Zlí duchové musejí odejít, tvrdí Dee Dee Bridgewater

29. 1. 2008 | Rubriky: 2007,Články,UNI

Mali se stalo cílem špičkové americké jazzové zpěvačky Dee Dee Bridgewater. Ta jezdila do západní Afriky nejprve v rámci humanitární pomoci, roku 1999 byla totiž jmenována Velvyslankyní Spojených národů pro potraviny a zemědělství. Ale zdejší hudba ji okouzlila, a v srpnu 2004 se vydala do Mali plánovat své další album. Našla tu mnoho spřízněných duší, se zpěvačkou Oumou Sangare například vystoupila loni na podzim v známém pařížském klubu New Morning. Její africké album vyšlo po dvou letech příprav letos na jaře, pod názvem Red Earth, Červená země, což je převládající součást vyprahlé malijské krajiny, která se jí při první návštěvě Bamaka nejhlouběji vryla do paměti: “Vzbudila jsem se ve svém hotelu a vidím úžasné panorama: červená vyprahlá hlína. Uprostřed se vine řeka Niger. Říkám svému manželovi: Jsem doma. Pochopila jsem, proč mi hudba z Mali přišla tak povědomá.”

Album Red Earth získalo i koncertní podobu. Letos na podzim vyjela Dee Dee Bridgewater na evropské turné, na němž ji vedle amerického basisty, pianisty a bubeníka doprovázeli i hráči na africké nástroje z Mali, a v jehož rámci vystoupila na podzim 2007 v Praze.

Když natáčíte s Afričany, musíte vzít v úvahu, že oni používají zcela jiné tónové intervaly, z nichž některé konce znějí Evropanovi falešně. Jak jste se na to s vašimi americkými hudebníky připravili?

Trochu jsme na tom museli zapracovat. A také jsme museli ty naše jazzové skladby posunout do tónin, v nichž se Afričané budou cítit dobře. Budu zcela upřímná: skladba Long Time Ago od Wayne Shortera, kterou na Red Earth zpívám, nakonec skončila v tónině, která na mě byla neúnosně vysoko. Zkoušeli jsme alternativy, až jsem se se nakonec rozhodla: Obětuji svůj hlas kvůli těm kouzelným africkým nástrojům.

Většina skladeb alba Red Earth má nějaký vztah k africkému prostředí, je tam například feministický protest proti násilně uzavíraným manželstvím, anebo tajuplná píseň Bad spirits, Zlí duchové. S africkými duchy se prý setkáte když strávíte noc uprostřed savany. Podařilo se vám to?

Ne, ta píseň vznikla trochu jinak. Repertoár alba jsem utvářela tak, že na africké písně jsem navázala své vlastní melodie a texty. Ty africké partie vybíral koordinátor alba Cheik Tidiane Seck a vždy mi dal hrubý překlad. Já jsem pak hledala příbuzné příběhy v angličtině. Bani, africká píseň, která je součástí Bad Spirits, je ve skutečnosti mravoučným kázáním: zůstaň pozitivní, i když jsi třeba obklopen negativními situacemi či lidmi. Já jsme se snažila tu navazující anglickou textovou pasáž držet co nejjednodušší a srozumitelnou, protože album obsahuje záplavu tolika dalších informací, které posluchač musí vstřebat – nové nástroje, rytmy. Proto v textech vyprávím jednoduché příběhy a nepouštím se do intelektuálních zápletek. V tomto konkrétním případě jsem zvolila všem srozumitelný slogan: Zlí duchové musejí odejít.

S Afrikou vás pojí nejen hudba, ale i vaše společenské aktivity. Roku 1999 jste byla jmenována Velvyslankyní Spojených národů pro potraviny a zemědělství. Co to konkrétně znamenalo?

Tehdy jsem jela do Afriky poprvé, abych viděla, jak ta pomoc funguje v praxi. V rozvojovém světě se například používá metoda zvaná mikrokredity, což je drobná finanční pomoc lidem na hranici chudoby, jimž by žádná banka nedala půjčku. Také tam probíhá cílená mezinárodní výměna. Nejprve je nutno zjistit, jaký druh obživy v té které vesnici převažuje, jestli třeba ti lidé chytají ryby nebo pěstují obilí. Pak tam pozvou dva cizince z pokročilejší oblasti s podobným zaměřením. Vzpomínám si, že nejčastěji to byli lidé z Vietnamu a Bolívie. A ti učí Afričany, co všechno se dá v jejich vesnickém hospodářství vylepšit, od kopání studní, přes zavlažování či zpracování ryb. Tím se vygenerují určité peníze, které se pak vloží do podpory jiných vesnic. Poprvé jsem to zažila v Senegalu, a teď ze svých výdělků sponzoruji několik vesnic v Mali. V lednu se tam pojedu znovu podívat.

V Mali a okolních státech převládá Islám. Není to ale trochu jiný druh Islámu, než ten o kterém píšou noviny?

Tamní Islám je o pozitivních hodnotách, vzdělání a toleranci. Lidé v Mali mají důstojnost a zároveň otevřenost, s jakou jsem se v jiných afrických zemích nesetkala. Islám má i hudební rozměr: když imám zve věřící zpěvem k modlitbě, nádherně se to poslouchá. Samozřejmě, že fundamentalisté se snaží proniknout i do Mali, a to konkrétně z Libye. Fundamentalismus ale nemá s vírou nic společného, pramení z materiálního základu, je to jen páka, jak se dostat k moci. V Mali se těží zlato, což fundamentalisty přitahuje. Ale je to krásná země.

Vy jste na albu i na koncertech zpívala s Oumou Sangare, malijskou zpěvačkou, jejíž umělecká úroveň mnohonásobně přesáhla její komerční úspěch. Kdy jste se poprvé setkali?

Loni v Bamaku. Měla radost, že bude v mém projektu. A o den dřív mi poskytl půlhodinovou audienci prezident Mali a oficiálně mému albu požehnal.

Z článku v UNI, 2007/1