I když tento 57letý, dready okrášlený skřítek pochází z Jamajky, všem tamním klišé se vymyká. Narodil se v rodině kazatelů, hudební začátky absolvoval jako zpěvák v kostele, a jeho současný spoluhráč, o generaci mladší Fixi, hraje na nástroj, pro jamajskou hudbu zcela atypický – na akordeon.
22. 9. 2014 | číst vše...
Image hudebního rebela se Maaloufovi vrací s úroky. Existuje snad jiný muzikant, který by za tak krátkou dobu získal výsostně originální hudbou tak širokou posluchačskou obec? Poprvé Maalouf triumfoval před českým publikem na festivalu Colours of Ostrava.
7. 4. 2014 | číst vše...
“Tanya je v přímém kontaktu s nadpřirozenými silami,” tvrdí houslista David Harrington z prestižního newyorského ansámblu Kronos Quartet. Inuitská zpěvačka vnímá svoji cestu jako návrat k těm nejhlubším prožitkům, až do bodu kdy její rozum opustí tělo a vlády se ujme čistá exprese.
31. 3. 2014 | číst vše...
Navzdory své skromnosti patří Trilok Gurtu k hudebním vizionářům největšího kalibru. Hrál s Johnem McLaughlinem, Janem Garbarkem i Joe Zawinulem, natočil a podílel se na více než dvou stovkách alb. V Praze představil svůj nový projekt Spellbound, který pojal jako průřez tvorbou velikých jazzových trumpetistů – včetně Milese Davise, Dizzy Gillespieho a samozřejmě i svého hudebního guru Dona Cherryho.
17. 3. 2014 | číst vše...
To, s jakou lehkostí překračuje Milesem Davisem inspirovaná trubka Erika Truffaze hranice mezi žánry, potvrdily jeho předešlé pražské koncerty, včetně vystoupení s indickými muzikanty na festivalu Respect 2009. Nový Truffazův projekt jde ještě dál – hudbu v něm doprovázejí projekce jednoho z mistrů současného komiksu.
3. 2. 2014 | číst vše...
Hudební příběhy mohou být stejně poutavé jako ty nejlepší dobrodružné romány. Roku 1635 ztroskotaly u karibského ostrova Sv. Vincent dvě španělské lodě s otroky z Nigérie. Trosečníci prý nějakou dobu válčili s Kariby, místními Indiány, ale nakonec se smířili a rasy se promísily. Potomci Karibů a Afričanů jsou dnes známí jako Garifunové.
30. 9. 2013 | číst vše...
Znalci evropských tradičních stylů si polyfonii – tedy archaický způsob vícehlasého zpěvu – spojují obvykle s Korsikou či Sardínií. Ano, právě na těchto izolovaných ostrovech se dochovaly staré zvyky i kulturní artefakty, které na evropské pevnině vytlačila civilizace. Sbor Lo Còr de la Plana vznikl v Marseille, v bohémské čtvrti nad přístavem, v minulosti známé pod oksitánským jménem La Plana.
23. 9. 2013 | číst vše...
Letošní festival Respect začal překvapivě brzy – na doprovodném koncertě počátkem dubna vystoupila zpěvačka Ceu, která patří k největším nadějím u nás dosud neznámé brazilské hudby. Hlavní festivalové koncerty proběhnou v červnu na tradiční open air scéně na pražské Štvanici. Během dvou dní překypujících energií se vystřídá přes deset umělců z Afriky, Asie i Evropy, z nichž většina u nás koncertuje poprvé.
11. 6. 2012 | číst vše...
Od 60. let, kdy se v Rio de Janeiru zrodila bossa nova, je Brazílie pověstná éterickými, ale přitom silně expresivními a výsostně muzikálními ženskými hlasy. K posledním objevům na tomto poli patří 31letá CéU, vlastním jménem Maria do Céu Whitaker Po‡as. Narodila se v Sao Paulu, největším městě Brazílie, a tvrdí, že ji inspiruje především hudba s kořeny v Africe.
26. 3. 2012 | číst vše...
Sambasunda Quintet přijíždí na turné do Evropy, a na trase turné je i koncert v Akropoli 7. února.
30. 1. 2012 | číst vše...
Lu Edmonds, kytarista i virtuoz na tak specifické asijské nástroje jako je loutna bouzouk, saz, turecké banjo cümbü, patří k těm muzikantům, kteří byli ve správnou dobu ve správném místě. Jako příslušník punkrockové generace prošel skupinami PiL či The Damned a hraje s Billy Bragem, ale na druhou stranu se jeho virtuozita dokáže propojit i s “antihudební” skupinou Raz3 s improvizátory Ken Hyderem a Tim Hodgkinsonem. Podobně vyhraněnými osobnostmi jsou i jeho kolegové z jeho současné skupiny: Justin Adams, dobře známý jako spoluhráč Roberta Planta, i Ben Mandelson, jeden ze zakladatelů hudebního veletrhu Womex. Všichni společně vystoupí jako Les Triaboliques ve středu 24. listopadu v pražské Akropoli.
15. 11. 2010 | číst vše...
K posluchačsky nejzajímavějším žánrům, které přinesla globalizace posledních dekád, patří klezmer, původně hudba židovských osad zvaných shtetl ve Východní Evropě. První revivalistickou kapelou, která klezmer objevila pro současnou generaci, byli Klezmatics z New Yorku – ale vedle nich v současné inflaci klezmerbandů najdeme jen hrstku kapel, které přinášejí něco nového. Jedním z takových vzácných novátorů je Boris Malkovsky, který jde na věc ovšem úplně odjinud. Narodil se roku 1972 v Oděse, která byla v 19 století tím nejvíce multikulturním přístavem Ukrajiny, a ve svých devatenácti letech emigroval do Izraele. Zatím jeho největším projektem je instrumentálni suita Time Petah-Tiqva, kterou na CD vydala renomovaná newyorská značka Tzadik, vedená Johnem Zornem. Ta bude také tvořit hlavní část jeho programu na koncertě v úterý 21. září v pražské Akropoli.
13. 9. 2010 | číst vše...
Na Západě se stala hudba Balkánu trendem dekády. Ale poslouchají i v romských ghetech v Bukurešti totéž – anebo tam mají úplně jiné priority? Že oba protipóly lze spojit, nám 26. ledna předvede Mahala Rai Banda. Vztahy mezi západními a balkánskými trendy přitom ale nejsou vůbec jednoduché. Napětí mezi kulturou Orientu a Západu trvá na Balkáně dodnes, tedy téměř sto let po pádu osmanské říše, aniž by k tomu jakkoli přispívali islámští fundamentalisté.
5. 7. 2010 | číst vše...
Bukurešť byla kdysi Paříží východní Evropy, v luxusních kabaretech se zpívalo tango, foxtroty i romské písně, posunuté do melancholické, hořko-sladké a zcela jedinečné polohy. Tento zaniklý hudební svět oživila rumunská zpěvačka Oana Catalina Chitu, nejprve na divadelním podiu v Berlíně, později na CD Bucharest Tango a nyní i na koncertním turné.
Snad nejznámější vlakový spoj evropské historie, Orient Express, symbol luxusu i kulturní diverzity, spojoval Paříž s Istanbulem, a stavěl na bukurešťském největším nádraží Gara de Nord, jehož jméno nápadně připomíná Severní nádraží v Paříži. Mezinárodním rychlíkem cestovali mezi Východem i Západem podnikatelé, umělci, literární postavy i hudební styly.
24. 5. 2010 | číst vše...
V extrémních podmínkách polárních krajů Kanady vzniká extrémní hudba a zpěv inuitských žen působí na laika spíš jako rytmické výkřiky vrcholné rozkoše nežli jako muzikální projev. Když londýnský DJ Charlie Gillett přizval Tanyu Tagaq do svého “rozhlasového ping-pongu” jako hosta, musel pak její vokální extravagance dovysvětlit: “Cokoli jste si mysleli že jsme tady dělali, není pravda.” Přestože ale inuitský hrdelní zpěv působí na evropské ucho přinejmenším nevázaně, původně měl roli zcela nevinnou. Jednalo se o společenskou zábavu, praktikovanou ženami za dlouhých zimních nocí, když muži byli na několikatýdenních loveckých výpravách.
17. 5. 2010 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign