Dánjal

9. 7. 2012 | Rubriky: 2012,Články,Rock & Pop

Klíč k severským krajinám

Kritika ho přirovnává k Tomu Waitsovi, on sám se hlásí jak k písničkářům, tak k indie scéně. Původem je z Faerských ostrovů, žije v Kodani, a jeho první český koncert proběhne na Colours of Ostrava.

Faerské ostrovy leží na půl cesty mezi severním Skotskem a Islandem, s nímž jsou spřízněny jazykově, kulturně i historicky. Politicky patří k Dánsku, ale mají vysoký stupeň autonomie. I když tu žije pouhých 50 tisíc obyvatel, po hudební stránce se jedná o velmoc, zdejší hudbu zpopularizovaly skupiny Valravn, Yggdrasil i zpěvačka Eivor. Na rozdíl od mnoha svých severských kolegů, kteří zpívají v rodném jazyce, preferuje Dánjal angličtinu, aniž by se tím uzavíral do ghetta anglosaských stylů. Naopak, v jeho hudbě se propojují severské scenérie s kořením Balkánu, a angličtinu zvolil jako ten nejrozšířenější dorozumívací prostředek.

Vaše kapela působí jako pestrá sebranka výrazných, ale vizuálně i národnostně odlišných osobností. Je v tom záměr?

Dříve jsem hodně cestoval, žil jsem v Holandsku, Rusku, Gambii, v Americe, a když jsem se vrátil do Kodaně, věděl jsem že tam chci nějakou dobu zůstat. Vybíral jsem si proto muzikanty, kteří tam žijí, i když jsou třeba původem z jiných částí Skandinávie. Dal jsem dohromady repertoár a kontaktoval potencionální spoluhráče, jestli by se mnou chtěli hrát. Určitý problém vznikl, když jsem získal víc zájemců, než se vešlo do mé skupiny.

S jakou hudbou jste vyrůstal?

Jako kluk jsem studoval klasiku, manžel mé babičky je skladatel, hrál na varhany v kostele a bral mě s sebou. Později jako teenager jsem podobně jako moji vrstevníci hrál punk a garážový rock. Hudba Faerských ostrovů mě začala zajímat až později, když jsem cestoval po světě. V Holandsku jsem se setkal s hudebníky z Bulharska, hráli jsme styly z Balkánu, oni říkali, tohle je naše hudba, jak zní ta vaše? Když cestujete, tak zjistíte, jak důležité jsou pro vás kořeny, to je ta nejzajímavější součást každého člověka. V Holandsku na konzervatoři hráli všichni jazz, někdo byl lepší, někdo horší, ale všichni hráli podobně. Zajímavé jsou ty odlišnosti, když třeba někdo začne hrát na saxofon balkánské věci, protože to je součást jeho osobnosti. To mě přimělo, abych se víc ponořil do hudby z Faerských ostrovů. Tehdy vzniklo spojení, které slyšíte i z mé dnešní hudby, trocha Balkánu i severské hudby.

Muzikantský ráj na konci světa

Vaše album, stejně jako desítky dalších projektů z Faerských ostrovů, vydala značka TUTL, která právě oslavila 35 let existence. Jak je možné, že na tak izolovaných ostrovech je tolik kapel?

Důvodů je několik. Může za to prostředí, počasí, i ta izolace od pevniny. Všechny ty kapely jsou stylově spřízněné, existuje cosi jako faerský zvuk, podobně jako irská hudba či flamenco.

Je to v melodiích, v rytmu, anebo v nástrojích?

Souvisí to například s typem krajiny. Vždy vidíte obzor s oceánem. Tomu neuniknete. V takovém prostředí zkrátka nemůžete hrát be-bop, kdežto v New Yorku naopak ano. Tam se podíváte z okna a vidíte jak se všichni pohybují, kmitají nožkami, to je rytmus be-bopu. Na ostrovech je to ale úplně jinak. Potvrzuje to třeba studie zpěvu ptáků. Ti, kteří žijí v místech s velkou koncentrací ptactva, zpívají v rychlejším rytmu, ale méně hlasitě. Když zkoumáte ptáky z žijící v řidčeji osídlených ptačích komunitách, zpívají pomaleji, ale s větší intenzitou. Severská hudba je pomalejší, víc se v ní odráží prostor, atmosféra, je tam víc dynamiky, kontrasty mezi tichými a hlasitými pasážemi jsou větší. Ta hudba je podobná jako severské počasí, které se často a velmi dramaticky mění. U nás můžete mít během jednoho dne slunce, déšť, sníh, mlhu, teplotu pod nulou i nad nulou. Na ostrovech můžete souběžně sledovat výrazně odlišné počasí na různých světových stranách. Za to může golfský proud, jeho kolize se studenými větry. Unikátní prostředí inspiruje unikátní hudbu.

Nejsou tedy Faerské ostrovy zajímavým místem k návštěvě?

Doporučují G! festival, ten získal cenu jako jedna z nejlepších hudebních akcí v Evropě, je ve vesnici obklopené horami. Pláž, sauna a lodičky, to nemá žádný jiný festival,

Z Faerských ostrovů pochází zpěvačka Eivor, původně ze skupiny Yggdrasil. Řada lidí ji přirovnává k Bjork, alespoň barvou hlasu.

To je moje dobrá kamarádka, měl jsem hrát na její svatbě, ale protože je to tentýž den jako náš koncert v Ostravě, musel jsem odříct.

Ryby a ovce

Říká se, že ovcí je na Faerských ostrovech dvakrát víc než lidí. Máte tam něco jiného než pastviny?

Ovce mohou být i problém, kde se pasou, tam nic nevypěstujete, protože by to sežraly. Ale ještě důležitější jsou pro nás ryby, to je náš hlavní export, žijeme z oceánu.

To dokumentuje i vaše nové CD Bubble, kde převažují písně o vodě. Album působí, jako byste ho koncipoval ve dvou částech, odpovídá tomu hudební obsah i řešení obalu, je za tím nějaký příběh?

Dokonce několik příběhů, ale ten hlavní souvisí s vinylovou érou, kdy každá deska měla stranu A a stranu B, a často byl mezi oběma stranami rozdíl, muzikanti tak vytvářeli dvě různé nálady, to je dobrá cesta. V případě mého alba začíná každá strana stejnou skladbou v odlišném aranžmá, ta první část má víc balkánskou, rockovou a klezmerovou náladu, a ta druhá je víc experimentální indie pop, mě je blízké obojí. Já tu desku natáčel jako konceptní album, jsou tam tedy větší témata i krátké mezihry.

A jakou podobu bude mít váš koncert na Colours of Ostrava?

Já hraju často v divadlech, protože to byl dříve můj hlavní živel, s divadlem jsem vyrůstal jako skladatel i jako herec. Když máte tohle za sebou, uvědomíte si jak důležité je pracovat s pořadím skladeb, celý koncert je velká kompozice, v průběhu písní je možné vyprávět další příběhy, to vše jsou stavební prvky s nimiž budu pracovat v Ostravě.

Psáno pro Rock & Pop, 20012/7