Dylan jako rozhlasový DJ a kurátor palírny Heaven’s Door
31. 1. 2022 | Rubriky: 2021,Články,UNI
K aktivitám Boba Dylana, které dlouho zůstávaly širší veřejností skryté, patří série jeho rozhlasových pořadů Theme Time Radio Hour, vysílaná nejprve přes satelit, později na BBC a jiných stanicích, a dostupná na internetu.
Seriál spojuje několik rovin: Dylan pouští hudbu s níž vyrůstal, tedy vše od klasického blues a country až k americkému rock and rollu, ovšem s řadou přesahů. Další trik je, že do jednotlivých pořadů vybírá podle témat, jako Láska, Vězení, Peníze, Jarní úklid, Dluhy, Rozvod anebo Pravda a lži, a tím posluchače navede na nečekaná nadžánrová spojení. Pokud hudbu vybírá člověk pověstný svojí fantazií, který píše verše jako “Einstein, převlečený za Robina Hooda se svými vzpomínkami v kufru”, anebo “Kde si Ma Rainey společně ustlala s Beethovenem, tam teď nacvičují hráči na tubu kolem vlajkového stožáru”, nebude o překvapení nouze.
Pořady fungují jako zkratka k obskurním nahrávkám i magická brána do americké hudební historie. Dylan většinu nahrávek vybíral ze sbírky producenta pořadu, jímž je Eddie Gorodetsky. Ten za sebou má široké spektrum televizních show včetně Late Night with David Letterman, a jeho sbírka obsahuje přes 10 000 desek a více než 140 000 digitálních souborů.
Jeden z nejzdařilejších dílů série byl věnován lidem, jejichž křestní jméno zní Joe. Pokud napjatě čekáte, jak hluboko Dylan sahne, dočkáte se, dojde i na ruského hrůzovládce jménem Joe Stalin. Píseň s názvem No, No Joe v pořadu zpívá Hank Williams Sr. (1923 – 1953) , známý písněmi Lovesick Blues či Jambalaya, a též umělec, jehož Dylan řadí ke svým inspiracím. Ve Williamsově době ale část americké veřejnosti silně propadala nekritickým levicovým náladám, konflikt ještě prohluboval takzvaný Výbor pro neamerickou činnost, který levicově smýšlející intelektuály šikanoval, napětí mezi oběma tábory se stupňovalo. Williams se na rozdíl od mnoha západních levicových intelektuálů Stalina nezastával, ale zcela tvrdě a věcně poukazoval na jeho zločiny, což je o to cennější, že se tak stalo ještě během Stalinova života, před tím než na najevo vyšla fakta o masových vraždách i koncentrácích Gulag. Píseň líčí, jak v pekle v kruhu kolem ohně sedí hrůzovládci, kteří jsou už po smrti: Hitler, Mussolini, němečtí monarchové, čekají na Stalina a drží mu místo.
Dylan výběr písní v pořadech prokládá osobními vzpomínkami, skladby řadí do širšího kontextu. Takhle třeba uvedl jednu ze základních skladeb sanfranciského léta volné lásky a rekreačních halucinogenů, White Rabbit. Její melodie má silný maurský kolorit, text je prošpikován narážkami na magické houby a jiné substance a hlavní postavu, Bílého králíka, si autorka půjčila z Alenky v říši divů.
“Grace Slick tuhle skladbu napsala ještě pro svoji dřívější skupinu, Great Society, a když přišla k Jefferson Airplane, vzala si ji s sebou,” vysvětluje v pořadu Dylan. “Říkala, že k melodii ji inspirovaly dlouhé hodiny, které strávila poslechem Sketches of Spain od Milese Davise. Text vznikl tak, že propojila své fantazie z dětství a srovnala je s halucinogenním výlety v sanfranciských komunách hippies. Grace byla přesvědčená, že dětská literatura, jako Alenka v říši divů, v níž figurují houby, anebo Čaroděj ze země Oz s polemi makovic a Peter Pan, kde postavy umějí létat s pomocí magického létacího prášku, vede mladé nevyhnutelně k tomu, aby experimentovali s drogami. Pokud se divíte co kouříme, tak si vzpomeňte, co jste nám četli před spaním. ”
První série s celkem 100 hodinovými epizodami běžela od května 2006 do dubna 2009. Nevysílala se živě, Dylan pořady předtáčel na různých místech v závislosti na tom jestli byl na turné či ne. Jméno studiové budovy Abernathy Building bylo fiktivní, stejně jako mnohé z posluchačských emailů či telefonátů. Druhá série navázala po 11 leté pauze loni na podzim, a je ve dvouhodinovém formátu, jako téma prvního dílu si Dylan vybral whiskey, což je jeho další paralelní aktivita.
Alkohol byl po staletí důležitou inspirací lidových písní v evropských i amerických kulturách. Při bližším pohledu do Dylanova repertoáru najdeme řadu spojení: nahrávku Moonshiner (tj. ten kdo ilegálně pálí alkohol při měsíčku) z roku 1963, která vyšla ale až 1991, v kompletu The Bootleg Series, i nahrávka Copper Kettle (The Pale Moonlight), z alba Self Portrait, která je detailním popisem destilace. Přesahy mezi hudbou a alkoholem existují i v názvosloví: termín bootleg, tedy pirátsky vydaná nahrávka, má širší význam, a označuje i ilegálně pálený alkohol. Dylan si nechal zaregistrovat obchodní značku “bootleg whiskey”, na základě čehož se s ním pak spojil úspěšný enterpreneur v oboru, Marc Bushala. Problém byl ale v tom, že slovo bootleg sice zní pozitivně pro hudební fanoušky, ale u konzumentů drahé whiskey je naopak pejorativní. Společný projekt, sérii kvalitních amerických whiskey, nazvali Heaven’s Door Spirits podle dobře známé Dylanovy skladby z filmu Pat Garrett & Billy the Kid. K mání jsou tři varianty: blended double-barrel whiskey, straight rye whiskey a Tennessee bourbon. Loni byl ohlášen plán, že Dylan otevře nové palírny v Nashville, v rekonstruovaném kostele z roku 1860. Součástí komplexu má být i koncertní sál, knihovna, a výstavní areál s kresbami i kovanými uměleckými předměty jejichž autorem je Dylan.
Psáno pro UNI, 2021/5
