Sibiřská kronika 4: Hrdelní zpěvy a šamanismus

21. 7. 2008 | Rubriky: 2008,Články,UNI

Je spojení hrdelního zpěvu s šamanismem skutečně takovou samozřejmostí, jak se to snaží nás přesvědčit reklamní texty koncertních agentur? Americký etnograf Theodore Levin a tuvinská muzikoložka Valentina Süzükei ve své knize Where Rivers and Mountains Sing popisují situaci, z níž vyplývá, že to je přinejmenším sporné. Autoři se během konverzace s tuvinským šamanem Lazo Mongushem dostali do citlivého bodu: “Podívejte, nemá smysl abych vám něco dlouze vysvětloval, raději vám předvedu očišťující rituál,” argumentuje Mongush. Příští den se všichni tři setkají na posvátném, ale veřejnosti dobře známém místě u vodního pramene na břehu Jeniseje západně od Kyzylu. Lazo pracuje s ohněm, mlékem, medvědím drápem, aromatickým kouřem z posvátného jalovce artysh a s doprovodem bubnu zpívá hymnickou píseň, jejíž deset minut dlouhou textovou část kniha zachycuje v tuvinštině i anglickém překladu. Poté se odmlčí a dlouhou dobu jen buší do bubnu, až najednou se k doprovodu bubnu připojí s hrdelním zpěvem v tom nejsyrovějším rejstříku kargyraa. “Při prvním zvuku kargyraa jsme oba Valentinou současně vzhlédli od svých videokamer,” píše Levin. “Hrdelní zpěv je u šamanů kontroverzím tématem.” Někteří šamani se skutečně domnívají, že kolegové, kteří hrdelní zpěv požívají, degradují rituál na show. “Šamani ho samozřejmě mohou používat,” tvrdí současný tuvinský šaman Kara-ool Dopchuur-ool. “Ale moje babička, a to byla silná šamanka, říkala, že to je zakázáno.”

“Možná že to byla jen náhlou absencí bubnování, ale uvnitř jsem cítil hluboké ticho – a také jisté očištění. Hlasité bubnování a zpěv, řinčení zvonků a praskání hořícího dřeva, pronikavé aroma kouře a hořící artysh ve mě rozptýlily veškeré napětí a zanechaly mě naprosto klidným.” uzavírá své pozorování Levin.

Kréťané a Tuvinci: Kdo je u vás barbar?

DVD, vydané jako příloha knihy, zachycuje rituál v plné délce, a navíc i dva kuriozní reklamní klipy. Jeden z nich, propagující řeckou fotbalovou loterii, obdobu naší Sazky, používá jako podkres nahrávku Huun Huur Tu. Loterie si objednala 50 tisíc CD singlů, které pak jako reklamní předměty rozdávala svým klientům. Remix použité skladby, Eki Attar, se pak dostal v Řecku na první místo hitparády, prodával se víc než Madonna a Britney Spears, a členové Huun Huur získali v Řecku pozici superhvězd. Když pak přiletěli do Atén na turné, úředníci přestali na deset minut razítkovat pasy a začali sbírat autogramy. Vystoupení ve velkých městech přitáhly třítisícové davy, ale vedle masových koncertů měla návštěva Řecka i zcela věcný a ryze hudební aspekt. Huun Huur Tu se tehdy zúčastnili hudebního workshopu, který na Krétě za účasti špičkových světových instrumentalistů každoročně vede mistr krétského národního nástroje, housliček zvaných lira, původem irský hudebník Ross Daly.

Na koncertě se vedle Huun Huur Tu a Dalyho skupiny Labyrinth podílelo virtuozní rodinné trio iránských perkusistů vedené Jamshidem Chemiranim. Druhý den následoval společný oběd. Hudebníci se přemístili na několik kilometrů vzdálené místo, určené k pikniku, a skupina řezníků si brousila nože a chystala se porazit dvě ovce. Rosse Dalyho napadlo, že to může být příležitost k dalšímu kulturnímu dialogu. Ovce patří nejen na Krétě, ale i v Tuvě k nejrozšířenějším chovným zvířatům. “Kréťané s hrůzou v očích sledovali, jak Kaigal-ool Khovalyg, nejstarší člen Huun Huur Tu (a původním povoláním ovčák) povalil ovci na záda, nařízl jí břicho, do štěrbiny vsunul paži a prsty rychle stiskl aortu, čímž bleskově ovci usmrtil,” píše Levin. Na Kréťany to působilo jako barbarství.

Kréťané naopak ovce porážejí metodou, které Židé říkají košer a Muslimové halal. Podříznou zvířeti hrdlo a nechají je vykrvácet. “Andrej Mongush si ke mě přisedl,” píše Levin, “a s hrůzou v očích mi řekl: To je čiré barbarství, nemají kapku úcty k duchovi toho zvířete.”

V Tuvě rozeznávají pět odlišných typů hrdelního zpěvu, které se dále dělí na podkategorie. Tím nejnápadnějším je hluboké burácení kargyraa, což v překladu znamená “chraplavý hlas”. Tento styl umožňuje i zpěv textu. Sygyt je naopak éterické hvízdání ve vysokém rejstříku. Označení khoomei se užívá pro spřízněný styl v nižším rejstříku i jako střechový termín. Pro ezengileer je typický pulsující rytmus cválajícího koně, pátým stylem je v tuvinském třídění borbannadyr.

Jak si zkusit alespoň něco z khöömei

Několik návodů, jak dosáhnout rozeznění alespoň dvou slyšitelných hlasů současně. Nejedná se o přesné návody na zpěv khöömei, spíše jde o inspiraci. Přivřete ústa, tváře mírně přitáhněte směrem k zubům, tím se lehounce posunou i rty vpřed, ty zůstávají uvolněné. Zadní polovinu jazyka opřete o patro dutiny ústní (přesněji o oblast přechodu měkkého a tvrdého patra). Nasaďte základní tón ze středu vašeho hlasového rozsahu. Při mírném povolení uzávěru mezi kořenem jazyka a patrem se začne ozývat druhý slyšitelný tón. Nepatrným posunem jazyka nebo rtů se dá měnit výška druhého tónu. Dolní ret se dá vtahovat směrem do úst až za úroveň zubů. Další možností je přizvednutí zadní poloviny jazyka opět směrem k patru a opření jeho špičky o horní zuby, jako při vyslovování hlásky L. Po nasazení středního hrtanového tónu se začne ozývat opět alikvot, který se dá dobře měnit a modulovat pomocí rtů a pohybů špičky jazyka po patře směrem vzad. Obecně lze použít k vytvoření slyšitelných alikvotních tónů změnu tvaru dutiny ústní, jemný pohyb v uzávěru jazyk – patro a zuby – jazyk, posuny dolní čelisti vpřed a vzad, posuny rtů v horizontální i vertikální rovině, pohyby samotného měkkého patra.

– MUDr. Martin Kučera

Kontakt emailem
www.hlascentrum.cz

Z článku v UNI, 2008/7