Sibiřská kronika 8: Jakutská psychedelie
15. 9. 2008 | Rubriky: 2008,Články,UNI
K prvním, kdo umístil Jakutii na hudební mapu, patří skupina Čolbon. Vznikla v osmdesátých letech, a roce 1993 měla dokonce přiletět do Berlína na první ročník Womexu, ale hudebníci nedostali víza. “Oni jsou vývojově zatím někde u progresivního rocku Pink Floyd, používají levné východoněmecké nebo československé elektrické klávesy, ale na druhé straně předvádějí opravdický šamanský rituál, jejich oba zpěváci jsou skuteční šamani, a na podiu před vašimi zraky upadnou do extáze. Představují asi ten nejsilnější hypnotický zážitek, co člověk může zažít,” chválil tehdy Čolbon ruský hudební novinář Artemy Troitsky. Skupina je dodnes aktivní, na jaře absolvovala turné v Mongolsku. Vedle elektrických kytar v jejich zvuku dominují brumle, nástroj, který je hudebním symbolem mnoha sibiřských národů. Jakuti na brumle nejen drnkají, ale také přes ně zpívají, čímž vznikají fascinující zvukové barvy, zvláště když projdou zesilovací aparaturou. Na evropských festivalech můžete příležitostně vidět skupinou Ayarkhaan s Albinou Degtyarevou, která je považována za světovou kapacitu ve hře na sibiřskou brumli khomus.
Vedle Stepanidy Borisové pronikla do světa i o generaci mladší jakutská zpěvačka Chyskyyrai. Narodila se roku 1971 jako Valentina Romanova; doma se sestrou hrála divadlo, později pracovala jako dojička a kuchařka, a když se roku 1993 přestěhovala hlavního města Jakutska, studovala folklorní zpěv a tanec, a nakonec se na půdě jakutského divadla setkala s básnířkou Korsunnakh, s níž dodnes spolupracuje. K jejím inspiracím patří ústně předávané eposy, lidové písně i na Sibiři tak časté imitace zvířat. Její album vyšlo – podobně jako poslední CD Stepanidy Borisévé – v Londýně v řadě Vocal Evocations Of Sakha-Yakutia, pod producentským dohledem jakutského DJe Mishy Maltseva, který na nahrávání přizval dva dobře známé britské improvizátory, Tima Hodginsona a bubeníka Kena Hydera. K nejlepším nahrávkám alba patří vysoce abstraktní, ale přitom velmi poutavá, téměř desetiminutová improvizace s jakutským názvem Tüül, což znamená Sen. Spojení šamanských inspirací s avantgardními improvizátory možná vyvolá otazníky, ale zpěvačka naopak zdůrazňuje, že jejich hra jí připomíná cinkání všech těch plíšků a kostí, které má šaman na svém oblečení. Její zpěv bývá označován a “šamanskou hysterii”, k čemuž producent Misha Maltsev dodává: “Chyskyyrai je hluboce zakotvena v tradici, ztvárňuje jakutskou postavu ‘menerik’, tedy ženy posedlé duchy. Její zpěv překypuje vášní, je úžasně silný, a plný dynamických kontrastů.”
Z článku v UNI, 2008/8
