mění se jen tvary těla a detaily. Model, na který Kateřina teď hraje, je šestý v pořadí z mé dílny.
Ale neměl bys při stavbě vedle plánku mít po ruce už i hotový nástroj jako vzorek?
JK Všechny nástroje, na které se hraje smyčcem, fungují podobně. U nyckelharpy je ale anomálie, a to je tlak na kobylku, která nese až 16 strun, ta síla je extremní a dosahuje 100 kg. U folklorních verzí se s tím nemazlí, dají tam robustní kus dřeva, který ten tlak vydrží. Kdežto současné nástroje, na které se hraje i baroko či složitější muzika, jsou odlehčené, technologie se zdokonalila.
Pokud chceme oslovit moderní publikum, používáme prastaré nástroje. Není to paradox?
JK Muzikanti hledají neotřelé zvuky, aby se odlišili od šedivé většiny. Pozornost upoutá i vizáž nástroje. Zatímco dříve převažovaly objednávky ze zahraničí, v posledním roce stoupl zájem doma. Asi je u nás už víc lidí, kteří se chtějí naučit něco nového a jsou ochotni za to zaplatit. To je dobrý signál.
Kateřino, ty ovládáš spousty strunných nástrojů, jak těžké bylo naučit se na nyckelharpu?
KG Já na ni hraju spíš účelově, to co vyžaduje skladba, což není virtuozita. Pomáhá mi při tom, že jsem hrála desítky let na piano, protože nyckelharpa má stejně jako piano klávesy. Výhodou byla i průprava na housle, protože na nyckelharpu se hraje smyčcem.
Ty nástroje mají skutečně podobnou logiku, ale slabší povahy možná odradí počet strun?
KG Hráč ovládá jen čtyři melodické struny, stejně jako u houslí, ty ostatní jsou rezonanční a rozeznívají se samy.
U nás není tenhle pincip příliš známý, na rozdíl od Indie, kde jsou rezonančními strunami vybaveny všechny ty slavné nástroje včetně sitaru. Jak vlastně fungují?
KG Rezonanční struny podpoří barvu tónu melodické struny, zasytí celkový zvuk, funguje to i jako dozvuk. Má to i zajímavý vliv na psychiku, když jsem začala cvičit, mému synovi byly necelé 2 roky a vždycky usnul. Dudy tenhle příjemný efekt nemají. Děsila jsem se ale ladění. Jenže ten nástroj má paměť! Nejprve je nutno ho ladit několikrát denně, ale pokud hrajeme intenzivně, po půl roce se ladění zamkne, a už se téměř nerozlaďuje.
JK Za rozlaďování může tah strun.
Má nyckelharpa nějakou elitu virtuózních hráčů? Předpokládám, že když jde o švédský nástroj, tak tam dominují Švédové?
KG První, koho jsem viděla s nyckelarpou, by Erik Rydvall. Ptám se, co to máš v kufříčku? A on, že to nebudu znát. Právě Rydvall patří k legendárním hráčům.
Vývoj a kontext
Erik Rydvall hraje na nyckelharpu i Bacha. Vytváří ten nástroj nějakou spojnici mezi barokem a tradiční hudbou?
JK Za to může i konstrukční zdokonalování. Ti, kdo zpočátku hráli jen tradiční hudbu, si chtěli vyzkoušet i něco jiného a přinutili nástrojáře aby rozšířili možnosti nyckelharpy.
Jak dlouho trvá postavit ten nástroj?
JK Asi 14 dní. Záleží na tom, kolik jich stavíš najednou.
V obchodě to nekoupíš?
JK Zatím ne, ten nástroj není tak jednoduchý, aby se dal dělat sériově, je to o dost složitější, než vyrobit dobrou kytaru. Dřevo jako konstrukční materiál je hodně náročné a potřebuje individualistický přístup. Model ze sériové výroby bude nutně ochuzený.
Kolik druhů dřeva na jednu nyckelharpu?
JK Javor, eben, smrk. Plus kolíčky z mosazi.
Jaký byl první nástroj, který jsi postavil?
JK Z překližky cistru, někdy roku 1995, mě bylo 23, stavěl jsem ji doma v obýváku. Byla tak strašná, že jsem nechtěl, aby ji někdo objevil, tak jsem ji obřadně spálil.
A první skutečný nástroj dokončený?
JK Cistru pro svoji pozdější skupinu Gothart.
Dalším nástrojem s dlouhou historií, který prodělal nečekaný comeback, je niněra, která podobně jako nyckelharpa spojuje princip houslí s mechanickým klávesami.
JK Renesance niněry je úžasný příběh. Na jedné straně byli hráči, kteří na nástroj chtěli zkoušet nové věci, na druhé nástrojáři, kteří plnili jejich přání a nástroj vylepšovali, a tak vznikaly docela složité modely, něco jako v přenesením smyslu Rolls Royce. Já považuji niněry a nyckelharpy za moderní nástroje. Jak se dnes stavějí, to je skutečně moderní proces.
Třeba Valentin Clastrier z Francie patřil k těm vůbec nejstarším průkopníkům novodobé niněry, a svému průlomovému albu dal výstižný název Hérésie, Kacířství.
JK Tu desku jsem někdy roku 1996 slyšel v rádiu, zrovna v tvém pořadu Hudba na pomezí, a tak mě to uhranulo, že jsem po niněrách začal usilovně pátrat.
Je snadné se stavbou nástrojů uživit?
JK Moje nyckelharpy jdou do celého světa, nejvíc klientů mám v Německu, ale objednávky přicházejí i z Ameriky a Japonska.
Psáno pro časopis Harmonie, 2022/7-8
