Julien Weiss 1953- 2015
Cizinec, který pronikne k samému kořenu lokálních tradic a pozvedne je do zcela nové dimenze – to je v éře globálního cestování fenomén poměrně častý. K těm nejznámějším patří Ross Daly, původem irský hudebník, který svůj život zasvětil Orientem ovlivněné hudbě z Kréty. Podobně výjimečným případem byl Julien Weiss. Ten se narodil ve Francii, jeho otec byl z Alsaska, matka ze Švýcarska. “Hrál jsem jazz a klasiku, a podobně jako hippies jsem jezdil na Východ, ani ne tak do Indie a Nepálu jako do arabských zemí.”
23. 2. 2015 | číst vše...
Od svého vzniku v Berlíně roku 1994 prošel Womex, putovní world music expo, polovinou Evropy – od Stockholmu až po Soluň. Hostitelské město bývá stejně silnou atrakcí jako hudba samotná. Není divu, Womexičani – jak se návštěvníkům říká – nejsou anonymní kongresový dav a preferují jižní klima s bouřlivým nočním životem. Severošpanělské Santiago de Compostela, které je od 9 století cílem křesťanských poutníků, nabízelo koncem října jak letní počasí, tak dlouho do noci otevřené restaurace plné mořských lahůdek.
Byl o téměř třicet let starší než Paco de Lucia, a i když nikdy nedosáhl jeho mezinárodního věhlasu, pomohl flamenco zpopularizovat v době, kdy byl Lucia ještě školák. Narodil se v jižní Francii, kam jeho předkové uprchli ze Španělska v době občanské války. Vystupoval se svým bratrancem, zpěvákem Jose Reyesem – a jejich partnerství se roku 1978 promítlo do vzniku světoznámé skupiny Gipsy Kings, kterou založili synové obou hudebníků
Z vývoje indické vážné hudby ve 20. století by si jiné kultury mohly vzít příklad. Indickým hudebníkům se podařilo svojí tradicí i nástroji infikovat celý svět, připomeňme třeba George Harrisona a jeho nadšení pro sitar. Na druhé straně Indové dokázali vstřebat nástroje západní a zasadit je do zcela nového kontextu. Příkladem byl U Srinivas, virtuoz na mandolínu, nástroj na Západě spojovaný spíš s lehčími žánry jako je bluegrass.
Kanadská hudební cena Polaris, udělovaná albu bez ohledu na žánr, letos přinesla zásadní překvapení. I když mezi nominacemi převažoval pop – Arcade Fire, Drake a Mac DeMarco, cenu nakonec získala zpěvačka, která v kanadské world music představuje extrémní hardcore křídlo. 
Mezi organickými formami trance music – tedy těmi, které se drží autentických akustických nástrojů, má výsadní postavení hudba bratrstva gnawa, což jsou potomci afrických černochů násilně zavlečení do Maroka. Způsobem vzniku se tedy jedná o paralelu blues, kontext se ale liší.
Zcela převratný přístup k moravským lidovým písním přináší projekt Dálava, který vznikl ve Spojených státech. Jméno kytaristy Arama Bajakiana prozrazuje arménský původ, ale k jeho hudebním partnerům ale patřili rockem a jazzem odchovaní tvůrci jako Lou Reed, Marc Ribot a John Zorn. Julia Úlehla studovala operní zpěv a pracovala s experimentálním divadlem. 
Veletrh WOMEX, největší světová přehlídka world music, udílí každoročně několik cen – včetně ceny nejúspěšnějšímu vydavateli, jehož nahrávky se v uplynulém roce nejčastěji objevily v evropském rozhlasovém žebříčku WMCE. Letos ji získává německý vydavatel Glitterbeat Records.
Nejstarší křesťanské zpěvy se dodnes pěstují v šestnáct století starých klášterech na pomezí Syrie a Turecka – ale vzhledem k náboženským konfliktům hrozí této tradici brzký konec. Mniši je dokonce zpívají v původním jazyce – tedy dnes už jinak zaniklé aramejštině – a mnozí z nich se stěhují do bezpečnějších zemí na západ. 
Z lakonicky pronikavého kytarového stylu, který světu představila skupina Tinariwen, se stal trend dekády. Do Mali – hudebně bohaté země, jejíž území tvoří z velké části poušť, se za “pouštním blues” sjíždějí nejen producenti a hudebníci, ale i fanoušci: nejlepší koncerty jsou přece ty, které se odehrávají přímo u zdroje. Festival na poušti, ve světě známý pod francouzským názvem Festival au Desert, se poprvé konal roku 2001.
“Byla naším Mickem Jaggerem, pro Argentinu měla význam jako Beatles a Rolling Stones dohromady,” dozvídáme se v úvodu dokumentárního filmu The Voice Of Latin America. Jeho název je lehkou provokací – a jeho hrdinkou zpěvačka Mercedes Sosa, jejíž význam hranice Latinské Ameriky mnohonásobně překročil. Byla typem umělce, který si nebere servítky, což v době diktatury přináší rizika.
Kora, loutna s kouzelně zvonivým, harfu připomínajícím zvukem, byla kdysi nástrojem negramotných griotů, kteří na veřejných prostranstvích zpívali hrdinské eposy či šířili zprávy od vladaře. V intervalu posledního půl století se z ale z kory stal sofistikovaný koncertní nástroj i metr virtuozity. 
Po staletí byla Arménie křižovatkou kultur, pochází odtud řada umělců světoznámé pověsti – včetně amerického spisovatele Williama Saroyana, francouzského šansoniéra Charles Aznavoura či metalové skupiny System of a Down. Základy současné arménské hudby ale položily dvě osobnosti, jejichž jména jsou u nás neznámá: Sayat Nova a Komitas.
