Gamelan a Evropa
Kursu na gamelan, pořádaného indonéským velvyslanectvím v Praze se zúčastnil i Dan Mikolášek, hráč na bicí České Filharmonie a člen skupiny Consort Michala Hromka.
Je v hudbě gamelanů skutečně všechno úplně jinak než tady v Evropě?
Převažují rozdíly. Já třeba nemám čas abych přistoupil na ten východní způsob vnímání a studia hudby. Nechal jsem si tedy skladbu, kterou jsme se učili, “pirátsky” nahrát, doma jsem ji přepsal do not, což je z jejich hlediska naprosto nemyslitelné. Oni cvičí tak dlouho, až se člověk do té hudby vcítí, třeba měsíc se scházejí a učí se jednu písničku. Metodou pokusu a omylu jejich hudba krystalizuje. Hrají v páru, což reprezentuje mužský a ženský princip. Mě zaujala právě ta párová hra na metalofony zvané gender. Našemu uchu ty nástroje znějí jako kdyby výrobci odflákli ladění, ale ti jejich kováři to dělají záměrně aby vznikaly zázněje. Pro Evropana jsou drastické, pro Indonésana žádoucí.
Z Evropy je člověk zvyklý na vyvrcholení a konec, kdežto gamelan hraje dál, i když podle evropského vnímání už zaznělo finále.
Je to tak. V galemanu jsou vlny, v nichž se hudba zrychlí, řídí to bubeník. V celé té dlouhatánské skladbě se ta mantra několikrát opakuje. Hráči přitom neposlouchají sebe, ale vše kolem nich.
K dnes už klasickým příběhům mezikulturní výměny patří setkání Clauda Debussyho s gamelanem na Světové výstavě v Paříži.
Vlnění gamelanu třeba slyšíte v jeho skladbě v La mer.
Nekorespondují gamelany také s impresionismem?
Ano, vcítěním se do atmosféry, pocitem, který zažívají hráči i posluchači.
V rytmu jsou největšími mistry Afričané. Jak srovnáváte jejich schopnosti s Indonésany?
Indonésané jsou ukázněnější. Zažil jsem brazilské černochy, hráli cosi komplikovaného co mají v krvi od narození, ale když zkoušeli něco jiného, byli vedle. U gamelanu se jedná o kolektivní hru, hráči se přesně doplňují v komplementárním rytmu, a přitom třeba zrychlují.
Je to pro klasického hráče z Evropy schůdná cesta?
Když tu hudbu zapíšete do not, klasicky školený hráč ji zvládne. Ale oni to hrají zpaměti. Ta hudba pro ně má přínos v životní rovině: zastavit se, zpomalit životní tempo.
Nejsou tam třeba věci, které se do not zapsat nedají?
Nenarazil jsem na ně. Náš učitel na indonéském velvyslanectví se naopak snažil, aby všichni hráli přesně. Já jsem ale tu skladbu zatím nahrál, jen jsem si nasadil sluchátka a přepsal záznam do not.
Na jaký nástroj byste ji eventuelně hrál? Nepředpokládám, že máte doma celý gamelan?
Nemám, ale kolega má doma gendery. A na ambasádě jsou ty nástroje k dispozici, kdyby se plánovala nějaká produkce, tak vím na koho se obrátit.
