Spiknutí zvané tango: Otros Aires

22. 11. 2010 | Rubriky: 2010,Články,UNI

Hlavní město Argentiny má být na co hrdé: ve zdejších kabaretech i podnicích nevalné pověsti se zrodilo tango, s jehož temnou smyslností kontrastuje pozitivní a poetické jméno města Buenos Aires, které lze přeložit jako Příznivé větry. Z pamp, vnitrozemských plání, vane bouřlivý vítr pampero, o němž se tvrdí, že je nabitý ozonem, díky čemuž má léčivé vlastnosti a způsobuje euforii. Pro mořeplavce ale znamenal riziko, o čemž se zmiňuje i Jules Verne roku 1868 ve svém románu Děti kapitána Granta: “Večer se nad obzorem roztáhla mračna, což zvěstuje změnu počasí. Skutečně, začal foukat pampero, suchý vítr z jihovýchodu, který lze snadno předpovědět poklesem teploty.”

Zajímavé je, že název Buenos Aires se používal už dávno před vznikem Argentiny, a sice na středozemském ostrově Sardínii, který okupovala vojska z Aragonu, regionu v severním Španělsku. Dobyvatelé zde postavili kostel, zasvěcený Panně Marii, spojovaný se zázračným utišením větru za bouře. Další kostel zasvěcený této Panně Marii, patronky Příznivých větrů, vznikl v Seville. A o dvě stě let později pojmenovali Španělé podle tohoto kostela první koloniální osadu na území dnešního Buenos Aires: Santa María del Buen Aire.

Buenos Aires leží v obrovském mořském zálivu La Plata, na jehož opačném břehu je Montevideo, hlavní město Uruguaye. Jako rodiště tanga jsou uváděny oba přístavy. A zatímco v Evropě bývá tango spojováno s akordeonem, klíčovým nástrojem autentického tanga je knoflíková harmonika bandoneon německého původu, která v zámořských zemích při bohoslužbách nahrazovala varhany.

Tango patří spolu s blues a jazzem k prvním stylům 20. století, které ovládly svět. Kolem roku 1910 proniká tango do Paříže, později do hollywoodských filmů, a koncem století prostřednictvím skladeb Astora Piazzoly, průkopníka žánru tango nuevo, na světová koncertní podia. V poslední dekádě přichází další reinkarnace: electrotango, trend v jehož čele jsou vysoce úspěšné skupiny Gotan Project a Bajofondo.

Tango má i svoji kultovní rovinu. Ti, kdo se žánru věnují jako tanci, cestují přes půl Evropy do tangu vyhrazených tanečních sálů zvaných milonga na akce připravené s dojemnou pečlivostí a osobním nasazením, o nichž tangoví bezvěrci nic netuší. Tak například, pražský koncert významné argentinské skupiny Otros Aires zůstal loni velké části pražské hudební veřejnosti utajen, a o existenci národnostně smíšené sestavy Sin Rumbo (rozhovor za týden), která u nás realizovala řadu pozoruhodných hudebně tanečních projektů a natočila dvě CD, ví dodnes jen úzká skupina přátel.

Carlos Gardel by se letos dožil 120 let, jeho narozeniny se slaví i v Praze.

Pořadatelé Tango Alchemie (www.tangoalchemie.com) letos v květnu vedli i pod hlavičkou 10 let tanga v Praze sérii tanečních workshopů, a v sobotu 11. prosince, na Mezinárodní den tanga, v den narozenin Carlose Gardela, chystají celoplanetárně synchronizovanou akci, zvanou Globální Milonga (www.globalmilonga.org). Praha je jedním z celkem více než 10 spolupořádajících měst.

Otros Aires vydali před několika týdny nové album Tricota, s písničkami s tak kryptickými názvy jako Tangwerk. I když svému žánru říkají neotango, což skupinu zřetelně odlišuje od tanga nueva Astora Piazzoly či electrotanga Gotan Project, jejich styl lze definovat i jako novodobé pokračování písňového tango-canción, jehož průkopníkem byl zmíněný Carlos Gardel, superhvězda, která sehrála v žánru podobnou roli, jako Elvis Presley v rocku. Miguel Di Genova, vedoucí Otros Aires, subjekt prvního rozhovoru, je ve své podstatě španělsky zpívající hitmaker-písničkář s kytarou, který namísto folkařské řehole zvolil tango. Otros Aires sdílejí i jeden společný rys s pražskou skupinou Sin Rumbo, které je věnován druhý rozhovor této rubriky: každá z obou sestav ilustruje návrat ke kořenům argentinského hudebníka žijícího v cizině.

Gotan Project vznikl ve Francii, vaše skupina Otros Aires v Barceloně. Znamená to, že novým myšlenkám v oblasti tanga se lépe daří mimo Argentinu?

V cizině máte odstup a tím i jasnější uvažování. Cestování je dobrá věc, protože v cizině víc oceníte své kořeny. A přitom se učíte od jiných.

Jaký byl tedy úplný začátek Otros Aires?

Na podiu jsem byl sám, s kytarou, videem a sequencerem. To bylo v roce 2003, v Barceloně tehdy nebyly řádné elektronické kapely hrající tango, takže šlo o experiment, spojení projekcí, elektroniky a kořenů. Nejprve jsem hrál po hospodách, a když jsem točil první album, musel jsem se vydat do Buenos Aires, abych tam našel spoluhráče, kteří tango znají.

V té době byla Barcelona líhní desítek později slavných skupin, jako jsou třeba Ojos de Brujo.

Nikdy jsme se nepotkali, ale naše metody byly příbuzné. V Barceloně tehdy vznikla spousta kapel, které spojovaly nové se starým.

Váš název, Otros Aires, to je alternativa vůči Buenos Aires?

To by vám měla vysvětlit moje žena. Hráli jsme si se slovíčky. Chtěli jsme aby v našem názvu bylo Aires, a jí napadlo: Otros, Jiné. Jsme z Buenos Aires, ale jsme něco jiného.

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges ve svém textu Historia del tango napsal: “Mí poradci se shodují, že tango se zrodilo v bordelu.” Hraje se v Buenos Aires v těchto podnicích tango i dnes?

Teď už tam dobré tango neuslyšíte. Bohužel. To bylo jen na tom úplném začátku, o němž se dochovaly kusé hypotézy. A také se dochovaly písně, které mají kabaretní ráz.

Nezískaly ty historické budovy na ceně? Nebylo by na místě z nich udělat museum?

V Buenos Aires máme Dům Carlose Gardela, uvnitř je museum, my jsme tam mnohokrát hráli a křtili jsme tam naše první CD.

A když kapely jako Gotan Project získaly světovou popularitu, byla to pro vás inspirace nebo konkurence?

To je celé jinak, ani jedno ani druhé. Spíš bych to označil za dobrou zprávu, impuls který posílí širokou škálu kapel, protože když je těch kapel málo, ten žánr nemůže růst. Když má někdo rád Gotan Project, tak se v obchodě ptá, co dalšího podobného je k mání?

Jaké jste měl v dospívání hudební hrdiny?

Petera Gabriela. To co dělal s videem, s africkou hudbou. Toma Waitse. A z Argentiny Astora Piazzollu, Osvalda Pugliese, Carlose Gardela.

Ale Gardel, to byla přece ikona rodičovské generace, neodrazovalo to mladé?

Já mám Gardela nastudovaného, on dělal na svou dobu velmi moderní věci. Byl to self made man, zpočátku chudý, ale měl dobrý hlas, a byl šikovný a chytrý.

A když zahynul v leteckém neštěstí roku 1935, lidé to odmítali přijmout a domnívali se, podobně jako později u Elvise Presleyho, že to byl podvod a že Gardel je naživu a jen se jen někde ukrývá?

Kolem jeho osoby vznikla spousta mýtů, ale potvrdit mohu jediný: on žije dál jen ve svých nahrávkách, které dodnes houževnatě odolávají zubu času.

Jak je to vlastně s africkými kořeny tanga?

Tango i milonga jsou africká slova. Tango se říkalo místu, kde bylo otrokům z Afriky dovoleno tančit. A běloši je začali napodobovat, ale nedokázali to tak věrně, takže vznikl nový tanec, který byl hybridem, ale měl africké jméno. Z kontroverzního, původně sólového afrického tance, se stal párový tanec, ale z té africké minulosti v něm mnoho nezbylo. V Uruguay, které je vedle Argentiny druhou domovskou zemí tanga, je ten africký vliv daleko silnější. Reprezentuje ho styl candombé, což je přes zvukovou podobnost něco úplně jiného než candomblé, afrobrazilské náboženství. A milonga byla původně venkovská tančírna, milonga campera. Až v dalším stadiu se milonga přestěhovala do měst. Ale pozor, milonga není jen taneční sál, ale také styl, rytmus, který je s tangem spřízněný.

A kam se vlastně ti Afričané, kteří stáli u zrodu tanga, v Argentině poděli?

Dnes už u nás černošská populace prakticky neexistuje. V 19. století sloužili černoši v armádě, od té doby zčásti vymřeli na žlutou zimnici či zahynuli ve válkách.

Z článku v UNI, 2010/7