O jazykové šikaně s Yann Fañch Kemenerem

29. 10. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI

Hudba Bretaně, Provence i polyfonní sbory z Korsiky patří k tomu nejcennějšímu, čím Francie přispěla do pestrobarevné globální polévky zvané world music. Paradoxní je, že obyvatelé uvedených regionů patří v 65 milionové Francii k menšinám, které francouzský stát ve 20. století tvrdě asimiloval, francouzština jejich jazyky nelítostně vytlačila. Mezi hudebníky dodnes kolují bizarní historky o tom, jak státní správa umisťovala na základní školy učitele z opačných jazykových zón, což možnost domluvit se lokálním jazykem prakticky znemožňovalo.

Když jste vyrůstal, mluvili jste doma francouzsky, nebo bretaňsky?

Mým prvním a mateřským jazykem je bretaňština. Patřím k jedné z posledních generací lidí, kteří se s tímto jazykem narodili. Má to několik důvodů. Moji rodiče mluvili jen bretaňsky. Otec se naučil francouzsky až během vojenské služby. Vyrůstal jsem na venkově v prostředí, kde žili převážně starší lidé. Mnozí se narodili před rokem 1900 a nikdy nepoznali školní docházku. Byli to právě oni, kdo mě vychovali ve zpěvu. Když jsem chodil na základní školu, čtvrtina mých spolužáků mluvila bretaňsky.

Byly děti, které mluvily jen bretaňsky, trestány?

Pokud jde o mě, nikdy jsem nemusel snášet jakékoli ponižování ze strany učitelů. Což neplatí pro naše rodiče a prarodiče. Ale co se mojí generace týče, vzdělávací systém měl za to, že jazykové sjednocení už proběhlo.

Kdy a proč podle vašeho názoru začala polevovat diskriminace jazyků. jako je bretaňština nebo korsičtina?

Ptáte se mě na jazyky, které jsou nějakým způsobem regionální. Nemyslím ale že “polevování” je vhodné označení, ta diskriminace pokračuje. Současný prezident Sarkozy, který se uchází o znovuzvolení, na mítinku v Marseille devatenáctého února řekl: “Kdo miluje Francii, přeje si, aby Francie vládla svému osudu a aby vládla sama sobě. Kdo miluje Francii, nemůže souhlasit s podpisem charty regionálních a menšinových jazyků, jejímž cílem není regionální jazyky rozvíjet, ale přiznat jazyková práva všem menšinám a podřídit je kontrole evropského soudu, který bude soudit bez přihlížení k našim národním dějinám a k naší republikánské tradici. Tato cesta vede ke komunitarismu, nikoli k obraně úžasného dědictví jazyků a kultur, z nějž je utvářeno bohatství naší země.” Sarkozy opakuje myšlenky svých předchůdců, jako například Pompidoua, který řekl: “Pro dobro národa musí alsasština zmizet.” A Marine Le Pen navíc kritizuje rozmístění dvojjazyčného značení v Bretani! Podle mého diskriminace pokračuje.

Ačkoli bretaňština je dodnes živou řečí, není uznána jako oficiální nebo alespoň regionální jazyk. Doufáte že se to změní?

Odhaduje se, že mluvčích je sto až sto padesát tisíc, mezi nimiž převažují lidé starší šedesáti let. Připomeňme alespoň, že regionální rada Bretaně ustavila úřad pro bretaňský jazyk, odpovědný za zohledňování bretaňštiny v administrativních záležitostech. Zůstávají ale některé ožehavé otázky: výuka, místo jazyka v profesním sociálním kontextu, což by bretaňštině umožnilo návrat do každodenního života.

Vzbudilo potlačování národnostních projevů nějaké násilné reakce, jako kdysi v Jižním Tyrolsku anebo později u baskických separatistů ETA?

Je pravda, že v sedmdesátých letech došlo k sérii atentátů, k nimž se přihlásila bretaňská revoluční armáda ARB. V osmdesátých letech tito militanti od použití síly upustili a omezili se jen na kulturní a politické akce.

Když zpíváte v Bretani, jaká část publika rozumí vašim textům?

V sedmdesátých, osmdesátých letech by rozumělo sedmdesát pět procent publika celému repertoáru, dnes je to velkorysým odhadem kolem deseti procent. Počet mladých zpěváků oproti tomu roste, stejně jako těch, kteří se chtějí učit bretaňsky.

Bretaňci patří, podobně jako Romové, Sámové ze severu Evropy anebo třeba Kurdové mezi národy bez státu. Máte navzdory tomu svoji hymnu, vlajku?

Ano, už od dvacátých let. Hymna je podobná velšské, vlajka je nově vytvořená.

foto (c) Barka Fabiánová barkafabianova.net

Psáno pro Rock & Pop, 20012/4