» Indopakistánská duchovní hudba na You Tube

Indopakistánská duchovní hudba na You Tube

14. 3. 2011 | Rubriky: 2010,Články,UNI

…. aneb Nedůvěra k mešitám není tak úplně západním vynálezem.

Fenomén kultovních zpěvů přenesených z indického subkontinentu do globálního kontextu má i skrytou vrstvu: zatímco vstupenky na koncerty či nahrávky jdou na Západě na odbyt, zasvěcené informace jsou vzácné. To, že posluchač neví, o čem se zpívá, mu sice nebrání se hudbě poddat, ale když to později zjistí (návod následuje), obzor se nečekaně rozšíří. Příčin této mlhavé komunikace je několik. Texty jsou neurčitě charakterizovány jako “sufijská poezie”, stejně mlhavé bývají i rozhovory se zpěváky, tedy, pokud vůbec nějaké existují. I to má svůj důvod: zatímco elitní instrumentalisté typu Zakira Hussaina jsou skvělými partnery pro interview, se zpěváky qawwali to tak snadné není. I ti, kteří hodně cestují, jsou silně svázáni s domovskou kulturou a zpravidla nemluví anglicky.

Zatímco před čtvrt stoletím se indopákistánská hudba šířila do světa hlavně přes Anglii, festival Womad i britské komunity “asijského undergroundu”, dnes hrají významnou roli indopákistánská media. Nejen bollywoodské filmy, do jejichž hudebního slovníků qawwali samozřejmě patří, ale třeba i televizní stanice.

Před třemi lety se začala v Pákistánu vysílat hodinová hudební show Coke Studio, nejprve s živým publikem, dnes už jen jako čistě studiový přenos. Stylově se jedná o velmi široké spektrum, od Bollywoodu až po poetické ghazaly či sufijské zpěvy, autentické nástroje hrají s bicí soupravou a elektrickými kytarami stálé místní kapely, ale k propojení tradice s modernitou dochází vždy s citem a výsledek bývá zvláště pro neznalého Evropana fascinující, obdobně jako byl Rockpalast z essenské Grugahalle pro rockovou generaci v totalitním a izolovaném Československu. Příklad: lidový zpěvák Arif Lohar se doprovází na kovové perkuse zvané chimta, ženský hlas patří jedné z pákistánských celebrit, modelce jménem Meesha, která v posledních letech svoji působnost rozšířila i o hudbu. Ta za mikrofonem vůbec nepůsobí jako kosmetická atrapa, ale stejně přirozeně jako třeba Chrissie Hynde z Pretenders zamlada. Producentem je Rohail Hyatt, veterán pákistánské rockové scény ze skupiny Vital Signs. Oproti obdobným projektům přináší Coke Studio novinku: překlady textů v anglických titulcích. Cizinec tak může sufijskou poesii dešifrovat v reálném čase a vstřebat spolu s hudební složkou. Slova, dosud utajená, jsou snad ještě silnější než hudba. Jako dobrý start doporučuji najít si na You Tube (kompletní epizody si můžete též stahnout ze stránek www.cokestudio.com.pk) pákistánskou zpěvačku Abidu Parveen, a to skladbu Nigah-e-Darwaishaan. V jejím repertoáru převažují texty indického mystika, humanisty a sufijského básníka Baba Bulleh Shaha (1680-1757), který se v době střetů mezi Sikhy a Muslimy zasazoval o náboženskou toleranci. Jeho verše nejsou žádné archaicky mlhavé litanie, ale zcela současné argumenty, zvláště aktuální v době konfliktů mezi islámskými fundamentalisty a liberály: “Boha nenajdete v mešitách… Bůh není v Písmu svatém, ani v modlitbách… Bůh není na březích Gangy, cesty poutníků jsou marnost… Strhněte mešity, strhněte hindské chrámy, strhněte vše co se dá zbořit, ale nezlomte srdce žádnému člověku, protože v něm přebývá Bůh. ”

P.S. na podzim 2010 byly z videozáznamů z Coke Studia staženy titulky s texty i překlady, zřejmě pro to že jejich humanistické poselství dráždí fundamentalisty. Texty i překlady jsou i nadále k mání samostatně i souběžně s videem (ale už nikoli jako titulky) – viz odkazy:

www.cokestudio.com.pk