Maďarská jízda v bratislavské režii na veletrhu Womex

4. 6. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI

All-star-band Hungarian Heartbeats vznikl na objednávku World Music Expa v Kodani.

Teorii “dvojrychlostní Evropy”, aplikovanou obvykle na ekonomickou výkonnost, prosperitu či jiné exaktně měřitelné hodnoty, lze snadno přenést i do kulturní roviny. Kupodivu i kulturu lze měřit, i když bychom museli použít značně abstraktnější metr a na výsledky si nějaký rok počkat. Jedním z ukazatelů prestiže na tomto poli je kulturní turistika. Výpravy na keltské festivaly do Bretaně či za flamencem do Andalusie jsou nejviditelnějším příkladem toho, jak se z lokálně vymezených hudebních stylů, stane ekonomický tahoun. Zatímco české kulturní instituce připomínají mrtvého brouka, většina evropských států do kultury dlouhodobě investuje. I rozlohou či populací tak malé země jako je Finsko či Holandsko mají své hudební export office a každoročně pořádají showcasové festivaly na které zvou zahraniční festivalové organizátory. Hudba získává v evropských zemích vytříbený profil jak díky místním hudebním tradicím, tak i díky stylům které přinesli imigranti. Není divu, že tento trend se promítl i do struktury veletrhu Womex. Showcasy, tedy prezentační koncerty, nestranně vybírané porotou Sedmi Samurajů, už dávno nejsou jedinou částí programu. Na významu získávají koncertní bloky financované státy či regiony. Na posledním ročníku v Kodani jste tedy vedle tří oficiálních pódií mohli souběžně sledovat i off-Womex koncerty, v nabídce byl Nordic Club se severskou hudbou, holandský večer Dutch Delta či kanadský Spotlight Quebec, a poprvé v historii se tato přidružená nabídka kvalitou vyrovnala oficiálnímu programu. Je dobré připomenout, že zorganizovat akci tohoto rozměru, na kterou se sjede přes 2500 delegátů z celého světa, je finančně nesmírně náročné, a že příjem z registračních příspěvků pokryje infrastrukturu a ozvučení, nikoli však cestovné či honoráře účinkujícím. Pokud tedy účinkujícího nefinancuje export office či jiný sponzor, přijíždí na vlastní náklady s nadějí, že investice se vrátí díky zde dohodnutým koncertům.

Tím největším programovým trumfem čtyřdenního hudebního maratonu je zahajovací večer, který na a rozdíl od těch následujících probíhá na jediném podiu a musí tedy mít patřičný potenciál. Na předešlých ročnících tuto roli plnil zpravidla nějaký kulturní tygr – andaluské flamenco, hudba Koreje, či smíšený all-star band ze skandinávských zemí. Na posledním ročníku tuto šanci získalo Maďarsko, což lze chápat i jako pobídku pro české (a slovenské) hudebníky a profesní organizace.

Během velmi koncentrovaného, něco přes hodinu trvajícího koncertu Hungarian Hearbeats jste mohli sledovat široké spektrum stylů nejen z Maďarska, ale i Transylvánie a dalších východoevropských regionů s Maďarskem propojených jazykově či historickými migračními trasami. Specielně sestavený ansámbl se skládal ze tří stylově vyhraněných skupin. Tükrös pokračuje v cestě kterou o generaci dříve zahájil Muzsikás, Söndörg%‹ hraje hudbu jugoslávských menšin i dalších balkánských regionů, a Cimbalom Duo, dvojice hráčů na cimbál předvedla že i v tradiční hudbě je místo pro mistrovskou virtuozitu. Jak se vlastně celý tento nákladný a rizikový projekt zrodil? Jeho producentem byl András Lelkes, basista skupiny Tükrös a zástupce agentury Hangvet%‹, která v Maďarsku supluje roli export office. V doslovném překladu hangvet‹ znamená “rozsévač zvuků”, v praxi je to stříška nad kazatelnou v kostele, která působí jako zvukové zrcadlo.

Na Womexu se vídáme každoročně u stánku s maďarskou hudbou, který ve srovnání s reprezentací hudebních velmocí jako je Španělsko či severské země působil vždy docela skromně. Ale teď jste najednou díky zahajovacímu koncertu Hungarian Heartbeats na stejné úrovni. Jak k tomu došlo?

András Lelkes: Přišlo to jako překvapení. Byli jsme jedním z několika dotázaných potencionálních partnerů. Na to, jaké další země byly osloveny, jsme nikdy nedostali přímou odpověď, a nikdy jsem to ani netoužil přesně vědět. Když se nás ptali, jestli bychom to zvládli, měli jsme jistotu, že umělecky a produkčně ano, ale finance jsme museli řešit za pochodu.

Nakonec se to ale zjevně podařilo?

To není ještě vyřešeno. Když jsme jednali s politiky a sponzory, zjistili jsme že oni potřebují na rozhodnutí mnohem víc času než jsme my měli na přípravu. Když jsem jim říkal, že tu bude přes 2500 návštěvníků, tedy nikoli publika, ale profesionálů, manažerů, vydavatelů, organizátorů, nedokázali si to představit. Musel jsem je tedy nakonec přivézt sem do Kodaně, aby získali realistický obraz.

Takže jste investovali peníze, které teď musíte splatit.

Přesně tak. Opustil jsem stálé zaměstnání, zadlužil jsem se, moje role zajištěného živitele rodiny skončila.

Když jsme se před časem potkali v Budapešti v době jakési mezinárodní hudební konference a vás místní organizátoři ani nepozvali, připomnělo mi to éru undergroundu. Změnil se mezitím nějak poměr sil mezi hudebním establishmentem a tím co děláte vy?

Networking, vzájemné propojování, probíhá všude a neustále a všem prospívá. Prošli jsme všechny kouty, spojili se s nakladateli, svazy hudebníků, copyrightovými organizacemi, sponzory, nadacemi, takže nás to snad posílilo.

Kdo vytvořil koncept koncertu?

Pracoval s námi režisér Dušan Hégli z Bratislavy, který vytvořil strukturu, určil kdy kdo přijde a odejde, co udělá světlo. Ten zbytek, tedy hudební stránku, jsem vymyslel se svým kolegou Endre Liberem. I když na výsledku se to nepozná, vše je přesně určeno, třeba že písnička trvá tři a ne čtyři minuty, což je dáno tím, že program Womexu má časově velmi přesnou strukturu.

Váš koncert byl stylově úžasně pestrý, což odpovídá i rozmístění maďarských komunit za hranicemi Maďarska, především v horských údolích Transylvánie. Odkud jsou vlastně vaši předkové?:

Ze Slovenska, ale národnostně jsme smíšení. Můj dědeček měl německé příjmení, moje babička je Maďarka, otec se narodil na Slovensku, tedy v tehdejším Československu, a v roce 1948 byl odsunut do Maďarska, podobně jako Němci z Čech,

V jedné fázi koncertu jste odložil normální smyčec a vzal si takový malý, co vypadal spíš jako pahýl, a čtvrtou strunu basy jste odpojil a přehodil vedle kobylky, to tedy mělo reprezentovat archaický styl Maďarů z Transylvánie?

V Transylvánii máte vesnice, kde na base mají třeba jen jednu strunu, protože tak lze hrát dosáhnout větší hlasitosti, a přesně to jsem sledoval, krátký smyčec umožňuje taky hrát hlasitěji a víc rytmicky.

Když v jedné chvíli na podiu zazněla silně zkreslená elektrická kytara, moji sousedé v publiku se začali nervozně ošívat, a přitom asi netušili, že právě rock a free jazz měl v Maďarsku roli kulturního odboje, podobně jako byl Muzsikás protestem proti megaansámblům sovětského typu.

A také bylo dobré mít na podiu někoho, kdo vybočuje z řady.

Předpokládám ale, že nebylo lehké vybrat zpěvačku, protože mezi novými tvářemi co přišly po Mártě Sebestyén je velmi bohatá nabídka.

Největším talentem je Beata Palya, které zasazuje staré romské a maďarské písně do zcela nového světla, ale je to tak silná osobnost že by vedle ní nezbylo místo už na nikoho jiného, a jednoznačnou volbou tedy byla Ági Szalóki , kterou v Čechách znáte ze skupiny Besh o droM.

Když jste vynaložili tolik úsilí, bude projekt Hungarian Heartbeats pokračovat?

Řada promotérů projevila zájem, ale konkrétní plány teprve přijdou.

Psáno pro UNI, 2012/2