Recenze: Tíha a beztíže folkloru. Folklorní hnutí druhé poloviny 20. století v českých zemích.
10. 1. 2023 | Rubriky: Články,Knihy - recenze
Nakladatelství Academia 2022.
Desetičlenný autorský tým mapuje historii folklorního hnutí v době československé komunistické totality, celý druhý díl knihy je pečlivě utříděnou mozaikou vzpomínek těch, kdo touto érou prošli v roli jak profesionálních, tak i amatérských umělců.
To, že státní moc po dekády zneužívala lidovou hudbu jako účinný nástroj propagandy, zanechalo dlouhodobé následky. Zatímco “západní” žánry u nás získaly punc zakázaného ovoce, lidová hudba se naopak zprotivila několika generacím. Důvodem, proč diskuse na toto téma začala v našich hudebních kruzích opožděně, je hledání nového úhlu pohledu i potřeba odstupu. Folklorní pamětníci měli trvalou nechuť účastnit se rozhovorů, obávali se nepochopení, zesměšnění a kritiky. Období 1989-2014, odpovídající jedné generaci, bychom mohli označit jako “čekání na restart” zájmu o lidovou hudbu. Autoři publikace tedy začali sbírat výpovědi lidových hudebníků až od roku 2014. Tento generační zlom je dokumentuje i vznik tria Ponk o rok dříve. Byla to jedna z prvních kapel, které navázaly na moravské hudební kořeny bez totalitní deformace. Zajímavé srovnání nabízí Portugalsko, kde diktatura obdobně zneužívala písně fado, a to až do karafiátové revoluce roku 1974. Žánru vrátila život zpěvačka Mariza svým prvním albem vydaným rovněž o generaci později.
Autoři právem upozorňují, že deformace folkloru totalitní propagandou může svádět k falešným a černobílým závěrům. Vývoj skutečně přinášel paradoxy, zpěvačka a sběratelka Mariana Sadovska rekapituluje situaci v Ukrajině: V mnoha vesnicích se tradice udržely, protože tam měli kolchoz a skupinu, která zpívala písně o Leninovi. Objevila jsem, že sovětská éra, která kulturní tradice ničila, z absurdních příčin té kultuře pomohla také přežít.
Kniha se tedy snaží odpovědět na poněkud složitější otázku: Bylo folklorní hnutí jen nástrojem politické propagandy komunistického režimu, nebo šlo též o ostrůvky svobody lidské i umělecké, které se staly jakýmsi bezpečným místem pro realizaci vlastních strategií a alternativních myšlenek? K inspirativním příkladům patřila Chorea Bohemica s choreografkou Alenou Skálovou. Ta dokázala ze sovětské strany vnucený model megalomanické choreografie Igora Mojsejeva vytěsnit konceptem taneční moderny (str. 141).
Zde je na místě uvést tuzemskou zkušenost do mezinárodního kontextu. Po druhé světové válce byly země východního bloku totalitním zneužitím lidové hudby postiženy všechny, a obstály jen výjimky. V Maďarsku vzniklo jako reakce na sovětské megaansámbly, odtržené od autentické tradice, opoziční hnutí tancház. V Bulharsku vytvořil sbormistr Filip Kutev model “magických bulharských hlasů”, který se před 40 lety stal dokonce subkulturním trendem na Západě. I když Kutev plnil politické zadání dle sovětského vzoru, na rozdíl od Mojsejeva si nevybíral rutinní operní zpěvačky, ale autentické ženské hlasy z horských vesnic, a svému sboru vtiskl silnou tvůrčí originalitu.
Rozsahem téměř 700 stran představuje kniha nejen pečlivě vybalancovaný souhrn dobových fotografií a výpovědí, ale přináší i nemilosrdné závěry. V závěru oddílu Folklor jako estetická ideologie (str. 157) je citován muzikolog a horňácký zpěvák Dušan Holý, který srovnává dva světy: vizi amerického písničkáře Pete Seegera, vyžadující interpretační svobodu při přetváření písně, což podněcuje kreativitu, a produkci folklorních souborů, kde převažuje bezduché a mechanické kopírování. Zcela přesnou diagnózu najdeme v závěru knihy: Folklorní hnutí v letech 1948-1989 lze s nadsázkou označit jako “dobrovolné otroctví”, přijímané s povděkem a láskou, že zde člověk mohl prožít nejkrásnější léta svého života. Což je drasticky odlišná představa od amerického konceptu lidové tradice jako kontinuálního procesu, či evropských folkových revivalů v keltských zemích a Skandinávii. Jinými slovy, všichni ti “dobrovolní otroci” mezi našimi muzikantskými předky žili ve světě odděleném železnou oponou od tvůrčí svobody a ochoty riskovat jen tím, že na bázi kořenů nabídnou něco nového.
Psáno pro UNI, 2022/6
