Hudba z jemenské pouště v Marseilli

21. 6. 2010 | Rubriky: 2010,Články,Rock & Pop

Hudební veletrh Babel Med hranice mezi styly i kulturami rozpouští v nedozírných dálavách Středozemního moře. Letos proběhl už po šesté v areálu bývalých námořních doků v Marseilli, a přinesl babylonsky pestré spektrum stylů ze všech koutů Středozemí i z končin ještě vzdálenějších.

K hlavním atrakcím patřil kytarista Vieux Farka Toure z Mali, syn dnes už bohužel nežijícího velikána africké hudby, Ali Farky Toureho, či španělský pianista Dorantes, který přenesl andaluské flamenco z hmatníku kytary na klávesy piana. Objevem festivalu se stala zcela nová sestava z Izraele, s poněkud překvapivým názvem Yemen Blues. Její zpěvák Ravid Kahalani se skutečně hlásí k blues i dalším žánrům, jejichž součástí je hluboký prožitek, a jeho předkové se do Izraele přistěhovali z židovských komunit v Jemenu – to tedy na vysvětlenou poněkud neobvyklého jména. Chicagský bluesband ale tahle kapela nepřipomíná ani náhodou, namísto kytary či foukací harmoniky tu hraje cello, viola a flétna, a samozřejmě arabská loutna oud, kterou drží v rukou zkušený aranžér Omer Avital, zatímco o arabské perkuse se stará Itamar Doari, spoluhráč Avishai Cohena.

Yemen blues je hodně čerstvý projekt: žádná alba, jen YouTube a MySpace. Jak dlouho existujete?

Omer: Kapela vznikla před rokem, v září jsme natočili první demo, ale s Ravidem jsme se setkali už před 2 lety a objevili, že na hudbu máme stejný pohled. Prioritou jsou kořeny, vášně, feeling, a když mi pak Ravid nabídl místo kapelníka, udělal mi radost. Přestože ty jeho skladby jsou spjaté s jemenskými kořeny, jsou zároveň hodně funky.

Ravid: Blues a soul, to je pro mě hudba s vnitřním prožitkem, která není omezena jedním stylem či územím. Může být z Jemenu, Mali, severní Ameriky, Maroka, mohu ji zpívat hebrejsky či kreolsky. Posluchači mají pocit že mluvím přímo k nim, že jsem jedním z nich, i když doopravdy nejsem.

Ale, pokud Žid z Jemenu zpívá kreolsky, není to kapku násilné?

Ravid: Není, já mám dobrého přítele z Guadeloupu, jeho hudbě rozumím i když to není zrovna moje kultura, ale přitom má stejný feeling jako hudba s níž jsem vyrůstal.

A jak byste tedy ty vaše jemenské kořeny definoval? Pro světovou veřejnost objevila jemenskou hudbu Ofra Haza, která žila podobně jako vy v Izraeli, a stala se z ní mezinárodně úspěšná pop-hvězda.

Ravid: Poslouchal jsem ji jako dítě, ale už tehdy jsem preferoval hudbu, která má blíž ke kořenům, tedy ty méně známé hlasy.

Omer: Ofra Haza byla obrovská osobnost, ale vedle ní existovala spousta neznámých umělců. Syrové hlasy, hudba znějící jako to, co se hrálo o století dříve, která jde přímo od zdroje, ale míří k současnému životu. Já jsem také napůl z Jemenu, a tak vím, že ještě před Ofrou Hazou existovala v Izraeli dlouhá tradice jemenských zpěvaček, tamní hudba je totiž úžasně vzrušující, všechno spočívá ve zpěvu. Ty tradiční formy se totiž zpívaly jen s doprovodem bubnu. protože v Jemenu se nepoužívaly hudební nástroje. Od zboření Chrámu muzikanti dodržovali slib, že nebudou hrát, takže měli jen buben, anebo otlučenou plechovku, kdežto v Izraeli už začali nástroje používat, protože byli v zaslíbené zemi. My jsme se do této fuze narodili a teď hledáme její kořeny. To není žádný kompromis, hrajeme autentickou hudbu, která mluví jazykem současné generace.

Jak složité bylo pro vaše předky se v Izraeli uchytit?

Omer: Těch migračních vln bylo několik a všechny to měly hodně těžké. První přistěhovalci, kteří přicházeli už koncem 19. století, byli považováni za primitivy, příchodem do budoucího Izraele ztratili své tradice i kulturu, a nic výměnou nezískali. Fyzicky i duchovně strádali. V Jemenu patřili k nejbohatším lidem, ale po vystěhování se všechno obrátilo. Ve srovnání s Egyptem či Irákem, odkud též přicházeli Židé, představuje Jemen hlavně poušť, žijí tam beduíni a kočovníci, tedy komunity na daleko nižším stupni vývoje.

Ravid: Když se můj dědeček přestěhoval do Izraele, o všechno přišel. Přivezl si zlato, slíbili mu výměnu za peníze, ale zlato záhadně zmizelo. V Jemenu to byl boháč, v Izraeli se z něj stal chuďas. Což byla tragedie, protože do Izraele přišel jako do zaslíbené země, ale přitom v té zaslíbené zemi nebylo nic podle jeho představ. Žili tam samí Evropané, dle jeho názoru nekulturní a nepříliš pobožní. Nakonec zemřel smutkem, ale teď už je to všechno dobré, jemenští Židé jsou dnes zcela plnoprávnými občany Izraele, a jemenská hudba patří k naší identitě, nic se jí nevyrovná.

Jak se ta tradice tedy promítla do vašeho života?

Ravid: V rodině jsme měli učitele, starého jemenského hudebníka, který mě jako dítě učil zpívat texty z Bible, to byla moje hudební průprava, základ, z nějž dodnes čerpám. Později během dospívání jsem poslouchal spousty hudby odjinud, a ty feelingy z jednotlivých žánrů se ve mě propojily.

Každá kultura má svůj národní nápoj či posvátnou bylinu. Co konzumují vaši krajané v Jemenu?

Ravid: Žvýkají qat. To je rostlina hodně populární v Jemenu, Somálsku, Etiopii, zatímco v Evropě je qat ilegální. Já sám nežvýkám protože to lupení je docela hořké a vysušující, ale můj bratr, ten se každý čtvrtek posadí se svojí manželkou a žvýkají, kouří vodní dýmku, to je část naší kultury, společenský obřad, velmi povzbuzující, ale musíte mít trpělivost, trvá to hodiny než se dostaví efekt. Hlava se vám pak ale doslova rozsvítí jak žárovka.

Omer: Staré zvyky se mísí s novými, a o tom všem je Yemen Blues. My nejsme revival, ale soudobí muzikanti, a hledáme nový pohled na feeling, který je podstatou blues či soulu.

Výňatek z článku v Rock & Pop, 2010/5