Nový hlas mezi newyorskými Latinas
Španělská zpěvačka a tanečnice Lara Bello je původem z Granady, metropole andaluského flamenca, které řadí ke svým inspiracím. V současné době ale žije v New Yorku a ráda překračuje hranice nejen zeměpisné, ale i hudební, což dokumentuje i na svém debutovém albu Niña Pez. Poněkud tajemný název znamená v překladu “rybí dívka”, což zpěvačka dále rozvíjí – svůj hlas přirovnává k vodě: “Je to zvukový materiál, který se neustále proměňuje, když se ponořím do písně, tak cítím…
23. 8. 2010 | číst vše...
Pokud je Afrika supermarketem hudebních snů, roli lahůdkářského pultu v něm má Etiopie. Zdejší hudbě fandí takoví gurmáni jako Robert Plant či nezávislý filmař Jim Jarmusch. A také ex-člen Transglobal Underground Nick Page či holandští experimentátoři The Ex, kteří s Etiopany natáčeli. Dnes sice etiopskou hudbu poslouchají umělecké celebrity, ale na počátku tohoto kultu stál člověk naopak téměř neznámý: francouzský hudební nadšenec Francis Falceto. Ten od roku 1998 vydává dnes už více než dvacetidílnou sérii Ethiopiques, z níž si 
Na poli world music nabírá talent scouting nové dimenze. Manažeři umělce neloví v undergroundových klubech metropolí, ale cestují tisíce kilometrů do nemocemi, korupcí, chudobou i pouličním násilím infikovaných slumů či ghet třetího světa. Belgičan Michel Winter objevil romskou skupinu Taraf de Haidouks v době krvavého pádu Ceausescovy diktatury. V další dekádě se soustředil na Kongo, zemi pověstnou krutými diktátory i božsky nádhernou hudbou.
Úkazy obdobné dvojici Longital nastávají na česko-slovenské hudební obloze tak jednou za čtvrt století. Hudby přemýšlivé, která je navíc líbivá, a hudby líbivé s duší a poesií je u nás skutečně jak šafránu.
Hudební veletrh Babel Med hranice mezi styly i kulturami rozpouští v nedozírných dálavách Středozemního moře. Letos proběhl už po šesté v areálu bývalých námořních doků v Marseilli, a přinesl babylonsky pestré spektrum stylů ze všech koutů Středozemí i z končin ještě vzdálenějších.
Nebýt rozpadu Jugoslávie, romská zpěvačka Ljiljana Buttler by nejspíš neodešla do exilu, a také by zřejmě neprodělala umělecký návrat, během něhož získala desetitisíce nových posluchačů v západní Evropě i v Česku, kde naposled vystoupila před rokem a půl. Když se v posledních letech Jugoslávie tlačil do popředí nacionalistický turbofolk, který balkánskou melodiku kombinoval se syntezátory a lascivními gesty, dobrovolně se stáhla do pozadí. Po svém comebacku si získala respekt jako jedna z posledních žijících zpěvaček autentických romských balad.
Také vám přijde propojení největší české automobilky s kvalitní hudbou jako krajně nepravděpodobné? Co ale není možné v Česku, je naopak docela snadné u sousedů, Škoda Auto Deutschland sponzoruje hudební cenu Jazz Ahead-Škoda-Award, spojenou s finanční odměnou 15 000 Eur. Letos ji získal kytarista John McLaughlin, v minulých letech to byl například Joe Zawinul či zpěvačka Norma Winstone.
Francouzsko-romsko-alžírský filmový režisér Tony Gatlif patří – podobně jako bosenský filmař Emir Kusturica – k vytrvalým propagátorům romské hudby i kultury. Zatímco Kusturica spolu se svým dřívějším dvorním skladatelem Goranem Bregovićem pomohl do světa srbským dechovkám, Gatlif ve svém filmu Latcho Drom dokumentoval staletí trvající migraci Romů z Indie do Evropy a v Gadjo Dilo se soustředil na romské komunity východní Evropy, zvláště z Rumunska. 
Když před čtyřmi lety vystoupila kanadsko-inuitská hrdelní zpěvačka poprvé s Kronos Quartetem, kritika to hodnotila jako zmatek. Letošní společný koncert v Carnegie Hall naopak sklízel superlativy. na programu byla suita Tundra Songs, jejímž autorem je Derek Charke, sám původem z drsného kanadského regionu Nova Scotia. Kronos hrál jeho hudbu přes zesilovače, aby se zvuk smyčců lépe spojil s preparovanými nahrávkami praskajících ledovců či křikem tuleňů. 
Pokud byla rocková revoluce o svobodě a originalitě a nikoli o kopírování a revival bandech, pak jejím nejlepším kronikářem byl britský DJ Charlie Gillett. Od rocku a pravidelné rubriky v britském časopise Record Mirror se během 40 let propracoval až world music, a prostřednictvím svých rozhlasových pořadů pro svět objevil tak fenomenální umělce, jako Dire Straits, Youssou N’Dour, Mariza, či slovenská zpěvačka Sui Vesan.
Nikoli politickým významem, ale hudební pestrostí představují Kapverdské ostrovy velmoc, o což se zasloužila zpěvačka Cesaria Evora, jejíž fenomenální úspěch pomohl toto sluncem vyprahlé a větrem bičované vulkanické souostroví zviditelnit před hudební veřejností. Zatímco na svá dřívějších alba zvala významné hosty z Brazílie a Kuby, na její novince Nha Sentimento slyšíme egyptské smyčce pod vedením aranžéra Fathy Salamy, známého z Yousou N’Dourova alba Egypt.
K nejzajímavějším albům uplynulého roku, které proniklo i do zdejší distribuce prostřednictvím brněnských Indies, patřil etiopský projekt Nicka Page, ex-člena Transglobal Underground, A Town Called Addis. Utajeným iniciátorem tohoto počinu byl donedávna neznámý Dan Harper, který v Addis Abebě pracoval jako humanitární pracovník.
Mnohé z koncertů všech těch úžasných, individualistických a ne-mainstreamových zahraničních kapel v Česku by se nikdy neuskutečnily bez pomoci jejich mateřských podpůrných organizací, ať už se jedná o Francouzský institut, Britskou radu, či obecně kancelář známou jako Export Office. Zvláště aktivní je v posledních letech brazilská asociace Musica e Artes, BM&A, z jejichž stránek si lze zadarmo stahovat nahrávky desítek umělců – a přitom nejde o žádné začátečníky. Proč, vysvětluje iniciátor této internetové nadílky, David McLoughlin.
Kanadsko-mexická zpěvačka Lhasa de Sela patřila v neokázalém kontextu world music ke skutečným hvězdám, jejích tří alb se prodalo celkem přes milion, ale – na rozdíl od takového Michaela Jacksona – nebyla zrovna typickou celebritou. Když se prosadila roku 1997 svým prvním albem La Llorona, v obavách aby ji mediální úspěch nepřeválcoval se rozhodla udělat si pauzu a zmizet.
