Iránské delikatesy v Kremži

3. 11. 2008 | Rubriky: 2008,Články,UNI

Souběžně s Folkovými prázdninami v Náměšti probíhal podobně laděný festival na opačné straně rakousko-moravské hranice, Glatt und Verkehrt ve městě Kremži na Dunaji. Program sahal od Číny přes Skandinávii a Palestinu až po blues a střední Ameriku – a navíc poskytl příležitost slyšet jednoho z nejtalentovanějších současných iránských hudebníků.

Tím byl Hamid Motebassem, hráč na strunné nástroje tar a setar, a především skladatel a mistr improvizace. Žije v Holandsku a vede dva asnámbly: Dastan, který natáčí se zpěvačkou Parissou, a Mezrab, s nímž doprovázel zpěváka Salar Aghili v Kremži. Repertoár vycházel z tradičního iránského systému, v němž je důležitá jak znalost pravidel, tak umění improvizovat. Byl to kouzelný a vzrušující večer, navzdory tomu, že pro evropského posluchače je iránská hudba zatím méně dostupná a tím i hůře stravitelná. Se zatajeným dechem sledovali posluchači poetická vyznání a epické příběhy, jejichž obsah si mohli jen domýšlet. Ale i jazyková bariéra může být k něčemu dobrá: soustředíte se na hudební stránku a snažíte se dešifrovat, odkud se vlastně bere ta síla, když kapela hraje podle úplně jiných pravidel, než je v Evropě zvykem. Hlavní rozdíl mezi hudbou Západu a středního Východu je v systému. Zatímco základem západní hudby je tónina, ve východních zemích má tuto funkci mód, označovaný v jednotlivých zemích maqam, mugham či dastgah. Kalifornská muzikantka Mimi Spencer podává pro Evropana srozumitelné vysvětlení: maqam je něco víc než stupnice a něco méně než melodie. Následující rozhovor vznikl po koncertě ansámblu Mezrab v Kremži, odpovídal Ramin Azimian, hráč na basovou loutnu bamtar.

Z celého večera vzbudila největší respekt dlouhá suita, z čeho se vlastně skládala?

Ze tří písní a několika dialogů mezi zpěvem a hudebním nástrojem. Podkladem písní byla nejen poezie klasických básníků jako například Rumiho či Hafeze, a také moderních autorů. Cela suita byla v jednom modu, jemuž se v Iránu říká dastgah, a měla několik modulací. To byly ty jemné změny, které posluchače tolik přitahovaly, možná i proto, že je doprovázely také změny v rytmu.

Lze nějak stručně vysvětlit systém iránské hudby?

Základních modů je celkem sedm, a vedle nich existuje pět vedlejších, každý z nich obsahuje několik desítek gusheh, což je elementární melodická struktura, která může mít délku od několika vteřin do dvou minut. A celá ta obsáhlá množina modů a melodií, tedy úplný systém iránské hudby, se jmenuje radif.

Vy hrajete téměř neustále ve světě, předpokládám tedy, že nežijete v Iránu?

Všichni jsme se v Iránu narodili, ale Hamid Motebassem, podobně jako druhý hráč na setar Pejman Zahedian a bubeník Pasha Karami se usadili v Holandsku. Já žiju v severním Německu a v Iránu jsem nebyl už dvacet pět let. Jediným účinkujícím dnešního večera, který žije v Iránu, je zpěvák Salar Aghili.

A je možné v Iránu slyšet to, co jste hráli dnes večer?

Tam se hraje spíš tradičněji. Motebassem je v tomto srovnání velmi moderní a ve světě respektovaný tvůrce. Za album, které natočil s ansámblem Dastan a zpěvačkou Parissou získal ve Francii cenu Akademie Charles Cros.

Z článku v UNI, 2008/10