Muzsikás
Zatímco v ostatních zemích východní Evropy měl za totality folklor pachuť ideologicky zmanipulované hudby, v Maďarsku se naopak stal prostředkem revolty. Celá generace hudebníků vyjížděla z Panonské nížiny do maďarských komunit na území Rumunska hledat kořeny své vlastní kultury.
Tato doslova undergroundová činnost přinesla v posledním čtvrtstoletí cenné plody. Obroda lidového muzicírování je v Maďarsku stejně vitální jako ve Skandinávii, Bretani či Skotsku, místní hráči disponují kvalitou, která má v tradiční hudbě cenu zlata, a tou je pravdivost a syrovost. Přesvědčivý důkaz přinesl letošní veletrh Womex v Seville, mezinárodní setkání několika tisíc promotérů a organizátorů, zabývajících se world music.
2. 1. 2009 | číst vše...
Typicky jihoitalský žánr pizzica byl původně skutečnou rituální hudbou, kterou se v tomto izolovaném regionu léčilo uštknutí pavoukem tarantulí. Antropolog Ernesto De Martino zachytil ještě roku 1959 seanci, na kterou rodina pozvala skupinu hudebníků, kteří pacientku rytmem tamburíny, houslí i akordeonu doslova vyburcovali z lože. Lékaři sice už o tři sta let dříve potvrdili, že kousnutí tarantulí není smrtelné – ale v izolované jižní Itálii sloužil pavouk ještě dlouho jako zástupný problém pro deprese či sociální útrapy.PetrDoruzka_.jpg "Ayarkhan (c) Petr Dorůžka")
Asijská část Ruské federace připomíná někdejší divoký Západ: fascinující krajina s křišťálovými jezery, úchvatnými hřebeny i nedozírnými pláněmi. Místo teepee Indiánů tu vidíte jurty kočovníků, namísto jódlování kovbojů slyšíte hrdelní zpěvy Tuvinců či Altajců. Nápadná je i spřízněnost mezi původními obyvateli Sibiře i Severní Ameriky: šamani, kteří se vracejí na scénu po sedmi dekádách totalitního teroru, se oblékají do čelenek připomínajících Vinnetoua a jejich rituální zpěvy mluví podobným hudebním jazykem, jako nahrávky z indiánských rezervací.
Indická hudba je paralelním vesmírem k hudbě evropské. Ke sbližování obou galaxií přispěl houslový virtuos Yehudi Menuhin, rocker George Harrison i sitarový maestro Ravi Shankar. Indicko-kanadsko-newyorská zpěvačka Kiran Ahluwalia balancuje na hraně klasické hudby a popu a českému publiku se představila letos v létě na festivalu Colours of Ostrava.
Albu Reprezent, novince sestavy Gipsy.cz, nelze vyčítat ani přílišnou uhlazenost, ani jednotvárnost. Kombinace romské muzikálnosti s hip-hopem je atraktivní i pro mezinárodní publikum, skupina pravidelně jezdí do Beneluxu, po druhé se chystá do Koreje, na festivalu v Kijevě vystoupila před patnáctitisícovým publikem, loni se představila v Glastonbury a letos v Kodani, kam ji osobně pozval Peter Hvalkof, který se na festivalu v Roskilde stará o world music.
Současný americký freak-folk má i svoji syrovější paralelu. Tim Eriksen čerpá z éry před válkou Jihu proti Severu, kdy dnešní žánry jako blues, folk, či gospel ještě neexistovaly a na banjo hráli především otroci na plantážích. 
Avshalom Farjun, izraelský hráč na citeru qanun, vystoupí v triu Toy Vivo v sobotu 28. června v Praze na Štvanici a v pondělí 30. června ve Španělské synagoze v rámci festivalu Respect. Farjun sehrál roli průkopníka, když v 90. letech stál u zrodu smíšené izraelsko-arabské skupiny Bustan Abraham. V současné době hraje ve triu Toy Vivo, s nímž přijede do Prahy na festival Respect. – Zatímco v Evropě je citera okrajovým a polozapomenutým nástrojem, který během posledního století vytlačily vyspělejší nástroje jako kytara či klavír, v zemích Blízkého východu představuje qanun naopak pilíř hudebního systému. Qanun znamená arabsky zákon, tvrdí se že ho v 10. století vynalezl věhlasný hudebník z Persie, Al-Faraabi, který se usadil v Bagdádu. Podle legendy Al-Faraabi svým nástrojem celý dvůr bagdádského kalifa nejprve rozesmál, potom rozplakal, a nakonec uspal.
Je to kuriozní, ale ve filmu Fado, který loni o hudbě portugalsky mluvícího světa natočil španělský režisér Carlos Saura a letos jej uvedl Febiofest, výrazně zazářila zpěvačka, která s Portugalskem nemá nic společného: Lila Downs z Mexika. 
Brněnská kapela Čankišou má na překračování jazykových bariér účinný recept: sází na rytmickou energii a zpívá ve fiktivním jazyce, připisovaném lidu Čanki. Koncem dubna pokřtila své čtvrté album Lé La, na němž hostuje fyzický básník a archetypální rapper Petr Váša. Název i několik písní inspirovala cesta na ostrov Réunion, kde skupina koncertovala před rokem a půl.
Existuje nějaký průsečík mezi syrovostí autentického blues a hrdelními zpěvy ze Sibiře? I když oba žánry pracují s odlišnou metodou, chraplavý hlas takového Howlin’ Wolfa nemá zas až tak daleko k asijské technice kargyraa či khöömei. Oba světy se podařilo propojit skupině Hazmat Modine z New Yorku se svými hosty Huun-Huur-Tu z Tuvy na albu Bahamut. To, že tuvinské khöömei je v kontextu etnických stylů vlastně jakýmsi heavy metalem, ukázal před dvěma lety Albert Kuvezin na albu Recovers. Kuvezin debutoval před třinácti lety se skupinou Yat-Kha albem Yenisei Punk, ale tentokrát si místo tuvinských lidových melodií vybral hudbu svého mládí, tedy evergreeny Led Zeppelin a Black Sabbath. Původní zpěv Ozzieho Osborna obstál v tomto srovnání jako příslovečné mlčení jehňátek.
Dvojice Tara Fuki se zdejším hudebním zvyklostem vzpírá: zpívá nejraději v polštině s atypickým doprovodem dvou violoncell, v cizině vystupuje stejně často jako u nás, a její stylově nezařaditelnou hudbu obohatili na posledním albu Auris hostující jazzmani z kvintetu Vertigo. Jeden z posledních koncertů Tara Fuki se odehrál na veletrhu Womex v Seville, kam dvojici vybrala mezinárodní porota jako jeden ze čtyřiceti nabídkových koncertů pro festivalové organizátory. Zatímco tmavovlasá polovina sestavy Andrea Konstankiewicz se pak odebrala do svého domova v jižní Francii, Dorota Barová strávila předvánoční dny ve Varšavě s Vertigem, kde natáčela album, které letos na podzim vydá Animal Music.
Existují hudební příběhy stejně poutavé jako nejlepší dobrodružné romány – a některé z nich mají dokonce velmi podobná témata. Národ “černých Karibů”, dnes známých jako Garifunové, vznikl smíšením karibských Indiánů s Afričany, kteří se zachránili ze ztroskotaných otrokářských lodí. Donedávna se o ně zajímali jen badatelé z univerzit, ale letos došlo zvratu. Jejich album Watina vyšlo u prestižní značky Cumbancha, projekt navíc získal cenu veletrhu Womex.
