Čaj, voda a senhor vinho

1. 9. 2005 | Rubriky: 2005,Články,Rock & Pop

S Marizou o portugalské totalitě i hudební kuchyni

Velká část 20. století probíhala ve znamení anglicky mluvící popkultury. Hollywoodské filmy, jazz, blues, Beatles, country & western, to všechno byly impulsy, které zbytek světa sváděly k napodobování… ale kdo by bral vážně francouzského Elvise Presleyho či německé Beatles? O 40 let později se situace obrací, kdysi opomíjené kultury nabízejí překvapivě silnou hudbu. K těm nejzajímavějším objevům patří portugalská zpěvačka Mariza, která se v červenci představila českému publiku na festivalu Colours of Ostrava.

Portugalsko prošlo podobným vývojem jako Československo, v obou zemích vládla diktatura, která degradovala kulturu na propagandu. U nás režim zprotivil celé generaci posluchačů lidové písničky. Nestalo se něco podobného fadu?

Portugalská diktatura tu hudbu 40 let zneužívala. Když padla, lidé chtěli poslouchat jiné věci – zvláště ti vzdělaní a intelektuálové. Fado tehdy žilo, podobně jako ve svých počátcích, jen mezi obyčejnými lidmi.

Proč jste se rozhodla natáčet své poslední album v Brazílii?

Brazílie má k Portugalsku blízko, mluví se tam stejnou řečí, a já mám navíc ráda brazilské rytmy, stejně jako řadu zpěváků a muzikantů: Tom Jobim, Elis Regina či Caetano Veloso. Jeho kapelníkem je violoncellista Jaques Morelenbaum. Jednou jsem ho potkala v Lisabonu a napadlo mě, že bychom mohli udělat společný projekt, natočit třeba jednu písničku. Zavolala jsem mu a on měl v diáři volno zrovna když jsem měla volno já, zbývalo nám dost času na celé album. Do Brazílie jsem si vzala dva kytaristy, Jaques vybral další hráče. Pro mě bylo cenné, že jsem pracovala v cizině s někým, kdo není svázán tradicí fada, a nebojí se že něco udělá špatně a poruší tabu.

Amália Rodrigues, která zemřela před šesti lety, je dodnes považována za tu největší postavou fada. Setkali jste se někdy?

Ne. Amálii jsem objevila hodně pozdě. Nikdy jsem ji nepotkala. Ale fado jsem poznala už jako dítě v Lisabonu, zpívalo se v restauraci mých rodičů.

Co je pro zpěvačku fada nejdůležitější? Potřebujete hlasového pedagoga?

Já jsem žádným hlasovým školením neprošla, ale piju hodně čaje a vody a to mému hlasu prospívá. A vedle toho mám svého učitele a lékaře kteří o můj hlas pečují.

Skutečně jenom čaj a vodu? K nejpůsobivějším skladbám vašeho repertoáru patří Senhor Vinho z prvního alba, píseň o tom, jak “pan Víno” nahlodává pevnou vůli a smysl pro pořádek. Ta vznikla také přímo pro vás?

Ne – roku 1976 ji natočila Amália Rodrigues. Mimochodem, v Lisabonu existuje dokonce podnik jménem Senhor Vinho, v němž se zpívá fado a pije víno. Najdete ho v jedné ze starých lisabonských čtvrtí, Madragoa.

Jak to v takovém podniku vypadá?

Velmi intimní atmosféra, spousta positivní energie, lidé se baví, setkávají, a zároveň prožívají emoce, které fado přináší. Já do těch podniků ráda chodím i jako posluchačka.

Existuje nějaké spojení mezi fadem a literaturou?

Fado, stejně jako poesie, vyjadřuje nejrůznější druhy emocí. A poesie je ta nejvyšší literární disciplina. Fado a poesie k sobě mají v Portugalsku blízko.