Fira d’espectacles d’arrel tradicional, listopad 2002 a 2003
1. 11. 2003 | Rubriky: Reportáže
Festival a veletrh lidového umění v Katalánsku.
Když z Barcelony vyjedete vlakem na sever a minete malebný hřeben Montserrat, dorazíte do Manresy, každoročního dějiště přehlídky Fira, což je hudební veletrh a venkovská pouť v jednom. I když Fira plní obdobnou funkci jako naše folklorní festivaly, jejich zakonzervované koncepci je dost vzdálená: každý rok vás totiž překvapí něčím novým.
Katalánsko modře, Manresa červeně, Andorra oranžově.
Pyrotechnika a plechoví draci v ulicích Manresy. I to patří ke katalánskému folkloru.
Lídia Pujol, katalánská zpěvačka s čerstvě pořízeným irským bodhránem.
Mara Aranda ze skupiny L’Ham de Foc z Valencie svým hlasem, pohyby i nalíčením evokovala éru maurského Španělska.
Kepa Junkera hraje na baskický národní nástroj trikitixa.
Další z nástrojů, na které jsou Baskové hrdí: txalaparta.
Vrcholem programu byl francouzsko-brazilský cirkus Circo da Madrugada s představením Let Andělů. Andělé se slaňují, létají na hrazdách, projíždějí na visutých bicyklech, svými těly splétají uzly na zavěšených stuhách, které v pravý okamžik povolí či zabrzdí pád …
… a také polykají oheň. Režisér Pierrot Bidon nepracuje ani s klauny či zvířaty, ale především s akrobaty-herci, vše probíhá na pečlivě sestříhaný soundtrack z brazilské hudby.
Ráno po představení to vypadalo jako v horolezeckém táboře. Karabiny, lana, kladky, i supermoderní technika. “V tom našem cirkuse se nedá improvizovat, bylo by to nebezpečné. Všechno je přesně dané, naplánované na čas a na hudbu. Nemáme síť, ale používáme hodně pokročilou techniku a kontinuálně zkoušíme. Veškerý materiál je hi-tec, může nastat jen lidská chyba.”
Manuela Bellis ze skupiny Ariondassa ze sevrní Itálie s niněrou.
Fotky a text © Petr Dorůžka
