Dvě tváře pouštního blues

12. 3. 2012 | Rubriky: 2011,Články,Rock & Pop

Sahara není jen rozlehlou a neobydlenou pustinou. Obrovitou poušť křižují historické trasy karavan, jimiž po staletí proudili kočovníci se svými stády velbloudů. V posledních dekádách ale Sahara a především její obyvatelé prošli drastickými změnami. Poušť, kdysi volně prostupná, se po vzniku nezávislých afrických států změnila na území rozdělené státními hranicemi. Tuaregové – kteří měli jako vůdci karavan Saharu pod kontrolou – přišli o možnost svobodného pohybu. Mnozí se ozbrojili a povstali proti vládám, které omezily jejich práva, jiní se naopak chopili elektrických kytar. Výsledkem této hudební fuze se stal žánr, označovaný jako “pouštní blues”. K nejznámějším skupinám tohoto novotvaru patří Tinariwen z severního Mali, kteří u nás několikrát koncertovali. Posledním objevem na tomto poli je kytarista Bombino, vlastním jménem Omara Moctar z Nigeru.
Když roku 1990 vypuklo první povstání Tuaregů, byl Bombino nucen s rodiči uprchnout do Alžírska. Po návratu dostal od svého strýce první kytaru a začal se živit tím, že jako kuchař i hudebník doprovázel turisty na výletech do písečných dun. Dramatické osudy Tuaregů přitahují i filmové dokumentaristy. Jednoho z nich, Rona Wymana, okouzlila Bombinova hudba natolik, že mu nabídl roli ve svém filmu o kočovnících z Nigeru. Tehdy se také zrodil plán natočit album Agadez, což je jedna z nejzajímavějších novinek posledních týdnů. Bombino je pojmenoval podle svého rodného města, které letos na podzim proniklo i do televizních zpráv – bohužel nikoli kvůli hudbě. Odbojné Tuaregy se totiž pro své cíle snažil využít i bývalý libyjský diktátor Kaddafí, který je cvičil ve vojenských táborech a rekrutoval do své armády. Tuaregové tvoří jeho nejvěrnější gardu, a když se Kaddafího režim začal definitivně hroutit, z Libye proudily přes Agadez tajemné ozbrojené transporty.

Psáno pro Rock & Pop, 2011/11