Rudolstadtský festival zůstává i ve svém letošním ročníku pro české publikum nejbližším pojítkem s evropským děním world music. Uprostřed 90. let Rudolstadt mapoval trendy příštích sezón, zatímco dnes world music proniká i do mainstreamovvých festivalů – hraje se na Szigetu, Pohodě i ostravských Colours. Ve srovnání s nimi si ale Rudolstadt i nadále udržuje jak náskok, tak i sympatie vůči obskurním muzikantům, na které by si žádný megafestival netroufl. Příkladem je brazilský bubeník Caito Marcondes. Ten doprovázel o dva roky dříve v rudolstadtském divadle skvělou zpěvačku Monicu Salmaso, a roku 2005 na stejné scéně předvedl svůj vlastní repertoár. I když bicí jako sólový nástroj bývají doménou exhibicionistů či podivínů, Marcondesův koncert stavěl na komunikativnosti a pestrosti.

Nejpříjemnějším místem v Rudolstadtu k soustředěnému poslechu je místní divadlo Landestheater, a právě Caito Marcondes z Brazilie se přičinil o nejlepší zážitek ročníku 2005. Ve své výbavě měl i hang, švýcarský ocelový buben, který působí jako naruby obrácený steel-drum z Trinidadu. Vznikl roku 2000 a patří tedy k nejmladším hudebním nástrojům.

Rabih Abou-Khalil, hráč na oud z Libanonu, na hradním nádvoří.

Rabih Abou-Khalil dělá hudbu inteligentní, kosmopolitní a velmi samorostlou, k instrumentálním špičkám jeho kapely patří francouzský virtuoz na tubu Michel Godard.

Marlui Miranda zasvětila svůj život studiu kultury brazilských Indiánů z Amazonie, v Evropě vystupuje zřídka, ale pro ty kdo ji znají, byl její koncert životním zážitkem.

Darko Rundek ze Záhřebu, jeho filozoficky laděné, a hudebně koncentrované album Ruke bylo objevem sezóny. Jeho pomalé, dramaticky teskné skladby mluví jazykem Leonarda Cohena, Jima Morrisona či Toma Waitse. Démony, o nichž Waits jen zpívá, ale Rundek poznal na vlastní kůži v balkánském konfliktu.

Kardes Türküler z Turecka možná vizuálně evokuje Eurovizi, ale repertoár čerpá z hudby kurdských, arménských, řeckých a dalších komunit v Malé Asii.

Mezi istanbulskými studenty byl Kardes Türküler po dlouhá léta kultovní atrakcí, která přerostla do mezinárodních dimenzí. Sestava hraje snad na všechny nástroje od Středozemí po Irán, v jejím čele stojí 3 hráčky na perkuse, dvě zpěvačky a zpěvák.

Moravský příspěvek k rudolstadtskému programu,

“hudecká úderka” Jiřího Plocka a Jitky Šuranské.