Ke znalcům a trpělivým propagátorům jihoamerické hudby patří David Byrne ze skupiny Talking Heads – a právě pro jeho značku Luaka Bop natočila peruánská černoška Susana Baca svá poslední alba – Susana Baca, Eco de Sombras, Espritu Vivo a Travesias. To druhé se natáčelo zčásti v jejím domě v hlavním městě Peru Limě, zčásti v New Yorku, a jako kytaristé se na něm podíleli Marc Ribot a David Byrne.
6. 7. 2007 | číst vše...
Válka nás změnila hodně a navždy. Došla jsem k pohledu na svět, k němuž bych se jinak nedopracovala. Nosili jsme tisíce litrů vody na velké vzdálenosti, nevěděli jsme jestli nás přitom netrefí kulka nebo granát. Měli jsme hlad, mysleli jsme na sladkosti, těch pět let nám připadalo jako celý život uvnitř života. Když to skončilo, člověk si připadal strašně starý. Válečná zkušenost mi pomohla poznat, kam tenhle svět míří, a porozumět tomu, co se doopravdy děje. Poznat, že lidé se podřizují systému. Ale zrovna tak se mu můžete vzepřít.
18. 6. 2007 | číst vše...
Pro českého hudebního fanouška je Izrael země neprobádaná, ale ve světovém panoramatu tavících kotlíků a kulturních křižovatek zaujímá klíčové místo. Jako exportér vyhraněných a unikátních hudebních stylů má Izrael potenciál, ale na rozdíl třeba od Brazílie či Kuby svět zatím zdejší hudbu nezná. Což byl důvod, proč letos na jaře pozvalo Izraelské ministerstvo zahraničních věcí několik desítek hudebních novinářů a festivalových organizátorů na koncertní maraton do Tel Avivu a Jeruzaléma.
5. 6. 2007 | číst vše...
Afel Bocoum v posledních letech spolupracoval s vedoucím britských Blur a znalcem malijské hudby, Damonem Albarnem. Když oba společně vystoupili v Roskilde, sledovalo je 65 000 lidí.
4. 6. 2007 | číst vše...
Electro-world? Řecký underground? Ethno-punk? To jsou některé z nálepek, jimiž se novináři snaží popsat tvorbu zpěvačky Kristi Stassinopoulou a kytaristy Stathise Kalyviotise. Jejich hudba je nadupaná jak elektronikou tak zvuky krétských housliček lira či loutny lauto a hypnotický zpěv vás vtáhne jako ty nejlepší nahrávky psychedelické éry
5. 5. 2007 | číst vše...
Když se narodíte v Turecku jako příslušník kurdské menšiny, a navíc jako žena, hlasivky musíte napínat mnohem víc nežli vaši majoritní sousedé. To potvrdil i koncert kurdské zpěvačky Aynur na posledním hudebním veletrhu Womex v Seville, který posunul měřítka pro hudbu z Turecka i středního Východu hodně vysoko. I když Aynur vystačila s doprovodem tradičních nástrojů, absence elektrických kytar či kláves naštěstí koncertu nedodala žádnou muzeální příchuť. Skladby vrcholily v perkusivní smršti velkých tamburín, Aynur s ledabylou elegancí spojovala delikátní ornamenty s neuvěřitelným hlasovým nasazením.
27. 1. 2007 | číst vše...
Ve vašich propagačních materiálech se píše, že jste cestovaly po Evropě se street-performance programem. Touhle košatou frází je myšleno, že jste si vydělávaly zpíváním na ulici?
[Léňa + Bára]: Ano, týká se to hlavně nás dvou. Začaly jsme v Berlíně, tam pouliční muzikanti obcházejí zahradní restaurace. Zkusily jsme to a zjistily, že se tím dá uživit. Poprvé jsme se tak v cizině zbavily pocitu finanční nouze.
Kolik se třeba dá vydělat na ulici?
Za dvě až tři hodiny 100 euro.
30. 12. 2006 | číst vše...
Newyorská kapela vedená Ukrajincem Eugenem Hützem přerostla z pankáčsko-kabaretní kuriozity ve světovou atrakci. Zatímco ještě před čtyřmi lety vystupovala v pražské Baráčnické rychtě pro 250 posluchačů, její letošní koncerty na festivalech Roskilde či Colours of Ostrava přitáhly téměř desetitisícové publikum. Hützově drsnému charismatu propadla i pražsko-londýnská filmařka Pavla Fleischer
27. 11. 2006 | číst vše...
Ojos de Brujo (Oči čaroděje), nejslibnější nová španělská skupina, která si nade vše cení své nezávislosti, vydala na jaře nové album Techari. Následující rozhovor vznikl těsně před jejím vyprodaným koncertem v londýnské hale Barbican.
Lidé vás popisují jako spojení flamenca s hip-hopem. Je to doopravdy tak jednoduché?
To spojení je slyšet z našich nahrávek a má reálný základ. Žili jsme hip hopem i flamencem, obojí jsou naše kořeny. Oba styly jsou vlastně sociálním komentářem života v ulicích velkoměsta.
Když ale mluvíte o kořenech, neměli byste se zmínit i o vašem domovském městě Barceloně a katalánské kultuře?
Ale třeba katalánská rumba je sám o sobě hybrid, z Andalusie ji do Barcelony přinesli Romové…
21. 5. 2006 | číst vše...
Dráha 64letého veterána brazilské hudby Gilberta Gila svádí k laciným paralelám. Podobné osudy sdíleli (a někdy i stejné písně zpívali) John Lennon, Bob Marley a dokonce i náš Karel Kryl. Gil-hudebník je stylově nezařaditelný, ale svými názory patří naopak zcela jednoznačně do pytle s nálepkou “liberál a snílek”: “Po minulosti se mi nestýská – ale přesto občas sám sebe testuji v tom, jestli jsem ještě hippie.”
1. 4. 2006 | číst vše...
Koncem ledna či počátkem února se v Číně, Japonsku, Koreji, Vietnamu a také ve všech chinatownech světa od Londýna až po San Francisko slaví východoasijský Nový rok. Zvláště bouřlivá oslava proběhla v New Yorku. Tamní zoologická zahrada připravila pro letošní Rok Psa novoroční program v oddělení psovitých šelem. Na newyorských ulicích sledovalo 350 000 diváků lví a dračí tance, které mají dle čínského obyčeje odehnat zlé duchy. Ulicemi se pohybovali křiklavě oblečení muzikanti a tanečníci, skupiny bojových umění i organizovaný průvod zatoulaných psů v novoročních vestách s oranžovým nápisem “adoptuj mě”.
1. 3. 2006 | číst vše...
Brněnská skupina Čankišou je svými asijskými sklony pověstná. Zpěvák Karel Heřman pronikl v Mongolsku do tajů hrdelního zpěvu, k vrcholům koncertů Čankišou patří coververze Nusrata Fateh Ali Khana, kterou skupina nazvala Sham Sut. Loni na podzim vystupovali Čankišou na významném festivalu v Pákistánu. O konfrontaci s autentickou Asií vypráví Karel Heřman.
1. 2. 2006 | číst vše...
“Když jsem teď byla těhotná, poslouchala jsem hodně bossa novu… To je hudba o slunci a rodině a přesně to jsem potřebovala,” prohlásila Souad Massi v posledním čísle britského časopisu fRoots. Což bychom zrovna nečekali od alžírské zpěvačky, která začínala u metalu a z vlasti utekla před fundamentalisty.
2. 1. 2006 | číst vše...
Värttinä vydává nové album, tentokrát u Real World, respektované anglické firmy, u jejíhož zrodu, stejně jako u začátků festivalu Womad, stál Peter Gabriel. Není to poprvé, kdy dnes už veteránská skupina finského folkového undergroundu vstupuje do světa velkých firem. Celkem dvě z jejích 10 předešlých alb vyšla u “majors”: Koko (Nonesuch/Warner, 1996) a Vihma (BMG/Wicklow, 1998). Oba případy potvrdily, že tudy cesta nevede. Značky zaměřené na mainstream zkrátka takhle vyhraněnou hudbu neumějí.
1. 1. 2006 | číst vše...
Bi Kidude, držitelka letošní Ceny Womexu, hostuje také na jednom z neprávem opomíjených alb posledních let. Natočil je Taj Mahal, považovaný za posledního žijícího bluesmana-klasika. Jeho pohodou zářící nahrávky výrazně kontrastují s bluesovou modernou, která často připomíná spíš hudbu z posilovny. Mahalovy přirozené sklony k uvolněnosti souvisí i s jeho oblibou reggae (Mahalův otec pocházel z Jamajky) i s rozhodnutím usadit se na Havaji. Odtud také pochází jeho doprovodná kapela Hula Blues Band, s níž natočil pro německou značku Tradition und Moderne alba Hula Blues (1998) a Hanapepe dream (2001). Ostrovem uprostřed teplých moří se nechal inspirovat i na svém zatím posledním albu Mkutano (2003). Tentokrát se ale vydal k východnímu pobřeží Afriky na Zanzibar, kde se mísí smyčce z Káhiry s černošskými vlivy. Zdejší styl se jmenuje taarab, patří k němu loutny, housle i akordeony, a jeho první dámou je Bi Kidude.
2. 12. 2005 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign