Souad Massi: Dezorientovaný orientalismus?
2. 1. 2006 | Rubriky: 2006,Články,Rock & Pop
“Když jsem teď byla těhotná, poslouchala jsem hodně bossa novu… To je hudba o slunci a rodině a přesně to jsem potřebovala,” prohlásila Souad Massi v posledním čísle britského časopisu fRoots. Což bychom zrovna nečekali od alžírské zpěvačky, která začínala u metalu a z vlasti utekla před fundamentalisty.
Ale její názory jsou stejně překvapivé jako hudba, kterou natáčí. Když před 4 lety vydala své první album, kritika ji z nedostatku jiného příměru označovala za “alžírskou Tracy Chapman”. Její tuniská kolegyně Amina ale vynalezla pro Souad Massi daleko přiléhavější škatulku: dezorientovaný orientalismus. Pejorativnost přičítejte spíš překladu do češtiny nežli origiálu.
Souad chodila na lekce kytary a její první inspirací bylo flamenco, styl v Alžíru velmi oblíbený: žije zde silná španělská komunita a flamenco má navíc arabské kořeny. Pro Souad to byla ovšem hudba exotická: “Flamenco mi nahánělo husí kůži, arabská hudba přece zní daleko jemněji. Jak to dělají, že tak zpívají? A tak jsem poslouchala španělské radio, protože z Alžíru je to do Španělska jen kousek přes moře.” Po flamencu začala hrát hard rock s kapelou Atakor, pojmenovanou podle pohoří na alžírské Sahaře, poslouchala AC/DC, Led Zeppelin a U2. “V Alžírsku bylo tehdy hodně festivalů. Kolem nich se ale vždycky srotili fundamentalisté, kteří proti nim protestovali. Policie před nimi musela fanoušky chránit. Někdy tam ale všechno rozmlátili. To byl ten skutečný hardcore.” S doprovodem Atakoru natočila své první, velmi osobní kazetové album. Obsahovalo například její arabsko-anglickou skladbu Bye Bye My Love, která prý zněla jak cajunský popěvek z Louisiany, coververzi Crocodile Rock od Eltona Johna i fuzi flamenca a salsy Tequiero (I Love You). Tvrzení Aminy o “dezorientaci” má tedy reálný základ.
