Hudební průvodce Středomořím

23. 6. 2014 | Rubriky: 2014,Články,Rock & Pop

Nejen středomořská kuchyně, ale i hudba člověku prospívá

Zatímco pro laickou veřejnost je Středozemní moře symbolem prázdnin, kulturní dobrodruzi objíždějí festivaly, které probíhají od antických ruin v libanonském Baalbeku přes Istanbul až po Gibraltar. Zkušenost radí, že včasné plánování se vyplácí – co tedy nabízí Středozemí v letošní sezóně?

Chuťově vytříbeným a hudebně vydatným předkrmem je veletrh Babel Med, pořádaný každoročně koncem března v Marseilli. Ve své podstatě jde o kvalitativně rovnocennou paralelu veletrhu Womex, která je ovšem zeměpisně zaostřena na oblast Středozemí. Reportáž z letošního ročníku vyšla na těchto stránkách před 2 týdny .

Pro české turisty je tím nejčastějším středozemským cílem Chorvatsko – ale většina z nic netuší o zcela výjimečné události uprostřed léta hned u Jadranské magistrály, nad Splitem, přístavem který je ideálním východiskem na Hvar a další ostrovy jižní Dalmacie. Festival Ethnoambient (ethnoambient.net) probíhá v blízkosti antických ruin Solin, a je v rukou nejpovolanějších organizátorů. Šéfem teamu je Mojmir Novakovič, zpěvák známé chorvatské skupiny Kries, a pravidelným hostem a poradcem Ian Anderson, šéfredaktor prestižního měsíčníku fRoots.

Balkánský Woodstock

Zatímco Etnoambient láká komorní atmosférou, v malebném městečku Arles jižně od Avignonu probíhá v červenci přehlídka značně rozsáhlejší. Jmenuje se Les Suds à Arles (suds-arles.com), na celkem 40 pódiích nabízí pestrý žánrový mix typický pro francouzské festivaly – od flamenca přes Balkán a indickou hudbu až po instrumentální a taneční workshopy. Nejedná se ale o žádný megafestival – díky úzkým středověkým uličkám si akce zachovává intimní kouzlo a lidskou dimenzi.

Na středomořské pobřeží pronikla i epidemie balkánských dechovek ze srbského města Guča, světoznámého dějiště festivalu, který si díky půlmilionové návštěvnosti vydobyl přezdívku “balkánský Woodstock”. Před šesti lety vznikla na slovinsko-italské hranici nad přístavem Terst jeho odnož nazvaná Guča na Krasu (gucanakrasu-gucasulcarso.com). Sezónu tu zahajuje v březnu koncertní “pre party”, hlavní festivalové koncerty probíhají v červenci, kdy je pobřeží plné turistů.

Pokud se v létě ocitnete na samém jihu Itálie, pak máte výjimečnou příležitost zažít jinou akci srovnávanou s Woodstockem, tentokrát kvůli spontánnosti a ničím neomezenému zapojení publika. Místní navštěvují koncerty La Notte della Taranta (lanottedellataranta.it) vždy s tamburínou, která je základním nástrojem magického rytmu pizzica. Ten byl od předkřesťanských dob užíván k vymítání zlých duchů a zvláště k léčbě kousnutí pavoukem tarantulí. Po sérii koncertů v menších městech následuje koncem srpna celonoční přehlídka v Melpignanu pod úchvatnými ruinami starého kláštera. Hudba jihoitalského regionu Salento je v kurzu a protože podporuje turistický ruch, má bohatou podporu místních úřadů, čehož důkazem je i vznik hudebního veletrhu Medimex (medimex.it), který se letos počtvrté koná koncem října v přístavním městě Bari.

All star band mezi olivami

Zcela unikátní zážitky nabízí Kréta. Poblíž hlavního města ostrova Iraklionu leží Houdetsi, kdysi opomíjený zapadákov, který se v posledních letech stal magnetem pro desítky virtuozních hráčů z Východu i Západu. Zdejší aktivity jsou daleko spíš setkáváním tvůrčích duchů v duchu studií Real World nežli festivalem, který se uchází o přízeň publika. V průběhu celého roku zde probíhají hudební workshopy, jejichž iniciátorem je Ross Daly, původem irský hudebník, který dnes patří k největším kapacitám na poli řecké tradiční hudby. Budovu Dalyho sdružení Labyrint se vyplatí navštívit už proto, že obsahuje soukromou sbírku jeho hudebních nástrojů, která by mohla konkurovat leckterému muzeu. Pokud se na Krétně ocitnete v létě, je dobré zkontrolovat program na webu labyrinthmusic.gr a houdetsifestival.com, na konci každého workshopu probíhá totiž v zahradě areálu společný koncert účastníků, kteří jsou z nejrůznějších míst Středomoří a představují zcela jedinečný all star band.

Ke kulturně nejživějším středomořským městům patří Barcelona, metropole pouličních umělců všeho druhu i festivalová velmoc – která u českých návštěvníků získává body i díky cenově dostupným letenkám. Zatímco masové publikum lákají akce jako Primavera (květen), Sónar (červen) a Cruïlla (červenec), podzimní měsíce nabízejí komorně laděné přehlídky v krásných městech katalánského vnitrozemí. Poblíž slavného kláštera Montserrat severně od Barcelony leží Manresa, která hostí přehlídku Fira Mediterrania (firamediterrania.cat). I když program akcentuje katalánskou hudbu, v nabídce jsou kapely z celého Středozemí. Hraje se na ulicích, v početných divadlech i v místní basilice. Na pódiích zní často oksitánština, jazyk středověkých trubadurů, jímž se mluvilo v celé jižní Francii, od Gaskoňska na atlantickém pobřeží až po italskou hranici. Prominentním hostem posledního ročníku byl velikán staré hudby Jordi Savall. V Manrese, která leží pouhých 25 kilometrů severně od jeho rodiště, vystoupil s početnou skupinou, která fungovala jako hudební mapa středozemských stylů – na loutnu oud s ním hrál například izraelský muzikant Yair Dalal. Velký ohlas vzbudila sestava Xarnege, kterou tvoří vedle hráčů z Gaskoňska také muzikanti a Baskicka. Jak hudebníci tak i zpěvačka jsou vybaveni starodávnými strunnými nástroji, z nichž jeden vypadá jako citera, na kterou se ovšem nebrnká, ale tluče jako do bubnu. Oksitánský repertoár z Gaskoňska reprezentovala i dvojice Castanha É Vinovel, kterou tvoří akordeonista i hráč na kuriozní strunný nástroj niněra. Na programu nechybělo ani současné flamenco, které vzniklo v Andalusii, tedy na opačném konci Španělska – o vrcholný zážitek se postarala osmadvacetiletá zpěvačka Rocio Marquez z nejjižnějšího cípu země.

Psáno pro Rock & Pop, 2014/4