Jazzová rarita z české filmové kuchyně
1. 1. 2008 | Rubriky: 2007,Články,UNI
Na podzim přišel do distribuce soundtrack k filmu Obsluhoval jsem anglického krále, pozoruhodný tím, že jako bonus přináší skladbu, která ve filmu nakonec nezazněla. Spolu s autorem hudby a pianistou Alešem Březinou ji natočil jazzman Tony Scott, který letos v březnu zemřel a skladba tak smutnou shodou okolností zůstala jeho vůbec poslední nahrávkou.
Březina patří k našim nejproduktivnějším filmovým skladatelům – jeho hudba doprovázela Knoflíkáře Petra Zelenky, i čtyři z posledních filmů Jana Hřebejka. Svůj soundtrack ke Králi buduje ze tří stylových proudů: ragtimem inspirovaných klavírních miniatur, pohyb evokujících orchestrálních pasáží, i převzaté hudby jiných skladatelů. Z desítek autorů padla volba na francouzského operního skladatele z 19. století, Leo Delibese a jeho balet Coppélia. “Musím se přiznat, že s tím Delibesem, kterého jsem Menzelovi tak neopatrně přinesl, jsem si vytvořil konkurenci, kterou jsem již nepředčil,” vysvětluje Březina v rozhovoru pro časopis Host. “Nakonec mi Delibes ‘ukradl’ dvě krásné scény v hotelu Paříž.”
Druhým externím pramenem jsou pamětníkům známé skladby jazzového věku. Dvě z nich pocházejí od Jaroslava Ježka z roku 1931. Poněkud odlišný charakter má protektorátní, německy zpívaná nahrávka R. A. Dvorského a sester Allanových, jejíž povinně optimistický text Březina ve zmíněném rozhovoru popisuje jako “výraz konformismu, srovnatelný snad jen s texty o holkách z naší školky z dob normalizace.”
Skladba “Obsluhoval jsem anglického krále” s hostujícím Tony Scottem byla původně plánována jako podkres závěrečných titulků. Březina si objednal anglický text u herce a dramatika Jiřího Ornesta, který týmž způsobem přispěl k jeho předchozím soundtrackům. Jazzová veřejnost zná Scotta hlavně jako klarinetistu i bývalého kapelníka legendární bluesové zpěvačky Billie Holiday. Scott je ale také osobitý zpěvák, jehož průkopnické nahrávky předběhly o třicet let dnešní éru funku a hip-hopu. Syrový hlas 85letého jazzmana ovšem z atmosféry filmu poněkud vybočoval, Menzel nakonec zvolil jinou hudbu a Tonyho Scotta tedy zachycuje jen soundtrackové album, které má šanci stát se sběratelskou raritou.
Z článku v UNI, 2007/12
