Na festivalu v Addis Abebě 4

8. 8. 2011 | Rubriky: 2011,Články,UNI

Anatomie nejstaršího nástroje lidstva

Z Etiopie pochází Lucy, která žila před 3 miliony let a je nejstarším zdokumentovaným vzpřímeným předkem dnešního člověka, ale že by odtud byl i nejstarší hudební nástroj? Pokud bychom otázku zúžili na nejstarší sofistikovaný nástroj, vyřadili tedy prehistorické perkuse z doby kamenné, a stanovili podmínku že nástroj se dodnes používá k původnímu, v tomto případě spirituálnímu účelu, pak je horkým kandidátem lyra begena, historický následník harfy (přesněji ale lyry) izraelského krále Davida.

Hudební doprovod etiopských bohoslužeb se od evropských zvyklostí podstatně liší. Profesorka hudby a afrických studií na Harvardu, Kay Kaufman Shelemay, na toto téma říká: “Je brzy ráno. Slyšíte sbor hudebníků. kteří jsou zároveň léčitelé. Zpívají a léčí. Zpívají sólově, zpívají proti sobě, střídá se zvolání a odpověď. Zpívají unisono, někdy je doprovází sistrum, kovové perkusivní chřestítko. A také je doprovází burácející kostelní buben zvaný kebero. Je to něco úžasného.”

Lyra begena ovšem nedoprovází bohoslužbu, ale modlitby, často v rodinném kruhu, a její zvuk je daleko intimnější. V době stalinistické diktatury Derg, která v Etiopii vládla v letech 1974-1991, se begena stala ohroženým nástrojem, a o její návrat ese přičinil Alemu Aga, dnes nejvtší kapacita v oboru. Ten sice na festivalu, který byl tématem předešlých dvou částí cyklu, nevystupoval, ale rozhovor s ním se stal jednou z priorit etiopské hudební expedice. Schůzku nakonec dojednala kolegyně z Bavorského rozhlasu: znala hodinu i ulici, s tím, že na obchod s domácími potřebami, který Agovi slouží jako alternativní zdroj obživy, se snadno doptáme. Což se nakonec podařilo, i když obchod neměl ani štít, ani výlohu: jednalo se o sklad, naplněný ledničkami, kuchyňskými roboty i levným zbožím z Číny, mezi nímž se tísnily desetistrunné lyry begena různých velikostí, i drobnější a snáze přenosné nástroje podobné konstrukce, známé jako krar. Ty bývají na rozdíl od sakrální begeny považovány za ďáblův nástroj, neslouží totiž k doprovodu modliteb, ale k zábavě, elektrifikovaný krar je dnes typickou součástí mnoha etiopských tanečních kapel. K vidění byly i unikátní kuriozity: zatímco tradiční krar má ozvučnou skříňku ze dřeva či z želvího krunýře, Agův depozitář obsahoval i verzi s miniaturním smaltovaným umyvadlem.

Ze všeho nejvíce fascinující byly struny begeny: tlusté provazce, vydávající zázračně hluboké vibrace, jemně a nepopsatelně se vlnící v čase, jako by zvuk procházel rotujícími reproduktory Leslie. Akustickou manipulaci způsobují ve skutečnosti proužky kůže, vložené mezi struny a kobylku, i rezonanční struny. K hraní melodie slouží totiž jen šest z celkem desíti strun, a čtyři zbývající dobarvují zvuk svojí rezonancí. Hráč tedy užívá ukazováčky vybrnkávání melodie, a zbývajícími prsty dle potřeby stlačuje a tím dolaďuje rezonanční struny. Alemu Aga zahájil interview krátkou ukázkou, kterou pak uvedl jako nejvýznamnější modlitbu praktikovanou pravoslavnými věřícími v Etiopii.

Skutečnost, že náboženství je v Etiopii s každodenním životem propojené daleko víc, než v ateistickém Česku, byla zřejmá už při návštěvě místní restaurace. U vás je právě teď půst, jídelní lístek nabízel vedle standartních jídel i postní variace, a naši etiopští přátelé si samozřejmě a neokázale vybírali právě z této sekce.

Půst u nás neznamená hladovění či nějaký zákaz, ale jen zmenšený přísun potravy. Jíme méněkrát často a nekonzumujeme mléko, vajíčka, maso, trvá to 55 dní. Další půst máme před Vánoci, 45 dní. Půst je sice spojený s náboženstvím, ale je to věc docela praktická a prospěšná.

Etiopie patří k nejstarším křesťanským zemím. Jaké náboženství tu vládlo předtím?

My se na to díváme jako na kontinuální epochu monoteistického náboženství, která trvá tři tisíciletí. Těch prvních tisíc let bylo naše náboženství spřízněno s judaismem, na který navázala křesťanská éra.

Ale Etiopie je přitom po stránce vyznání velmi různorodá, žijí tu Muslimové stejně jako vyznavači jiných křesťanských věrouk, například protestanti.

Daří se nám žít v náboženské svobodě a toleranci, ale v průběhu historie docházelo k bojům, zvláště v případě Muslimů, v době islámské expanze byly kostely ničeny, křesťané vražděni, ale dokázali jsme vzdorovat a teď žádné neshody nejsou.

Velmi silné specifikum představují komunity Rastů z Jamajky i odjinud ve vesnici Shashemene jižně od Adis Abbeby, kteří věří, že bývalý etiopský císař Haile Selassie je jejich Bůh. Nepůsobí to z etiopského pohledu jako úchylka?

To je jejich přesvědčení a mají na ně plné právo, ale my víme, že Haile Selasie byl normální člověk, který nedělal žádné zázraky – na rozdíl třeba od Ježíše. Neměl žádnou nadpřirozenou moc, jeho samotného ty reakce Jamajčanů vyváděly z míry, ale přitom nechtěl narušovat solidaritu mezi Afričany z Etiopie a z Jamajky, a po druhé světové válce, aby vyjádřil dík za podporu ze strany černošské diaspory v době, kdy Etiopii okupovala Mussolliniho Itálie, daroval rastafariánským přistěhovalcům 500 akrů své vlastní půdy v oblasti Shashemene – kde rastové dodnes žijí.

I když tedy Haile Selasie nedělal zázraky, nejsou alespoň nějaké náznaky v novodobém folkloru a legendách?

Jsou. Když se Haile Selassie vydal roku 1966 na oficiální návštěvu Jamajky, řadu let tam prý nepršelo. Déšť se spustil týden před jeho plánovaným příletem. A když se jeho letadlo blížilo ke kingstonskému letišti, ve chvíli kdy začaly být vidět barvy etiopské vlajky a znak se lvem, déšť rázem ustal. Jamajští rastové, jichž se na letišti shromáždilo snad sto tisíc, v tom viděli zázrak. Rastafariáni proslavili naši zemi i barvy naší vlajky po celém světě. Ale to jejich náboženství nebereme vážně.

Jakou roli má v etiopském pravoslavném křesťanství hudba?

Významnou, o což se zasloužil skladatel a hudební průkopník jménem Yared, později prohlášený za svatého. Žil v 6 století, tedy dávno před obdobím evropské klasiky. Dnes je po něm pojmenována jediná hudební škola v Addis Abebě. Jeho skladby dodnes v Etiopii žijí, užívají se při bohoslužbách a mají vlastní notaci. Ale hudba spojená s nástrojem begena, na který hraju já, má historii ještě o něco delší. Zatímco Yaredovy skladby jsou součástí bohoslužeb v kostele, begena doprovází modlitby či meditace v soukromí, v rodinném kruhu, anebo kázání.

Podle legendy je ale begena přímým následníkem Davidovy harfy?

Určitě znáte příběh královny ze Sáby, do jejíž říše patřila Etiopie a možná i Jemen. Ona se vydala do Jeruzaléma navštívit židovského krále Šalamouna, jehož otcem byl král David. Když se vrátila, porodila syna, jmenoval Menelik, později známý jako Menelik I, první židovský vládce Etiopie. Ve svých dvaceti letech se Menelik vydal do Jeruzaléma za svým otcem. Šalamounovou prioritou bylo, aby se jeho moudrost šířila dál, a tak vyslal do Etiopie učence. Říká se, že s nimi a s Menelikem přišla do Etiopie jak begena, tak i Archa úmluvy, záhadně zmizelá schránka ukrývající Mojžíšovy tabulky s desatero přikázáními. Podle jiné verze begena existovala v Etiopii už dávno předtím. Je pravda, že nikde jinde nenajdete tento typ nástroje v podobné velikosti a s podobnou technikou hry.

Pokud je tedy begena posvátným nástrojem, může na ni hrát každý?

Taková otázka má několik rovin. Uvnitř křesťanské pravoslavné komunity na ni mohou skutečně hrát muži, ženy, děti. Ale nikoli lidé jiných náboženství, tedy muslimové, protestanti či katolíci. To vyplývá z logiky věci: i když to je křesťanský nástroj, v jiných odnožích křesťanství ho nenajdete. Katolíci a protestanti také přišli později, takže begena není součástí jejich tradice. Texty s nástrojem spojené se vztahují k naší ortodoxní víře, když by je tedy doprovázel protestant, bude to proti jeho vyznání.

Begena se tedy vyskytuje jen v církevní hudbě?

Jsou dvě skupiny textů a repertoáru. Jedna čerpá z bible a dalších posvátných textů, a ta druhá jsou krátké melodie s dvojsmyslným spojením slov: zklamání, lamenty, to co se odehrává v každodenním životě,

Co se hraje v Etiopii na pohřbech?

Lidé jen pláčou, nástroje nepoužívají.

Ale hrát na posvátný nástroj na podiu před publikem, jako to děláte vy, není to něco nového a lehce kontroverzního?

Proč myslíte? Přece i v Evropě máte nástroje používané souběžně v kostele i mimo. V Etiopii je ale koncertní podium skutečně relativně novým objevem. V minulosti se běžně stávalo, že před kostelem se objeví hráč na begenu, lidé přicházejí a poslouchají. Koncept podia tedy fungoval i dříve. A pokud hraju na festivalu v Evropě, zachovávám souvislosti, náboženský kontext, držím se autentického repertoáru. Nemíchám begenu s jinými nástroji, begena je nástroj individuální a hraje vždy sama, a nelze ji kombinovat ani s tradičními nástroji etiopských bohoslužeb jako je buben, sistrum, či modlitební hůlka.

Kdy jste se na begenu začal učit?

Když mi bylo 12 let, na základní škole. Můj učitel byl naštěstí náš soused, a tak jsem si begenu mohl půjčit kdykoli. Když šel učitel hrát do kostela, já jsem mu nástroj nesl. On hrál první, já po něm, a tak jsem se učil. Měl jsem veškerou podporu.

Takže to umění se nepředává z otce na syna jako v jiných hudebních kulturách?

Může to fungovat všemi cestami, učit se může každý koho to zajímá, ale původně na nástroj hráli jen členové královské rodiny,

Vy také učíte?

Mám spoustu studentů. Dříve lidé říkali, že tomu nástroji hrozí zánik, proto že je tak starý a společnosti se mění. Takže, aby k tomu nedošlo, jsem začal učit. Byl jsem první, kdo na tento nástroj učil na škole Sv. Yareda v Addis Abebě. Což bylo zvláště důležité v době komunistické diktatury, kdy se begena a hudba vůbec dostala do obtížné pozice. Učil jsem 8 let, ale musel jsem toho nechat. Komunisté potírají náboženství, snažili se výuku na begenu zrušit. Ale učil jsem dál soukromě, mým školením prošlo zatím přes 600 studentů, a ti co u mě studovali jsou teď sami učitelé, takže ten nástroj už dávno nepatří k ohroženým druhům.

Abychom to tedy zrekapitulovali: do Etiopie přinesl nástroj před třemi tisici lety Menelik I., syn Šalamounův a vnuk Davidův, podle nějž se jmenuje židovská verze nástroje, Davidova harfa.

A to proto, že David ten nástroj zpopularizoval, když se jako mladík stal dvorním hudebníkem tehdy vládnoucího krále Saula. Sakrální povahu toho nástroje dokumentují symboly, spojené s jeho jednotlivými částmi. Tak například, begena má deset strun, aby připomínala desatero přikázání. Z ozvučné skříně vybíhají dvě svislá ramena, pojmenované po archandělích Gabrielovi a Michaelovi, pravý je Michael, který stojí dle křesťanské nauky na pravé straně Boha, a levý je Gabriel. Nejdůležitější část, ozvučná skříňka je pojmenovaná podle Panenky Marie, a hlavní oblouk, který drží struny a spojuje postraní ramena, podle Všemohoucího Boha, protože je nade vším. A dlouhý příběh má i díra v nástroji ve tvaru kříže.

Zřejmě následek nějakého násilí?

Já ten příběh zkrátím. Když David vyrůstal, měl se podle proroctví stát budoucím králem Izraele, čemuž chtěl tehdejší král Saul zabránit. David u něj sloužil jako hudebník, Saul po něm hodil oštěp. Archanděl Michael Davidovi zašeptal, aby nástroj použil jako štít, oštěp se zabodl do nástroje, a ta díra to dodnes připomíná.

Poznámky:
Begena pronikla i do repertoáru průkopnického Kronos Quartetu. Album Floodplain (2009) čerpá z tradic Azerbajdžánu, Turecka i Egyptu, a najdeme na něm i melodii Tew semagn hageré, kterou zkomponoval Alemu Aga. Pro potřeby projektu si Kronos u svého nástrojáře objednal modifikovaný nástroj nazvaný “beguena maridhia,” na který hraje cellista kvartetu Jeffrey Zeigler.

Kulturní impuls, který před třemi tisíci let vyšel z Jeruzaléma směrem do Etiopie, se vrací zpět. V Izraeli se usadilo během několika migračních vln téměř sto tisíc etiopských Židů, z nichž někteří výrazně zasáhli do hudebního dění, což nejsilněji dokumentuje hitové album Idana Raichela (Idan Raichel Project, 2002), natočené s řadou etiopských hostí. Veteránský hudební průkopník Schlomo Gronich, svým napojením na experimenty a vážnou hudbu srovnatelný s Frankem Zappou, sestavil z dětí etiopských imigrantů unikátní sestavu Sheba Choir, tedy Sbor královny ze Sáby.

Z článku v UNI, 2011/4