Womex 2011
PetrDoruzka-Img_5377_.JPG "(c)PetrDoruzka")
Chcete vědět, co chystají na příští léto české i světové festivaly? Jejich programy se pečou v kuchyni zvané Womex, což je zkratka pro World Music Expo, největší světový veletrh v daném žánru. Jeho první ročník se konal roku 1994 v Berlíně se zhruba dvěma stovkami delegátů, jejichž počet mezitím narostl na více než desetinásobek. Pro hudební znalce má tato akce podobné dimenze jako festival v Cannes pro filmaře. Díky expanzi se veletrh pravidelně stěhuje, jeho letošní koncerty probíhaly v ultramoderní a akusticky dokonalé koncertní budově dánského rozhlasu v Kodani.
23. 1. 2012 | číst vše...
Caesaria Evora se proslavila relativně pozdě, první mezinárodní album vydala když jí bylo téměř padesát – a snad proto jsme neregistrovali její nelítostně ubíhající léta. Navzdory pokročilému věku si uchovala jiskru v hlase i pohrdání formalitami. Začínala v barech rodného přístavu Mindelo, a bez bot vystupovala i jako světová hvězda . Stálou rekvizitou jejích koncertů byla sklenička bílého vína a stoleček, k němuž usedávala na kuřáckou pauzu vždy uprostřed koncertu, když kapela hrála instrumentálky. PetrDoruzka_.JPG "(c)PetrDoruzka")
Kremž, malebné město ležící na Dunaji 70 km jižně od Znojma, je pověstné svými vinohrady i hudebními festivaly. Největším magnetem letošního léta byl vibrafonista a kapelník Mulatu Astatke z Etiopie, který jako první spojil etiopskou hudbu s jazzem. O interview s osmašedesátiletou legendou africké hudby usilovalo hned 5 novinářů z Prahy. Koncert byl životním zážitkem i proto, že Astatke v plné míře předvedl také své kompoziční a aranžérské umění.
Zpěvák Karel Heřman za sebou má pouliční hraní v Itálii i roční působení ve skupině Dunaj, kde vystřídal Ivu Bittovou. Jeho o generaci starší kolega Zdeněk Kluka je bez nadsázky veteránským guru brněnské scény, roku 1968 stál u zrodu skupiny Progress Organization, později známé jako Progres 2. Tvorba jejich skupiny Čankišou ale směřuje spíš k budoucnosti než do minulosti. 
Skandinávská hudba si budovala své dnešní renomé krůček po krůčku. Jako první upozornili na specifické rysy severské hudby skandinávští jazzmani v čele s Janem Garbarkem, natáčející pro značku ECM. Islandská zpěvačka Björk či finská skupina Värttinä oslovily to nejširší publikum, a zcela specifickou kapitolu skandinávské scény tvoří skupiny hrající metal či využívající elektroniku. Současnou – a stylově velmi rozmanitou tvář skandinávské hudby – mapuje trojdiskový komplet Beginners Guide To Scandinavia…
Hudbu berberských obyvatel Severní Afriky pro západní posluchače poprvé objevil Brian Jones, kytarista Rolling Stones, když vydal album pištců z vesnice Jajouka. O půl století ji znovuobjevuje, v trochu odlišné formě Justin Adams, stálý člen skupiny Roberta Planta. Adams si vytvořil bezkonkurenční pozici i jako producent, především díky dlouholeté spolupráci s předními exponenty “pouštního blues”, skupinou Tinariwen ze Sahary. V příštích dnech u nás bude koncertovat se skupinou JuJu (středa 16. listopadu, Praha-Akropolis, čtvrtek 17. listopadu, Trutnov, pátek 18. listopadu, Šumperk-Blues Alive).
Jako zpěvačku indického původu vyrůstající v Anglii můžeme Susheelu Raman bez váhání zařadit do škatulky “asijský underground” – ale její hudba se přitom kategoriím ostře vzpírá, každé z jejích alb přináší odlišný koncept i vizi. Velkou zásluhu na tom má kytarista Sam Mills, jinak manžel zpěvačky, který jako klíčový producent značky Real World za sebou má řadu kulturně promíchaných projektů a fuzí. 
Karélie je pro Finy podobným symbolem, jakým je na Moravě Horňácko. Lékař a literát Elias Lönnrot sbíral v tomto izolovaném regionu v 19. století tradiční zpěvy, z nichž pak sestavil epos Kalevala. Ten později inspiroval Tolkienova Pána prstenů a dodnes z něj čerpají stovky finských skupin.Karélie leží těsně pod polárním kruhem na obou stranách finsko-ruské hranice, mluví se zde finským dialektem. V červenci tu každoročně probíhá festival Sommelo. Jeho první část se koná ve finském městečku Kuhmo, a poté část publika i účinkujících nasedne do autobusů a vydá se na nepříliš pohodlnou cestu na východ.
V nejjižnější části pevninské Itálie leží Kalabrie, region v minulosti proslulý chudobou, silnou emigrací a mafií, známou jako ‘Ndrangheta, která sice není tak medialně známá jako sicilská Cosa Nostra, ale svojí mocí ji dle znalců začíná konkurovat. Právě odtud pochází písničkář Peppe Voltarelli, dnes patrně nejčastěji vystupující Ital v Česku. Během studií v Bologni založil jedenáctičlennou sestavu Il Parto Delle Nuvole Pesanti, která hrála směs punku a jihoitalské tarantelly. Navzdory úspěchům od ní ale Voltarelli před 5 lety odešel, aby jako sólový umělec získal větší možnost koncertovat v cizině a věnovat se mezinárodním projektům.
Kolik českých muzikantů se snaží proniknout do tajů východní hudby, a většina z nich netuší, že fundovaného průvodce mohou najít u nás. Edward Powell je původem z Kanady, žije na severní Moravě, východní hudbu studoval 5 let v Indii, a dále v Maroku, Řecku, Turecku, Egyptě, vydal 6 sólových alb, vede soukromé workshopy v Česku i na půdě renomovaných institucí v Itálii i jinde. Ale jeho časově nejnáročnější aktivitou je stavba nástrojů, které zcela jedinečným způsobem propojují orientální tradice s praktickými potřebami západního muzikanta na turné
Umělci na ministerských postech přestávají být vzácností. Když si roku 2003 prezident Lula da Silva vybral jako ministra kultury jednoho z největších brazilských zpěváků Gilberta Gila, působilo to zpočátku jako rarita – které ale jen odhalila hudební sklony dalších veřejných osobností: Gil například jamoval na půdě Spojených národů s tehdejším tajemníkem této organizace, Kofi Annanem, který jako Afričan z Ghany zasedl bubnům conga. Podobnou cestu jako Gil před sebou má peruánská zpěvačka Susana Baca, která u nás před několika týdny koncertovala.
Africká hudba má mnoho skrytých klenotů – a k těm nejlepším patří album Soro, první evropská deska Salifa Keity, malijského zpěváka, který letos podruhé vystoupil na Colours of Ostrava. Keitovým kytaristou i autorem mnoha písní byl dlouhá léta Kanté Manfila z Guineje, mistr laškovných a zpěvných kytarových melodií, které jsou esencí západoafrické hudby. Manfila hrál s Keitou ve skupině les Ambassadeurs už od 70. let, a roku 2002 aranžoval jedno z jeho nelepších alb, Moffou.
Africký pouštní stát Mauretanie leží na křižovatce mezi třemi kulturami: subsaharskou černošskou Afrikou, arabským světem afrického Severu, i původním osídlením, které tvoří berberské kmeny a kočovní Tuaregové, v hudebním světě známí díky skupině Tinariwen i fenoménu pouštního blues. Tato pestrost se promítá i do hudebních zvyklostí: v Mauretánii můžete hrát buď “bíle” (al-bayda), “černě” (al-kahla) anebo dvojbarevně (l’-gnaydiya) – přičemž černá je syrová a mužská, zatímco bílá je jemně rafinovaná a ženská. Zpěvačka Dimi Mint Abba, označovaná jako “pouštní diva”, se narodila v rodině tradičních hudebníků, kteří jsou paralelou malijských griotů, jimž se v Mauretánii říká iggawin. 
