Jezuité, Indiáni a Bach v Bolívii
8. 11. 2010 | Rubriky: 2010,Články,UNI
Pro Evropany dnes tak fascinující zpěvy qawwali by neexistovaly, kdyby si islámští misionáři z Iránu, kteří před sedmi stoletími pronikali do Indie, nevybrali jako účinnou pomůcku k náboženské konverzi hudbu. Podobnou cestou šli evropští Jezuité v jižní Americe. Ti učili Indiány nástroje vyrábět i hrát na ně tehdejší evropskou hudbu, a tou bylo baroko: Bach a Vivaldi.
První jezuité přijeli z Itálie i Španělska do Jižní Ameriky před necelými 400 lety. Ve své době to byli nositelé vzdělanosti, zvláště v hudbě a výtvarném umění, a působili v dnešním Paraguay, Argentině, Bolívii a Brazílii. Zakládali misijní stanice, které se stávaly útulkem pronásledovaných Indiánů. Misionáři jim poskytli nejen ochranu, ale také je učili hrát a stavět si vlastní nástroje, včetně houslí, harfy či cella. Každá mise měla kostel, orchestr i hudební a výtvarnou školu.
Roku 1767 ale Španělská koruna jezuitům nařídila, aby opustili kolonie. Příčinou bylo, že mise mají přílišnou samostatnost a že se zasahují proti otroctví. Francouzský osvícenec a filozof Voltaire, jehož bychom těžko podezřívali ze sympatií vůči církevním strukturám, o misích prohlásil, že jsou “triumfem humanity, které by mohly smýt krutosti prvních dobyvatelů”.
Zvláště zajímavé plody přineslo úsilí jezuitů v Argentině. Indiáni Guarani se sice po odsunu misionářů vrátili ke svému původnímu náboženství, ale evropská hudba se v jejich regionu uchytila natrvalo. Propojila se s indiánskými melodiemi a akordeonem, výsledkem je emocionálně intenzivní styl chamamé, plný nečekaných zvratů v dynamice i tempu. Akordeon v rukou talentovaného hráče dokáže v chamamé doslova zastavit čas, pokud se správně zaposloucháte.
Zájem o hudební odkaz jezuitů oživil roku 1986 film The Mission, se silným hudebním soundtrackem Ennia Morricone. Luis Szarán, skladatel a ředitel paraguayjské organizace Sonidos de la Tierra, Zvuky země, vysvětluje, jak k návratu indiánského baroka došlo: “Když producenti připravovali natáčení filmu, obrátili se na nás do Paraguaye s dotazem, jak asi zněla ta původní hudba v jezuitských misích. Ale my jsme žádnou hudbu neměli. Téměř zázrakem, v izolovaném regionu Bolívie zvaném Chiquitos, objevil švýcarský jezuitský architekt Hans Roth při restauraci starého kostela krabici s mnoha rukopisy. Jednalo se o hudební poklad z jezuitských misí. Většinu skladeb napsal ve městě Cordoba v dnešní Argentině Domenico Zipoli a další skladatelé, kteří v té době žili v misijních stanicích. Roth pak deset let marně pátral po někom, koho by ten objev zajímal. Měl jsem štěstí, že se mi ten hudební poklad dostal do ruky někdy v roce 1985. Především jsem chtěl rukopisy Domenica Zipoliho zrestaurovat a šířit mezi hudebníky, neb to byl nejvýznamnější varhaník a skladatel, který vstoupil na území Latinské Ameriky.” Roth pokračoval v restaurování kostelů v bolivijské provincii Chiquitania, kterou pak roku 1990 UNESCO zařadilo na seznam World Heritage Sites. Dnes je Chiquitania epicentrem fenoménu Bolívijské Baroko.
Existenci rukopisů, které v Jižní Americe zanechali jezuité, když zemi před třemi stoletími pod nátlakem opustili, tušili dějepisci, ale považovali je za nenávratně ztracené. O tom, že je ve skutečnosti ukrývali Indiáni, byl přesvědčen polský muzikolog a kněz Piotr Nawrot, jemuž se nakonec v Chiquitanii podařilo objevit a zrestauroval tisíce stran v 27 svazcích. Našel je u obyčejných lidí, kteří je ukrývali doma v krabicích, souběžně s rodinnými cennostmi či odložené mezi harampádím na zastrčených kostelních balkonech.
Znovuobjevení skladeb, které ležely v zapomenutí přes tři století, vedlo k překvapivým hudebním setkáním. Henry Villca vyrůstal v chudé vesnici v Bolívii, na živobytí si vydělával zpěvem s mexickou kutálkou mariachi, později zpíval “bolívijské baroko” se sborem La Paz, který založil nedávno zmíněný Piotr Nawrot. Ashley Solomon studoval na Královské hudební akademii v Londýně a je specialistou na baroko a vedoucím ansámblu Florilegium. Právě tuto skupinu si Piotr vytipoval jako ideální k interpretaci bolívijského baroka. Solomon chtěl ale ansámbl doplnit o autentické sólisty, a tak vyjel do Bolívie a vypsal konkurs. Nawrot přesvědčil Villcu, aby se zúčastnil, Villca byl úspěšný, roku 2005 se podílel na prvním albu dnes už třídílné série Bolivian Baroque, na což navázal studiem na amsterdamské konzervatoři.
Alba Bolivian Baroque jsou dostupná na Amazonu i u dalších webových obchodníků, a pokud se chystáte do Bolívie, můžete navštívit nejen zrenovované misijní kostely v Chiquitanii, ale dokonce Latinskoamerický festival barokní hudby, který se koná každé dva roky. Příští ročník je 2012, doporučenou cestovní kanceláří je Ruta Verde Bolivia.
Z článku v UNI, 2010/8
