Ibrahim Maalouf opět přitvrdil, v kapele má další 2 trumpetisty.
7. 4. 2014 | Rubriky: Články,MaPA Akropolis
Image hudebního rebela se Maaloufovi vrací s úroky. Existuje snad jiný muzikant, který by za tak krátkou dobu získal výsostně originální hudbou tak širokou posluchačskou obec? Poprvé Maalouf triumfoval před českým publikem na festivalu Colours of Ostrava. Tentokrát přijíždí s průlomovým projektem Illusions, jehož název indikuje, že půjde o hudbu daleko za hranicemi reality. Posun nastal i ve stylu, oproti předchozímu akustickému albu Wind se Maalouf vrací zpět k elektrické hudbě, s masivním zvukem devítičlenné sestavy a tříčlennou sekcí trubek.
Ibrahim Maalouf zdědil ty nejlepší geny – narodil se v Bejrutu v rodině, v níž převládali hudebníci a intelektuálové. Nejslavnějším z nich je jeho strýc, spisovatel a držitel prestižní Goncourtovy ceny Amin Maalouf. Ibrahimův dědeček byl básníkem a muzikologem, matka je pianistkou a otec Nassim Maalouf získal světové renomé jako klasický trumpetista a inovátor, který s nástrojáři pařížské společnosti Selmer vyvinul novou variantu arabské čtvrttónové trubky. Orientální intervaly do hry západních trumpetistů pronikají ale už delší dobu – k průkopníkům patřil nejen americký jazzový hráč Don Ellis, ale také virtuozové z balkánských dechovek. Budoucí trumpetista tedy rozhodně nepostrádal inspirace.
Po vypuknutí libanonské občanské války se celá rodina vystěhovala do Paříže, kde Ibrahim od 7 let studoval trubku u svého otce. Ještě jako dítě ho doprovázel po Evropě i blízkém Východě na koncertech evropské barokní hudby. Později, už jako student, vyhrál celkem 15 světových soutěží na poli klasiky, ale to už souběžně vystupoval v pařížských jazz klubech. Se svojí první skupinou, Farah, hrál orientální jazz spojující nástroje Východu i Západu. Jako ještě neznámý muzikant, který ze svého nástroje vyloudí zvuky zcela netušené, okouzlil dnes už nežijící písničkářku Lhasu, která ho přizvala jako hosta na své album The Living Road, později spolupracoval se Stingem i Elvisem Costellem. Maalouf propojil evropskou klasiku, jazz i arabský hudební systém – a vytvořil vlastní hudební svět, který navzdory sofistikovanosti pulsuje energií jak sopka. Ke svým inspiracím mimochodem řadí i Led Zeppelin.
Psáno pro magazín MaPa
