Voodoo jako inspirace pro umění i revoltu
To, že novodobé žánry jako blues, jazz, samba či reggae vděčí za svůj potenciál africkým kořenům, je obecně známé. Méně se už debatuje o tom, jak se do této hudby promítla africká spiritualita. Přitom stačí srovnat černošské gospely s evropskými církevními zpěvy, abychom našli zásadní rozdíl v emocionalitě a feelingu. Gospel, tedy černošské písně doprovázející bohoslužby na americkém Jihu, který do světa pronikl díky tak silným osobnostem jako Aretha Franklin či Mahalia Jackson, je ovšem jen příslovečnou špičkou ledovce.
10. 4. 2023 | číst vše...
Zapadlé vísky, migrace dobrovolná i vynucená, kulturní tavící kotlíky – to je to nejlepší koření, které vytváří hudební diverzitu. I když to zní překvapivě, ukázkovým katalogem evropské kulturní pestrosti není jen Balkán, ale i stát za naší severní hranicí. Polsko prošlo za poslední staletí několikrát drastickým posunem hranic a nechtěně se tak stalo živou laboratoří etnických stylů.
Během své věčně proměnlivé dráhy Denselow cestoval jako humanitární dobrovolník po Africe, pracoval pro BBC, natáčel mezinárodně ceněné dokumenty. Když v Londýně před 50 lety sepisoval rozhovor s Frankem Zappou, Zappa pak zaklepal u jeho dveří aby ho pozval do Kalifornie. Jeho recenze v Guardianu představují cenný zdroj faktů napříč žánry i dekádami, zvláště pro autory, kteří na rozdíl od 1.3 miliardové anglickojazyčné komunity žijí v zemích, které autem projedete za pár hodin.
Muzikantka a zpěvačka Kateřina Göttlichová je dobře známá ze skupiny Braagas, která získala v průběhu let několik cen Anděl. Jejím posledním projektem je sólové album, spojující lidové texty a její autorské melodie se zcela jedinečným nástrojovým doprovodem, jehož páteří je houslím příbuzná nyckelharpa. Ta je původem ze Švédska a její návrat, podobně jako u niněry anebo norských houslí hardanger, patří k trendu, který v posledních padesáti letech probíhá napříč kulturami.
Regionální odlišnosti se v Itálii promítají do dialektů, kuchyně i hudby. K typicky lokálnímu koření patří sardinská polyfonie, transovní rytmus pizzzica z Puglie, a samozřejmě i nejčastěji nahrávaná italská píseň Bella Ciao, Krásko sbohem. 
Festival v norském městečku Forde vytváří zajímavý kontrast vůči daleko větším akcím v centru Evropy. I když ve výběru headlinerů nejsou velké rozdíly, norský festival navíc nabízí kouzelná a intimní setkání s dosud neznámými severskými umělci, i neopakovatelné zážitky v samotách nad norskými fjordy, pořádané navzdory nevypočitatelnému počasí.
Propojení společenského protestu s hudbou má na Ukrajině dlouhou tradici. V prosinci 2013, v době demonstrací proti rusky orientovanému prezidentu Janukovyčovi, se na kyjevském náměstí Majdan také hrálo. Ukrajince, odmítající izolaci od Evropy, podporovali muzikanti z ciziny – včetně našich. Pár dní před českými kapelami Nylon Jail a Dva tu vystoupila Mariana Sadovská…
Vymezit izraelskou hudbu žánrově či kulturně je obtížné. Před vznikem státu Izrael se v Evropě zakořenily dva stereotypy. “Židovská” hudba, to je přece klezmer, bujaré tance i teskné melodie z židovských osad na východě Evropy v jazyce jiddiš. Od nich se náladou výrazně liší sefardské písně, relikty ze středověkého Španělska v archaickém hebrejsko-španělském jazyce ladino. Méně už jsou známé liturgické zpěvy židovských kantorů, zachycené v Evropě i Spojených státech a dodnes dostupné v reedicích na CD. Nahrávky kantorů Gershona Siroty či Pierre Pinchika – oba s narodili na Ukrajině – představují hloubkou spirituálního prožitku zajímavé srovnání s gospelovým zpěvem Arethy Franklin anebo s rituály qawwali pakistáského zpěváka Nusrata Fateh Ali Khana.
Jejich katalyzátorem je Jono Heyes, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, který pochází stejně jako Coleman z Nového Zélandu. Zatímco Coleman se usadil v Seville, Heyes žije momentálně v Jižních Čechách. Tam vznikl i následující rozhovor. Počátkem října proměnil Heyes tichý penzion stojící o samotě na břehu potoka v nahrávací studio. Natáčel zde nejen své následující album, s pracovním názvem The Beehive Studio, ale i filmové příběhy s písněmi propojené. Vedle Colemana a Heyese se účastnili basista Petr Tichý, houslistka Anna Štěpánová a další hudebníci. 
