Sibiřská kronika 7: Jakutie-Sakha

1. 9. 2008 | Rubriky: 2008,Články,UNI

Když se vydáme z Abakanu, hlavního města Khakassie, o další dvě časová pásma na východ a o 1500 kilometrů na sever, dorazíme do republiky Sakha, známé též pod ruským jménem Jakutie. Ocitáme se na stejném poledníku, který prochází Koreou či Japonskem, ale přitom jsme stále ještě uprostřed Sibiře, obrovitého zeměpisného prostoru, který je na západě ohraničený pohořím Ural a na východě pobřežím Kamčatky. Kdybychom z hlavního města Jakutska pokračovali dále na severovýchod, dostaneme se do vůbec nejstudenějšího místa na severní polokouli, sibiřské vesnice Oymyakon. I když Jakutie má rozlohu srovnatelnou Indií, žije tu jen necelý milion obyvatel.

Z Jakutska pochází Stepanida Borisova, u nás relativně známá ze spolupráce s bubeníkem Pavlem Fajtem. Jejich společné koncerty stojí na kontrastu, v němž jakoby si oba partneři vyměnili role. Zatímco bubeník bývá v sestavě tím nejhlasitějším členem, v tomto případě tomu je naopak. Pavel Fajt na společných koncertech Stepanidin syrový zpěv spíš jen dekoruje jemnými ornamenty.

Stepanida líčí, že původně vystupovala s přednahraným doprovodem, který se zasekl uprostřed vystoupení, zrovna když koncertovala v Česku. Pokračovala tedy bez nahrávky, ale pro příště jí Fajt nabídl doprovod. Vedle toho natočila roku 2001 album Trance Siberia s německo-švýcarským instrumentálním teamem Hulu Project. “Zabralo nám to jen den a půl. Požádali mě, abych zpívala klidnějším způsobem, méně emocionálně. To je podle nich ten trans ze Sibiře. Elektronická hudba, z níž se vám chce spát,” vzpomíná Stepanida. Pavel Fajt o ní říká: “Její zpěv lze označit za litanii, tedy rituální modlitbu. Nejblíž má k hudbě, kterou dělá Diamanda Galas, ta se ale na rozdíl od Stepanidy zaměřila na ten temnější konec spektra.”

Zatím poslední album Stepanidy Borisové vydala londýnská univerzita School of Oriental and African Studies v řadě Vocal Evocations Of Sakha-Yakutia, tedy Vokální evokace Sakhy-Jakutie. Zachycuje například popěvek Sbohem, který kupodivu nepochází z jakutské šamanské tradice, ale z období počátků Sovětského svazu. Stepanida v něm zpívá o Bílé armádě i Sovětské moci.

Ostatně, spojovat její projev jen s šamanskými rituály je zavádějící. Stepanida vystudovala herectví, v nejvýznamnějším jakutském divadle Oyunsky hraje jakutské hry, Shakespeara i Brechta. Její muž, Andrey Savvich Borisov, je režisérem v témže divadle a už přes deset let jakutským ministrem kultury. Ve svých pětapadesáti letech se navíc stal filmovým režisérem: natočil příběh středověkého vládce Čingischána, podle jakutské knihy Z rozhodnutí Čingischána (By The Will Of Genghis Khan).

Stepanida jako Čingischánova matka

Borisov vzpomíná, že v době rozpadu Sovětského svazu sledoval americké filmy “jejichž hrdinové vždy vítězí a prokážou tak pevnost impéria zvaného Spojené státy.” V jakutských myslích naopak převládal pocit méněcennosti. Borisov se ptal sám sebe: “Odkud se bere ten morální a duchovní základ, který v člověku vytváří silnou mysl?” Odpověď se snaží formulovat ve svém filmu. Autorem literární předlohy je jeho krajan, Nikolai Luginov, který ji psal 13 let. “Když jsem se v noci vzbudil, sledoval jsem, jak se v jeho okně ve 4 hodiny ráno rozsvítilo – jsme totiž sousedé – když se pustil do psaní,” vzpomíná Borisov. Film byl shodou okolností dokončen přibližně ve stejné době, jako německý velkofilm Mongol – Čingischán, promítaný letos u nás. Borisovův scénograf Gennady Sotnikov říká: “Sledovali jsme prastaré americké velkofilmy i moderní čínské telenovely o Čingischánovi, a všechny vypadaly jakoby se odehrávaly v prostoru tří čtverečních kilometrů.” Borisov ale film natáčel v reálném asijském prostředí, v Jakutii, Burjatsku, Tuvě i na Altaji. Autorem soundtracku je vedoucí tuvinské skupiny Yat-kha, Albert Kuvezhin, Stepanida Borisova ve filmu hraje Ojulun, Čingischánovu matku. Roli hlavního hrdiny vytvářejí hned tři různí herci: Čingischána-dítě hraje mladý Tuvinec Ayan Uspun, dospělého hrdinu ztvárnil Sergei Yegorov z Jakutie, a vyzrálého Čingischána hraje Eduard Ondar z Tuvy. Do distribuce by měl film přijít někdy na podzim, poté kdy skončí olympiáda v Číně, o níž se tvůrci domnívají, že filmu udělá reklamu.

Z článku v UNI, 2008/8