Archeolog českého bigbeatu

11. 10. 2010 | Rubriky: 2010,Články,UNI

Lukáš Machata žije od svých 14 let ve Švýcarsku, kde se živí jako výtvarník, a v ranné éře kompaktů při jedné ze svých cest do Prahy například navrhnul obal CD Jižák průkopnické skupiny Manželé (Bonton). V posledních letech je též autorem kompilací, které mapují historii českého jazzu a popu. Živil se i jako DJ v klubech v Basileji, kde teď žije, a na své diskotéce dokonce pouštěl české oldies, když bylo evropské mistrovství ve fotbale, a český team zrovna hrál v Basileji.

Je docela přirozené, že s reedicemi umělců jako je Dylan není těžké prorazit. Jak to ale jde s českými reedicemi?

Neřekl bych, že je to zas tak mimořádně těžké, a nebyl jsem v tomto směru ani první. Ale bavilo mě tu hudbu sbírat, a tak jsem začal psát svůj hudební blog, a to v angličtině, aby tomu svět rozuměl. Čekal jsem kdo se ozve, protože jak jsem zjistil, svět toho o české hudbě naopak moc neví. Ozval se mi člověk z Madridu ze značky Vampisoul, psal mi, že už několik let plánuje vydávat vedle reedic z ostatních částí světa i českou hudbu, ale že zatím v téhle oblasti nenašel žádného odborníka.

A kdo tedy byl tím prvním zahraničním kompilátorem českých vykopávek?

Uzavřené kompilace čs. muziky legálně vydal asi jako první Zeljko Kerleta v Británii na značce Cosmic Sounds (CD Third Eye – Rare Gems From Czechoslovakia). Velká část kompilace Between Or Beyond The Iron Curtain taky obsahuje čs. kapely. Ale dávno před legálními alby existovaly bootlegy. Kdysi jsem měl např. italskou kompilaci Czechoslovakian Beat Vol. 1, jež z velké části obsahovala skladby ze supraphonské kompilace Rock Story 1 z roku 1991 -včetně špatně interpretovaných českých názvů skladeb kvůli poněkud těžko čitelné výtvarné úpravě Karla Halouna. Ojediněle se Marta Kubišová, Matadors, Olympic, ale třeba i kytaristé Karel Duba nebo Miroslav Kefurt objevovali na rozličných bigbítových kompilacích, většinou ovšem šlo též o bootlegy.

Který titul jsi vydal jako první?

Martu Kubišovou, pracovali jsme na tom rok a půl. Snažil jsem se vybírat spíš skladby progresivního rázu, nikoli tedy “hity” zaměřené na český trh. Je to i tím, že dotyčná značka Vampisoul má klientelu, která už určité žánrové zaměření očekává. Zjistil jsem, že Kubišová spolu s Golden Kids byli na svou dobu ještě bigbeatovější než leckterá z českých “bigbítových” kapel, které tenkrát hrály samé odvařené popíky.

A najdou se tam i nějaké nikdy nevydané skladby?

Ne, protože terén velmi dobře zmapoval Karel Knechtl v 90. letech, kdy třeba znovuobjevil domněle ztracené nahrávky z Radia v Plzni, a Supraphon resp. Bonton v té době tedy vydali od Kubišové vše.

Máš nějaké priority, co v těch bohatých archivech hledat?

Pro Vampisoul hlavně soul, funk, soul-jazz, jazz-rock a podobně. Pro sesterský label Munster Records především garage-rock a psychedelii 60. let.

No ale právě soul či funk jsou žánry, který zrovna Češi moc neuměli, a často se uchylovali k nepříliš autentickým kopiím.

Tak zrovna s tímhle bych nesouhlasil, třeba takový Michal Prokop měl toho Reddinga dobře naposlouchaného. A pak také, spoustě umělců sloužila ta anglosaská hudba jako základ vlastní tvorby, což dokumentuje moje další kompilace, The Funky Way of Emil Viklický.

Objevily se nějaké reakce?

Obě kompilace měly výborné recenze snad ve všech světadílech. Zrovna mi nedávno hlásil produkční Vampisoulu, že se v Londýně sešel s producentem renomovaných Ace Records, který velmi chválil Kubišovou. Kompilace Viklického měla výborné recenze třeba v Americe (http://www.artsjournal.com/rifftides/2009/11/recent_listening_ha l_weary_bil.html), ale i v Jižní Africe.

Má tvůj výběr nějakou vazbu na české komunity?

Nikdy jsem s ní nepočítal, česká komunita není mým cílovým publikem, navíc mnohé skladby pro Čechy zajímavé v reedicích už dávno vyšly. Tak třeba, Vampisoul si u mě objednali kompilaci Plastic People of Universe, která vyšla letos v létě, jako troj-LP a dvoj-CD. Ve stadiu rozpracovaného výběru je CD Hany a Petra Ulrychových a Atlantis, tam bude například Hlídač snů, B strana obskurního singlu Speedy Gonzales. Rád bych na příští rok udělal výběr SHQ Karla Velebného, kdy budou jeho nedožité osmdesátiny.

Jak na tebe zapůsobila hudba Švýcarska, jde teď žiješ?

Já tam odešel roku 1981, to mi bylo 14 let. Od poloviny 80. let jsem hrával v různých kapelách, později jsem některé i vedl. Občas jsem dokonce zpíval česky, např. coververze tehdy v Československu zakázaného Pražského výběru. Překvapilo mě, když jsem se jakožto člen kapely Ugly Bluz loni dokonce ocitl na kompilaci 50 Jahre Berner Rock. Zřejmě jsme tedy zanechali nepřehlédnutelnou stopu v padesátileté historii bernského bigbítu.

Co chystáš dále?

Chtěl bych připravit kompilaci Flaminga, což byla ve své době klasická soulová kapela, zpívala s ní Marie Rottrová. Hodně pro ně komponoval basista Jiří Urbánek, jeden z nedoceněných českých muzikantů, který bohužel loni zemřel. Mám moc rád orchestr Gustava Broma, který také spolupracoval jako doprovodný orchestr se zpěváky, v každé své době byl na úrovni. Tak například, v roce 1972 natočil album se slovenskou zpěvačkou Evou Kostolányovou, je na něm i ranná world music, kytarista Karol Ondreička tam hraje na sitar.

Odkazy

www.loukash.com
blog.loukash.com
www.vampisoul.com

Z článku v UNI, 2010/8