Filmové Oscary a hudba z pouště
Celkem dvanáctkrát proběhl na jižním okraji Sahary festival s francouzským názvem Festival au Désert. Unikátní akce představila světu Tinariwen a jiné skupiny “pouštního blues”. S místními hudebníky tu jamoval Robert Plant i další rockeři. Festival se konal vždy uprostřed ledna, kdy je ve dne ještě snesitelná teplota, ale v noci klesá teploměr blízko k nule. Vzhledem ke stupňujícím se hrozbám islámských teroristů musel ale festival několikrát změnit místo. Naposled se konal roku 2012 v městě Timbuktu, jehož se o tři měsíce později zmocnili extremisté.
21. 9. 2015 | číst vše...
Ceny Grammy se udílejí v desítkách kategorií, z nichž jediná je vyhrazena world music. Letos byla mezi nominacemi Anoushka Shankar, 74letý veterán z Brazílie Sergio Mendes i africká zpěvačka Angélique Kidjo. Ta získala svoji druhou Grammy za album Eve – které loni v létě představila i českým posluchačům na festivalu Colours of Ostrava.
Na nedostatek zájmu si Salif Keita stěžovat nemůže. Jako zpěvák začal v dnes legendárních sestavách Rail Band a Les Ambassadeurs, jejichž nahrávky patří k zlatému fondu africké hudby a dodnes vycházejí v reedicích. Loni se dokonce původní členové vrátili zpět na koncertní podia: reformovaná sestava Les Ambassadeurs vystoupila na festivalech Womad, Roskilde a dalších, souběžně vyšlo archivní dvojalbum. _.jpg)
Na showcaseové přehlídce Crossroads, která proběhla poprvé loni před festivalem Colours of Ostrava, čerpaly celkem tři z 11 vybraných kapel z moravských kořenů. Bezobratři pocházejí z Brna a na svém posledním albu Desátý den v trní rozšířili repertoár o zhudebněné texty z Bosny, Srbska i Ukrajiny. Od typických moravských sestav s velkým cimbálem se Bezobratři podstatně liší.
Pro cizince je Itálie zemí stereotypů, k nimž patří romantické balady hudebních manekýnů stejně jako pizza. Detailní pohled nás ale přesvědčí o opaku, Itálie je plná dosud neobjevených talentů, které se stereotypům vzpírají. K těm nejzajímavějším patří Vinicio Capossela, písničkář a showman-vizionář, který stále častěji proniká před světové publikum – koncem loňského roku například odehrál velký koncert v Royal Festival Hall v Londýně. 
Původně kolumbijský rytmus cumbia zdomácněl – podobně jako jamajské ska – v řadě latinskoamerických zemí a stal se základem rafinovaných fuzí s elektronikou. Kytarista a skladatel Eblis Javier Álvarez patří k nejaktivnějším postavám hudební scény v Bogotě a je tvůrcem několika projektů. První z nich, Meridian Brothers, funguje už 15 let, další z jeho sestav se jmenuje Frente Cumbiero. 
Dunja Knebl se narodila v Záhřebu před 68 lety, její předkové jsou z Maďarska a Československa. Díky tomu, že v době Titovy Jugoslávie pracovali její rodiče jako diplomaté, své dětství strávila v USA a v Indonésii. I když pocházela z vysoce muzikální rodiny, byla velmi skeptická vůči showbusinessu, zpěv si dlouho ponechávala jako koníček a živila se jako učitelka jazyků a překladatelka. 
Přistěhovalci z Alžírska tvoří na francouzské hudební scéně tu nejvýznamnější menšinu – díky umělcům jako Rachid Taha, Souad iMassi či Khaled. Od nich se zpěvačka Houria Aichi podstatně liší: do Francie původně přijela studovat a poté se stala profesorkou sociologie. Pěvecký talent, zděděný po matce a babičce, začala uplatňovat až dodatečně. Pochází z Kabylie, berberské části jižního Alžírska, stejně jako u nás dobře známá Souad Massi. 
Možná je to shoda okolností, ale spíš v tom bude logická souvislost: u zrodu průkopnických amerických gramofonových firem stáli často cizinci. Legendární bluesovou značku Chess založili přistěhovalci z Polska, zatímco Atlantic, kde natáčeli souloví i jazzoví velikáni, vedli synové tureckého velvyslance. Kalifornská značka Arhoolie poskytuje už přes padesát let útočiště tradičním stylům Spojených států, které spoluvytvářely DNA rock and rollu – tedy blues, gospelu, Tex-Mex a dalším odnožím americké “roots music”. 
Balkánská hudba prochází generační změnou. Venkovští primáši se stěhují do měst a jejich synové objevují nový hudební svět. Romské ghetto, na Balkáně zvané mahala, je pro hip-hop stejně úrodnou půdou, jako černošské čtvrti amerických velkoměst. Hudebním guru této subkultury je Peter Barbarič z Lublaně, novinář, rozhlasový DJ a manažer skupiny Shutka Roma Rap, která propojuje rap s jadrným zvukem balkánské dechovky. Domovem kapely je Šutka, největší romská osada na Balkáně a zřejmě na celém světě. Sídliště, jehož plné jméno zní Šuto orizari, je předměstím Skopje, makedonského hlavního města.
I když hlavní náplní knihy Hudební cesta je vážná hudba, lehkost s jakou autor překračuje hranice žánrů bude blízká všem čtenářům této rubriky. Autor, francouzský historik a politolog Philippe Nemo během dospívání žil v Bretani i na Martiniku, a v první části knihy rekapituluje své hudební zážitky od dětství až po období zralosti. V kaleidoskopu vjemů se střídají symfonie se skautskými písničkami či “metafyzickými přesahy” lidových písní. Mezi řádky vyčteme, jak hluboce na něj v dětství zapůsobila brazilská hudba z filmu Černý Orfeus, či Dvořákova Novosvětská..
Když jedete z Barcelony na sever, z panoramatu nápadně vystoupí zubatý hřeben, do jehož stěny je doslova vtesán slavný klášter Montserrat – a hned za ním leží městečko Manresa. To se každý podzim promění na čtyři dny v hudební metropoli celého Středozemí: koná se tu festival a veletrh Fira Mediterrnia Manresa. Prioritou programu je hudba Katalánska, kdysi námořní velmoci s vlastním jazykem i kulturou, která je dnes součástí Španělska.
