Když Pipi dlouhá punčocha hraje finské tango

13. 8. 2012 | Rubriky: 2012,Články,Rock & Pop

Tango patří, podobně jako jazz, blues, rock či gospel, k novodobým globálním stylům, jejichž vznik podmínila masová migrace i moderní media. I když opticky v této rodině převažují styly anglosaské, argentinské tango patří k těm nejstarším.

Do hollywoodských filmů zasáhlo například ještě před Elvisem Presleym, který se narodil přesně v rok tragické smrti nejpopulárnějšího zpěváka tanga, Carlose Gardela (1890 – 1935), díky němuž se tato hudba stala světovým trendem. Dnes jsou evropskými metropolemi žánru Paříž, Barcelona a Berlín, tamní hráči jsou v pevném kontaktu s Buenos Aires. Klíčovým nástrojem žánru je knoflíková harmonika bandoneon, kterou do Argentiny i sousední Uruguaye přivezli misionáři. Ryze vlastní cestou se naopak vyvíjí tango ve Finsku, kam dorazilo před sto lety, a důkladně se prolnulo s místními finskými hudebními kořeny. Jen pro ilustraci: festival Tangomarkkinat, který vznikl roku 1985 ve vnitrozemském městě Seinäjoki, přiláká každoročně 150 000 návštěvníků, přičemž Finsko má zhruba 5 milionů obyvatel. Ve 40 letech se finské tango stalo nejprodávanějším žánrem, jeho popularita vyvrcholila v 60 letech, a když do Helsinek přijel roku 1974 Frank Zappa, jako pozornost místnímu publiku zařadil do programu svoji verzi slavného finského tanga Satumaa, což zachycuje album You Can’t Do That on Stage Anymore, Vol. 2.

K velkým nadějím tohoto svérázného žánru patří akordeonistka Johanna Juhola, která vyvažuje temnou stránku tanga bohatou dávkou ženské tvůrčí energie a humoru. Když používá elektroniku, dle kritiky to činí s daleko větší vynalézavostí než komerčně veleúspěšný Gotan Project. “Je to tango neposlušné a trochu podvratné,” říká holandský novinář Ton Maas. Titulní skladba jejího alba Fantasiatango vznikla mimochodem na objednávku cen Eurovize, jako zahajovací melodie ceremoniálu pro rok 2007 kdy soutěž hostilo Finsko.

Jak to je vlastně s tím finským tangem? To původní, argentinské, stojí výhradně na bandoneonu, nepovažují tedy hudební puristé finské tango s daleko větším akordeonem za nějakou úchylku ?

To je dáno především úžasnou popularitou akeordeonu ve Finsku, v každé rodině najdete někoho kdo na ten nástroj hraje. A na rozdíl od Francie, kde žije spousta muzikantů z Argentiny, hrají u nás tango jen Finové.

Jak si tu popularitu vysvětlujete?

Akordeon se ideálně hodí k doprovodu tance, najednou lze hrát melodii i doprovod, a na rozdíl od piana je to nástroj snadno přenosný,

Váš krajan Kimmo Pohjonen tu popularitu zdůvodňuje příhodou ze 2. světové války, kdy se Finové snažili zabránit Rusům, aby dálkově odpálili nálože v podminovaném městě Vyborg. Aby tomu zabránili, Finové dopravili k Vyborgu silný rozhlasový vysilač naladěný na stejnou frekvenci jako miny, a ten vysílal akordeonovou polku Säkkijärvi a přestal až po 3 měsících, kdy se minám vybily baterky.

To je melodie, kterou ve Finsku zná každý akordeonista, ale já hraju dost jiný styl. Ale dovedu si představit, že bych tu melodii použila jako citaci, podobně jako v mojí skladbě Gardel, kde je sampl autentické nahrávky Carlose Gardela. ,

Jaké to bylo vystupovat na cenách Eurovize?

Roku 2006 vyhrála finská metalová kapela Lordi, to jsou ti co se rádi převlékají za netvory, a když se pak díky tomu vítězství konal další ročník v Helsinkách, zkomponovala jsem Fantasia Tango, instrumentálku kterou jsem pak hrála na slavnostním zahájení. Byla jsem oblečená jako Sněhurka v bílých, asi 6 m dlouhých šatech. Finsko tehdy ale ani nepostoupilo do dalšího kola. Ale jméno Fantasiatango od té doby používám jako název svého stylu, tango je pro mě inspirace a zbytek je fantazie.

Jaký je vlastně rozdíl mezi tangem v Argentině a ve Finsku?

V době té největší popularity, tedy před padesáti lety, hrály naše skupiny na rozdíl od argentinských třeba s bicí soupravou, a navíc v pochodovém tempu. Kdežto argentinské tango má daleko svobodnější pojetí rytmu, a nepoužívá akordeon, ale bandoneon.

Vedle toho že tango hrajete, tak ho i tančíte?

Finské a i argentinské tango se liší nejen po hudební stránce, ale i jako tanec, a i když jsem studovala obojí, nejsem profesionální tanečnice a potřebuju tedy dobrého tanečníka aby mě vedl.

Vašeho účesu si každý všimne. Je to součást umělecké image?

Nehledejte v tom žádný záměr, je to něco co běžně nosím, zkrátka ten účes je výrazem mé přirozenosti…

… a nikoli fantazie?

Pokud se lidé o své vlasy starají, věnují jim péči, tak si je upravují tak, aby se jim líbily, a tohle se líbí mě. Já jsem nosila deset let dready a před rokem a půl pak jsem si je ostříhala, protože lidé mě podle nich indentifikovali a nic jiného je na mě nezajímalo. Holka s dready co hraje na akordeon. Chtěla jsem aby mě identifikovali s mojí hudbou, a tak jsem změnila účes.

Nečekali že budete hrát reggae?

Ne , spíš jsem jim připomínala Pipi dlouhou punčochu. Děti, které se netají svými postřehy, vykřikovaly Mami mami tam je Pipi dlouhá punčocha. A maminka se snažila zamezit rozpakům a dítě rychle ztišila.

Když jsme se dostali až k tomuto tématu, nenapadlo vás někdy jako druhé povolání dělat vizážistku? Z vašich propagačních fotek se zdá, že by to pro vás byla hračka.

Zajímají mě spíš vizuální věci obecně než móda. Nedávno jsme nakupovali s přáteli, chtěli abych jim radila, ale já mám svůj vlastní styl, který funguje pro mě a nevím jestli by stejně dobře fungoval i na někom jiném. Teď mám na sobě třeba kalhoty od finské značky která pracuje s recyklovaným materiálem, objednala jsem si u nich kalhoty na podium. Líbí se mi když si něco objednám a oni to udělají ještě lépe než jsem si myslela.

Psáno pro Rock & Pop, 20012/3