Laurie Anderson v Praze, 1990
21. listopadu vystoupí v pražském divadle Archa Laurie Anderson s newyorskou skupinou Sex Mob. V sekci “vykopávky” nabízím v této souvislosti zřejmě vůbec první rozhovor, který s Laurie Anderson vyšel v češtině roku 1990. V lobby hotelu Jalta (anebo to bylo v jiném hotelu na Václaváku?) nás tehdy přišel vyfotit Ivan Prokop.
Tiskovka, která proběhla před koncertem, byla výjimečná tím, že kupodivu nepadaly banální otázky (jejich potencionální autoři nepřišli, protože Laurie Anderson neznají).
10. 11. 2023 | číst vše...
Zpěvačka Mari Boine má sice norskou státní příslušnost, ale hlásí se k národu Sami, pro který jeho jižní sousedé zavedli ;označení Laponci dnes jich žije na severu Evropy kolem 50 000. Gula Gula, první album zpěvačky, která tehdy ještě vystupovala od jménem Mari Boine Persen, vydal 1991 u své firmy Real World anglický zpěvák Peter Gabriel, a na své nahrávky ji přizval i norský saxofonista Jan Garbarek. Mari Boine zčásti čerpá z tradice předkřesťanských šamanských rituálů a tvrdí: “Hudba to je nejlepší metoda, jak se dostat do stavu opojení – bez drog.”
Měly by být ulity malé bronzové medaile a předány všem, kdo přežili festival na ostrově Wight, napsal Chris Welch do Melody Makeru o prvním ročníku této akce. Organizátoři bratři Foulkové (oba vyrostli na ostrově a není jim ještě přes pětadvacet) byli ;tehdy bez zkušeností to, že se festival uskutečnil, se dalo považovat za malý zázrak. Stejně tak druhý ročník, který proběhl v srpnu 1969, byl trochu zázračný, i když jeho absolvování proběhlo naprosto bez rizika.
Mac Rebennack alias Dr. John byl v Praze poprvé už za Husáka, jako pianista s orchestrem Chrise Barbera. V sérii “vykopávky” nabízím rozhovor z roku 1995.Dr. John, původně studiový hráč a producent z New Orleansu, se ;světovému publiku představil v nespoutané éře 60. let albem Gris Gris nahrávka svojí tajemností a fantazií sice zapadala do tehdejší psychedelické éry, ale čerpala z úplně jiných kořenů, než sanfranciský acid-rock. O rok později se podařilo tajemný opar nad New Orleansem zvýraznit Peter Fondovi a Dennisu Hopperovi ve filmu Easy Rider. 
V pražském divadle Archa zazní ve čtvrtek 12. října 2023 ranné skladby Philipa Glasse, v provedení ansámblu, který skladatel založil roku 1968 v New Yorku. V sérii “vykopávky” nabízím rozhovor, který roku 1996 avízoval Glassovo první vystoupení v divadle Archa, společně s básníkem Alanem Ginsbergem: Nespoutanost 60. let otevřela cestu i takovým tvůrcům, jako je Philip Glass. Na rozdíl od “akademických” skladatelů, kteří měli zajištěný stabilní příjem na univerzitě, byl Glass součástí newyorského “downtownu”, pro který bylo typické prolínání hudby, výtvarného umění a tance.
Výtvarná instalace s hudbou Briana Ena v pražském Rudolfinu proběhla od 20. července do 24. září 2023. V sérii “vykopávky” nabízím vůbec první český rozhovor, který proběhl Londýně v listopadu 1991 a vyšel následující rok v Reflexu. 
Čím byl kdysi Ravi Shankar pro hudbu Indie, tím je dnes pro hudbu blízkého východu Kayhan Kalhor. Hraje na housle kemenče, rozšířené v Iránu, Turecku, Izraeli i dalších zemích, národností je Kurd, natáčel s těmi největšími postavami současné hudby včetně Kronos Quartetu, a své poslední album vydal s Toumani Diabatem z Mali, hráčem na africkou loutnu koru.
Interview s Miroslavem Vitoušem z roku 1994. Psáno pro Lidové noviny, před koncertem v neděli 27. března v pražském Edenu v rámci Agharta Jazz Festivalu. Vitouš vystoupil v triu, v němž dále hráli Jan Garbarek (Norsko, saxofon) a Airto Moreira (Brazilie, perkuse). 
Protože právě přichází na trh posmrtné koncertní album Deža Ursinyho (1947-1995) 
Zatímco převažující část východní Evropy v poslední dekádě směřovala od totality k demokracii, v dřívější Jugoslávii tomu bylo naopak. V sedmdesátých letech, kdy Čechy vyháněla do exilu normalizace, patřila Jugoslávie k nejliberálnějším zemím východního bloku. V kinech tu dávali Jamese Bonda stejně jako Costa-Gavrasovo Doznání, za přijatelné ceny jste tu koupili anglický překlad Solženicynova Gulagu i západní elpíčka – a k vycestování jste si museli opatřit podobný devizový příslib, jako k návštěvě kapitalistické ciziny.
Ve čtvrtek 16. července vytoupí v pražském Kongresovém centru americký skladatel a pianista Philip Glass s programem svých komorních skladeb, doprovázet ho bude violoncellistka Wendy Sutter (ex-The Bang on a Can All-Stars), a hráč na perkuse Mick Rossi. 
“Svět je úzká lávka a nejdůležitější ze všeho je nebát se,” napsal v 18. století polský rabín Nahman. Podobnou lávku mezi Východem a Západem představuje hudba z dnešního Izraele. Houslista a loutnista Yair Dalal patří k muzikantům, kteří do ní vnášejí vlivy z Východu, jeho rodiče totiž pocházejí z Iráku. Dalal hraje právě tak s klasickými hráči z Evropy jako s lidovými arabskými muzikanty. V neděli 19. dubna vystoupí v pražském Divadle u hasičů, následující rozhovor vznikl před několika lety na veletrhu Womex.
“Oni jsou Indiáni z Ameriky, my jsme Indiáni ze Sahary,” říkají místní Tuaregové o skupině Blackfoot z Arizony. Závěr programu patří Robertu Plantovi, 
Skupině Värttinä se daří už před deset let exportovat hudbu pětimilionového Finska na světová podia. Její skladby sice navazují na archaické legendy, kouzla a zvyky severských národů, ale svým jadrným zvukem a energickým nábojem jsou zcela současné. V Praze vystoupí Värttinä už potřetí, v rámci Mezinárodního víkendu žen, v pražském Abatonu v neděli 14. března. O minulosti skupiny i o muzikálovém projektu Pán prstenů vypráví dechový hráč Janne Lappalainen.
