Sibiřská kronika 1: Hrdelní zpěvy z Tuvy

23. 6. 2008 | Rubriky: 2008,Články,UNI

Česká hudební veřejnost je zaplavena novými podněty: altajská skupina Altai Kai na svých častých návštěvách pořádá workshopy sibiřského hrdelního zpěvu, počet absolventů slibně narůstá. Tuvinský hudebník Gendos zve české zájemce na svoji evropskou základnu na polské straně Jizerských hor, kde pořádá “workshop śpiewu gardłowego”. Nové Hrady v Jižních Čechách hostí v červenci 2008 třetí ročník alikvotního festivalu Novohradské znění, o dva měsíce později je plánován festival Pražské znění. Během posledního červnového weekendu vystupuje v Praze na festivalu Respect Kanaďanka Tanya Tagaq, která navazuje na tradici ženského hrdelního zpěvu kanadských Inuitek. Spolu s ní přijíždí její krajanka Kiva, která se jako první žena zúčastnila Mezinárodního sympozia hrdelního zpěvu v Kyzylu, hlavním městě Tuvy.

Právě Tuva i sousední sibiřské regiony jsou kolébkou stylu, pocházejí odtud světoznámé skupiny jako Huun Huur Tu či Yat-Kha. Tuva je také epicentrem šamanů-léčitelů. Šamanská spiritualita po rozpadu sovětského imperia nabrala nový dech, přijala tržní podmínky a proniká i k nám. Na webu www.shamansyurt.com si například můžete objednat věštění z beraních kostí za 750 Kč i očištění auta za tisícovku, obřady vede tuvinská šamanka Ludmila Oyun. Propletenec kultur a jevů nám vzdálených svádí k otázkám: Existují mezi šamanskými disciplínami a uměním hrdelního zpěvu skutečně přímé spojnice, jak to deklarují reklamní texty ke koncertům? Lze termíny “hrdelní” i “alikvotní” považovat za ekvivalenty? Mají hrdelní zpěvy ze Sibiře a Kanady společného něco víc než jen označení? A nestává se ze zpoplatněného šamanismu jakási další new-age bublina? Některé z otázek mají zcela jednoznačná řešení, v případě té třetí se odpovědi liší případ od případu. Hudbou i spiritualitou Sibiře se do detailu zabývá společná kniha amerického etnografa Theodora Levina a tuvinské muzikoložky Valentiny Süzükei, Where Rivers and Mountains Sing: Sound, Music, and Nomadism in Tuva and Beyond. [Indiana University Press, 2006]. Valentina Süzükei se například domnívá, že principy středoasijské hudby se od západní liší stejnou měrou, jako kvantová fyzika od fyziky tradiční. Hudbě ze Sibiře i dalších asijských zemí je věnováno dnešní i několik dalších vydání Sibiřské kroniky, součástí článků budou i původní rozhovory z cest na Sibiř v letech 2003-5.

Střed největšího z kontinentů

Hrdelní zpěv, jak ho známe od dnes nejpopulárnější skupiny žánru Huun Huur Tu, pochází z oblasti, která je zeměpisným středem i kulturním rozhraním Asie. V pohoří Altaj se stýkají hranice Číny, Kazachstánu, Mongolska, a dále republik Tuva a Altaj, které jsou součástí Ruské federace. Ze svahů Altaje stéká voda na tři různé strany: do Indického, Severního ledového a Tichého oceánu. Na východě navazuje na Altaj pohoří Sayan, v němž pramení veletok Jenisej. Na jeho břehu, v Kyzylu, hlavním městě Tuvy, stojí kamenný obelisk, vyznačující zeměpisný střed Asie, o přesnosti umístění se ovšem vedou diskuse.

Hrdelní zpěv pěstují obyvatelé Altaje, Tuvy, jejího severního souseda Khakassie, Mongolska i Burjatska, které leží mezi Tuvou, Mongolskem a jezerem Bajkal. Zatímco první tři národy patří do turecké jazykové rodiny, Burjati jsou jazykově spřízněni s Mongoly. Zpěv se navíc v závislosti na regionu dělí na celou škálu dílčích stylů, kritériem je metoda, tónový rozsah i to, jestli daná technika umožňuje zpívat text anebo jen melodii. Ale ve všech oblastech se pro hrdelní zpěv užívá (i když s odlišnou transkripcí) označení khöömei: v Tuvě a Mongolsku jako střechový termín, na Altaji pro jeden ze stylů.

V Kyzylu žije asi třetina z celkem 300 000 obyvatel Tuvy a hrdelní zpěv je tu považován za součást kulturní identity. V době Sovětského svazu byla ale Tuva pro cizince zakázanou oblastí, a prvním západním badatelem, jemuž se podařilo blokádu prolomit, byl zmíněný Theodore Levin v roce 1987. Do Tuvy ho nasměroval o generaci mladší americký atomový fyzik a nobelovský laureát Richard Feynman (1918 – 1988). Ten objevil Tuvu v době, kdy svět ještě nic netušil o hrdelním zpěvu, ale mezi filatelisty byla známá svými trojúhelníkovými známkami. Tehdy ještě samostatná republika jménem Tannu Tuva byla vklíněná mezi Sovětský svaz a Mongolsko. O 40 let později položil Feynman svému příteli Ralphu Leightonovi, který byl učitelem zeměpisu, otázku: Jak to že Tannu Tuva zmizela z mapy? Feynman se svojí manželkou a Leightonem se tehdy rozhodli do Tuvy vyjet. Přes deset let bojovali o propustku do zakázané oblasti, která nakonec přišla dva týdny poté, kdy Feynman zemřel na rakovinu. Anabází popisuje Leightonova kniha Tuva or Bust (Do Tuvy za každou cenu).

Kalifornský bluesman Paul Pena vyjel do Tuvy jako jeden z prvních západních hudebníků po pádu železné opony. Fascinoval ho hrdelní zpěv, který ještě před perestrojkou zachytil na krátkovlnném vysílání Radia Moskva, spřátelil se s tuvinským zpěvákem a hudebním pedagogem Kongar-Ool Ondarem, a roku 1995 získal v Kyzylu první místo na mezinárodní soutěži ve zpěvu khöömei, což všechno zachycuje film Genghis Blues (Džingischánovo blues), uvedený v Praze na prvním ročníku festivalu MOFFOM.

web
www.alikvotnifestival.cz
www.shamansyurt.com
www.gendos.art.pl

Z článku v UNI, 2008/6