Romské paralely Júlie Kozákové

20. 4. 2024 | Rubriky: 2024,Články,Harmonie

Jak Júlia Kozáková propojila romské kořeny se studiem na špičkové londýnské univerzitě

Když se Ida Kelarová, jedna ze sester Ivy Bittové, po pádu totality vrátila z exilu a začala hudebně osvětovou činnost, zaměřenou na romskou mládež, netušila jak bohatou sklizeň její nápad přinese. Jejím sborem Čhavorenge prošla jako teenager slovenská zpěvačka Júlia Kozáková, která paradoxně sama romského původu není. Júlia pokračovala po maturitě ve studiích v Londýně na univerzitě SOAS, plným jménem School of Oriental and African Studies. V hudebním světě je to ústav světového renomé, především díky osobnosti Lucy Duran, která vedle vědeckých disciplin studovala v Západní Africe hru na koru a jako producentka pomohla na svět celé řadě průlomových alb. Kozáková na SOAS vystudovala etnomuzikologii a sociální antropologii a nyní pokračuje na JAMU v Brně, kde studuje jazzový zpěv.

Jako zpěvačka vede dva paralelní projekty, které se navzájem doplňují. Její debutové album Manuša je zaměřené na slovenské romské kořeny, najdeme tu i evergreeny zpopularizované Věrou Bílou. Deska získala roku 2022 slovenskou cenu Radio Head v kategorii world music, v sestavě jsou housle, viola a cimbál, na který hraje Lubomír Gašpar. Název Manuša je odvozen z romštiny, která slovo převzala ze sanskritu, kde ‘manus’, znamená člověka. Ve Francii a severní Itálii se termín navíc používá k označení romského etnika, podobně jako na západě Evropy označeni ‘sinti’. Prvního března Kozáková vydává u evropské značky CPL Music debut paralelního projektu Sole, který je více otevřený světovým inspiracím včetně flamenca. Album se jmenuje Elos, což je zrcadlový název skupiny. To je i součástí poselství: písně pocházejí z různých zemí a časů, ale jejich témata jsou univerzální a nadčasová. Kozáková byla loni navíc odborníky vybrána na prestižní přehlídku Womex, která se konala v říjnu ve Španělsku.

Na rozdíl od Kozákové je Gašpar je romského původu, a v Sole vyměnil cimbál za kontrabas. V následujícím rozhovoru odpovídají oba dva. Sestavu Sole dotváří klavír, akordeon a bicí.

Jak jste se vlastně dostala k romské hudbě, když na rozdíl od vašeho kapelníka Lubomíra Gašpara nepocházíte z romské rodiny?

JK K lidové hudbě jsem měla blízko od dětství, už v 5 letech jsem zpívala ve folklorním souboru. Ve třinácti jsem dostala od strýce jako dárek poukaz na workshop u Idy Kelarové. To pro mě bylo zcela neznámé pole. Byla jsem tam nejmladší, romskou hudbu jsem tam objevila a zamilovala se do ní, byl to intezivní zážitek. Na základě workshopu mě pak Ida vzala na letní školu se sborem Čhavorenge, v němž jsem zpívala dalších 8 let. Prožila jsem s nimi dobu, která pro každého muzikanta znamená formativní léta. Nejen jsem nasákla hudbou, ale také jsem absolvovala spoustu koncertů i přátelských vztahů.

Takhle tedy fungovala legendární a stále nedoceněná Mezinárodní škola pro lidský hlas Idy Kelarové.

JK Ano, v Bystrém u Poličky.

Filmový dokument zachycuje, je jak v jednom kursu musí studenti vydržet několik dní se zavázanýma očima.

JK To se skutečně odehrávalo v dřívějších turnusech, my měli jiná náročná cvičení, nejen hlasová ale i osobní.

Takže po 8 let byl kolem vás samý romský teenager. Kdo vás inspiroval z profesionálních romských osobností?

JK Maďarská zpěvačka Monika Lakatos, její skupina Romengo, Taraf de Haidouks z Rumunska, a hlavně Ida Kelarová,

Lubomíre, vy jste na rozdíl od Júlie romského původu. S jakou hudbou jste vyrůstal?

LG Jsem ze středního Slovenska, Podpolanie, poblíž města Zvolen. To je oblast, kde Romové přijali majoritní hudební styly za své, podobně jako v mnoha jiných regionech. U nás doma se zpívaly slovenské písničky, podpolianské, považovali jsme ze za vlastní. A hodně se u nás hrála a poslouchala klasika.

Pokud Romové převzali slovenskou lidovou hudbu, tak ji podobně jako jinde posunuli dál, dodali jí něco navíc?

LG Patřilo k tomu i to, jak důležitou součástí našeho života byla hudba. Já jsem z muzikantské rodiny, všichni u nás hráli na housle. Já u houslí vydržel jen půl roku, pak jsem přešel na klavír a pak na cimbál.

Cimbál a jeho záludnosti

Co to vlastně obnáší hrát na cimbál? Virtuozní hráči oslňují publikum tempem, ornamenty.

LG Cimbál má velmi specifický zvuk. Když na kytaře zahrajete akord, tak jej stejně snadno zahrajete o pár tónu výš, podobně i na klavíru. Kdežto na cimbálu funguje každá oktáva jinak, posuny mají zcela odlišné nároky.

V posledních dekádách přišli na Slovensko cimbálisté z Ukrajiny a Moldavska, jak silné je to obohacení?

LG Hodně mě ovlivnil Marcel Commendant. Zatímco na Slovensku hráli všichni stejně, on otevřel spoustu nových dveří, na cimbál hrál úplně jinak. Třeba i Taraf de Haidouks z Rumunska mají zcela odlišný přístup od Slovenska.

Vy jste Júlie někdy zažila ty syrové kořeny romské hudby z rumunských vesniček?

JK Se sborem Čhavorenge jsme byli roku 2017 v Clejani, odkud jsou ti nejlepší rumunští hráči včetně Taraf de Haidouks. Byl to životní zážitek, pohostili nás na dvoře, hrála skupina Taraf de Caliu která je vlastně pokračováním Taraf de Haidouks. Všude kolem ve vesnici šílená chudoba, byl to zážitek vidět kapelu na dvorku hrát totéž co se stejnou energií a autenticitou hrají na podiu. Roku 2019 je Ida přivazla do Prahy, hráli v Rudolfinu, spolu s Českou studentskou filharmonií.

Jak se vám podařilo proniknout na londýnskou SOAS? V hudebním světě má ta škola naprosto unikátní pověst.

JK Studium na Slovensku mi šlo dobře, a protože jsem chtěla pokračovat, zvažovala jsem kde. Třeba něco, co s hudbou souvisí, abych poznala souvislosti? Po maturitě jsem si dala pauzu, a ve 20 letech jsem podávala přihlášky na školy v Británii. O SOAS jsem nic nevěděla, ale vstupní podmínky byly hodně přísné. Na maturitě jsem měla samé jedničky a nakonec mi to vyšlo, na SOAS jsem studovala etnomuzikologii sociální antropologii. Tříleté bakalářské studium už mám uzavřené, kvůli Brexitu se mezitím změnily podmínky, studovat tam je teď mnohem komplikovanější.

S Lucy Duran jste se setkala?

JK Ona byla moje supervizorka, úžasná žena, žila v Africe, vysílala na BBC. Ve svých vizích mi připomínala Idu. Vidí dál než jiní. Hodiny s ní by největší zážitek, třeba prezentace world music v radiu, reportáže, terénní nahrávky. Jen kvůli těmhle věcem stojí za to opustit komfortní zónu.

Takže, i když jste studovala antropologii, přesahy do hudby byly časté?

JK Teď vím že na i téhle škole se studuje hudba, nikoli jako umělecká disciplina, ale v souvislostech, jako etnomuzikologie.

Dalo vám to něco ohledně zpěvu?

JK Na škole ne, ale naskytly se zajímavé mimoškolní aktivity. Třeba se sborem London Bulgarian Choir, kde zpívaly jak autentické Bulharky žijící v Londýně, tak i ženy a muži z celého světa. Sbor řídí Dessi Stefanova, která vedla i workshopy v Praze, od ní jsem se naučila dvě písně, které máme v repertoáru se Sole.

Britáine nabízí i velké mysterium hudby evropských Romů a kočovníků. Komunita zvaná travellers z Anglie či Skotska patří do obojího, jsou ale definováni spíš životním stylem nežli etnicky. Ovlivnili řadu britských folkařů včetně Sama Lee, zasáhlo vás to nějak?

JK Samozřejmě, to mě to zajímalo hned po příjezdu, dokonce jsem chvíli pracovala jako dobrovolnice v organizaci která pomáhá Romům.

Sole, syntéza kořenů odevšad

Jak jste vytvářeli repertoár pro první album Sole, které právě vychází?

LG Krok po kroku. Júlia donesla skladby z různých zemí, z nichž jsme postavili koncertní program, a pak natočili v Bratislavě demo.

Odkud jste tedy vybírala?

JK Většinou lidové skladby z různých zemí které mě oslovily. Jednu švédskou mě naučila kamarádka na rezidenci v Londýně. Pak ty bulharské věci, dvě flamencové, což pro mě byl nový objev. Na SOAS jsem si mohla vybrat novou píseň z libovolného žánru. Oni mi na to dali rozpočet, mohla jsem zvolit libovolného učitele. Měla jsem tedy hodinu se Silvií Reina ze Sevilly, letos tam chci vyjet. Na albu je i romská a slovenská tradiční píseň, ale v současném hudebním jazyce.

Také jste tam zařadila slavnou píseň z Argentiny, Alfonsina y el Mar, ta má hodně coververzí, která vás okouzlila?

JK Nahráli jsme ji, i když není tradiční ale komponovaná. Zaujalo mě jak ji natočil Diego el Cigala ve flamencové podobě. Navíc nás inspirovalo, jak změnil metrum, ze 4/4 na 6/8.

A okouzlila vás nějaká konkrétní flamencová zpěvačka?

JK Estella Morente, její otec Enrique, a samozřejmě moje učitelka Silvia Reina.

Ve flamencu ale věci fungují úplně jinak, než ve středoevropské hudbě. Můžete čtenářům přiblížit vaše zkušenosti?

JK Nejdůležitější je rytmus, kterému říkají compás, to jsou vytleskávané cykly, třeba na 12 dob. Učíte se tedy dvě nezávislé roviny, melodii i rytmus, člověku chvíli trvá než do toho pronikne. Není snadné obojí spojit, přelstít zafixované klišé čtyřdobého rytmu. Nejde o vnímání zvuku ušima, ale o pohybu celého těla. O tom je flamenco, a také o komunikaci mezi jednotlivými umělci na podiu, mezi zpěvem, hudbou i tancem.

V čem spočívá duende, tedy nepřeložitelné označení té absolutní kvality?

JK To je podstata, duch který přeskočí v sále na publikum, když flamenco hraje mistrovská osobnost. Katarze.

Lubomíre, když v Sole nehrajete na cimbál ale na kontrabas, nechybí vám to?

LG Naopak. Protože s cimbálem musím být v centru, všechno musím řešit já. Nejen hrát, ale provázet koncertem, působit vizuálně, držet si energii, virtuozní úroveň, kdežto s kontrabasem mohu zůstat vzadu. Kontrabas si užívám protože mi dává svobodu. Když mám chuť zahrát jeden tón, udělám to. Když tři tóny, taky. Kapelu řídím z pozice, která je spíš skrytá než exponovaná.

Kdo z basistů vám imponuje? Z toho, jak vysvětlujete své priority, mě napadá George Mraz.

LG Nejvíc Avishai Cohen, protože oba čerpáme z lidových melodií. Pak samozřejmě zmíněný Mraz, Dave Holland, Christian McBride, nový objev Philip Norris z New Yorku.

Romové a jejich hudba

Soužití Romů s bílými je těžce poznamenáno rasistickými předsudky, které v Čechách i na Slovensku v mnoha lokalitách přežívají jako časovaná bomba. Sledujete nějaký pozitivní vývoj, třeba díky vzdělání či hudbě?

LG Tam kde žiju já, je vzájemné soužití úžasné a vždycky tomu tak bylo. I proto že romská hudba je u nás žádaná. U širší veřejnosti se to k lepšímu neposunulo, stále máme extremisty, bohužel.

Co ty chudé romské vesničky na východě Slovenska? Tamní obyvatelé žijí v extrémních podmínkách, jejich hudbu zmapovala bratislavská muzikoložka Jana Belišová, jste v kontaktu?

JK Když jsem před 16 lety Janu Belišovou objevila, nakoupila jsem si od ní všechny její sbírky. To co dělá je velká věc, ale zasahuje jen ty, kdo k romské hudbě pozitivní vztah už mají.

Vidíte, zrovna Jana Belišová a vy, a pak o dvě generace starší průkopnice jako Eva Davidová a Milena Hübschmannová, to jsou příklady kdy romskou hudbu studují neromové. Takže Romové ji především hrají, a proto nemají potřebu ji zkoumat?

LG Ano, když se Rom naučí hrát, uvnitř rodiny od otce či strýců, tak ho nenapadne že by to měl zkoumat. Sám nejlíp ví jak to funguje zevnitř.

Psáno pro časopis Harmonie, 2024/3