Spiritualita v tavícím kotlíku: jak korespondují hudební fuze a synkretická náboženství
12. 4. 2021 | Rubriky: Články,Kolokvium Folkových prázdnin
Migrace, bohužel často vynucená, dala vzniknout nejen desítkám novodobých hudebních stylů, od jazzu přes salsu až po tango, ale také novým náboženstvím označovaným jako synkretická. Slovo synkretismus dle encyklopedie znamená: sjednocení či fuze rozdílných náboženství, kultur nebo filozofií… [1]
Výsledky tohoto procesu zákonitě najdeme tam, kde došlo k nějakému druhu náboženského nátlaku. Katoličtí jezuité v Latinské Americe obraceli africké černochy či místní Indiány na svoji víru. Nejde ale jen o vliv křesťanství – jiným příkladem byli islámští misionáři v Maroku a otroci zavlečení karavanami z jihu přes Saharu. Afričané si ovšem houževnatě základy své víry ponechali, i když se navenek tvářili že konvertovali. V praxi to vypadalo tak, že své animistické duchy propojili s identitou katolických svatých. V Maroku tak vzniklo bratrstvo Gnawa známé jak hudbou, tak nočními rituály. [2]
K dalším dobře známým příkladům patří brazilské candomblé, či kubánská santería. Silnou součástí je vždy hudba, jakožto komunikační prostředek snadno proplouvající mezi jazyky a kulturami. Někdy se dokonce stalo, že ono propojení kultur se zachovalo jen díky hudbě, příkladem je jihoamerický styl chamamé, v němž dominují potomci Evropanů, podobně jako třeba v literatuře magického realismu, která nese stopy domorodých legend, ale přitom je ukotvena v evropské kultuře. [3]
Kuba – kde se santería dodnes pěstuje – představuje v kontextu afro-americké historie zcela jedinečnou lokalitu. Havanský přístav fungoval jako obrovské překladiště černých otroků, kteří byli dále rozdělováni podle místa určení. Jen na Kubě jich skončil během tři a půl století dlouhé otrokářské éry téměř milion. Španělé dováželi na Kubu otroky ještě dlouho poté, kdy bylo jinde otroctví zrušeno, i v druhé polovině 19. století. Díky těmto neblahým okolnostem získala Kuba roli kulturního skanzenu: etnografové z Ghany si tam prý jezdili doplňovat znalosti z rituálů, které v Africe vymizely. Přes Kubu byli do Států zavlečeni předkové mnoha pozdějších jazzmanů a bluesmanů. [4] [5]
Podobně jako ve Spojených státech, na Kubě zpočátku otrokáři násilím rozdělovali rodiny či jazykem spřízněné skupiny, aby snížili rizika revolty. Později ale zjistili, že na tabákových a třtinových plantážích odvedou víc práce otroci, kteří se navzájem dorozumí, a metodu proto změnili. Dovolovali vznik etnicky spřízněných jednotek, zvaných cabildos. [6] [7] [8] [9] [10]
Africká kultura se proto na Kubě zachovala lépe než ve Spojených státech, stejně jako africká náboženství, která se mísila s katolickou vírou – a jak uvidíme i africké rytmy. Kubánští černoši se modlili ke svatým, které jim vnutili misionáři, ale potají přitom mysleli na duchy rodné Afriky. Mezi africkými božstvy orisha a katolickými svatými tak vznikla přesná dualita, kterou reprezentuje synkretické afro-katolické náboženství santería. Film Wima Wenderse mapující historii skupiny Buena Vista Social Club například zachycuje domácí oltář Ibrahima Ferrera, což byl její hlavní zpěvák. Oltář je zasvěcen Sv. Lazarovi, s nímž koresponduje africké božstvo známé z desítek kubánských nahrávek jako Babalu.
Podobný oltář sedmi afrických božstev můžete dnes běžně vidět v mnoha kubánských domácnostech. Každé postavě oltáře odpovídá jeden katolický svatý: Svatá Barbara, svatý Lazar, svatý Antonín, svatý František z Assisi, z nichž každý reprezentuje jedno africké božstvo, zvané orisha. Pod oltářem bývají obětiny: lahvičky rumu, cukroví, bankovky. [3] [11] [12] [13] [14]
Zde je přehled božstev zkompilovaný z několika zdrojů
OLODUMARE (Olofin, Olorun)
Je pánem všech bohů, ale boji se myší. Katolický protějšek: Ježíš Kristus.
OBATALA
Jediný orisha který ví, kde bydlí Olodumare. To mu poskytuje výjimečné postavení. Symbol míru a spravedlnosti, moudrý stařík, který tančí shuffle, spojovaný s tvůrčí fantazií, smrtí a sny. Otec (a někdy i matka) ostatních orisha. Katolický protějšek: La Virgen de las Mercedes.
ELEGUA
Syn Obataly (v ženské perzonifikaci), bůh dobra a zla, tančí s rozpřaženýma rukama a nohama jako opice. Katolický protějšek: El Santo Nino (Jezulátko) de Atocha, někdy též Sv. Antonín.
CHANGO
Bůh ohně a vášně, válečník, rovněž syn Obataly. Changovo rošťáctví ale jeho matku tak popudilo, že ho vyhodila z domu. Ujala se ho Yemaya, která ho vychovala jak vlastní dítě. Katolický protějšek: Sv. Barbara.
OSHUN
Manželka Changa, její prvním manželem byl Orunmila.
Katolický protějšek: La Caridad del Cobre, patron Kuby.
ORUNMILA
Pomáhá zahánět smrt. Katolický protějšek: Sv. František z Assisi.
YEMAYA
Patronka mateřství a žen, matka-orisha, královna moří, tančí rychle, okraje její sukně se vlní jako pěna v příboji. Opatrovnice Changa. Katolický protějšek: La Virgen de Regla, patronka havanského přístavu.
BABALU-AYE
Bůh nemocných. Favorit Ibrahíma Ferréra. Katolický protějšek: Sv. Lazar.
OGUN
Od dětských let nepřítel Changa, údajně proto, že měl sex se svojí matkou Yemayou, za což se mu mladší adoptivní bratr Chango chtěl pomstít. Katolický protějšek: Sv. Petr.
OSAIN
Studoval magické účinky rostlin, osnoval spiknutí proti Orunmilovi. Katolický protějšek: Sv. Jan (ve městech), Sv. Ambrož (na venkově).
Až zhruba do roku 1920 tvořili vyznavači santerie tajná bratrstva. Dnes se santería praktikuje i mimo Kubu, jen v New Yorku se počet jejích příznivců odhaduje na 300 000. Přitom docházelo i ke kuriozním střetům: Obětování zvířat, spojené s kultem, vyprovokovalo reakci ochránců zvířecích práv, což jsou většinou vegetariáni. V roce 1993 ale nejvyšší soud USA rozhodl, že zákony, které omezují vyznavače santerie v praktikování zvířecích obětí, jsou protiústavní. [15]
Jeden historický příklad: Trumpetista Dizzy Gillespie, jemuž kubánská hudba učarovala 50 let před tím než ji svět znovuobjevil prostřednictvím Buena Vista Social Clubu, to měl ve své době o něco jednodušší, neb Kuba ještě nebyla kulturně odříznuta blokádou. Gillespie v roce 1947 přizval do své kapely kubánského bubeníka Chana Pozu a koncertoval s ním v newyorské Carnegie Hall. Tento okamžik je považován za počátek afrokubánského jazzu. Gillespie sice patřil k jazzové avantgardě, ale kubánský smysl pro rytmus vnímal jako fascinující umění: “Ten člověk dokázal v jednom rytmu hrát, v jiném zpívat a k tomu v dalším rytmu tancoval,” prohlásil tehdy o Pozovi. [16]
Pozovi bylo tehdy jen 33 let, byl spoluautorem řady Dizzy Gillespieho latinsky orientovaných skladeb včetně “Manteca” [17] , a vedle toho byl i členem bratrstva santeríe. Jeho život skončil, když byl zastřelen v prosinci 1948 v Harlemu. Vývoj kubánského jazzu včetně pozdější blokády kouzelně rekapituluje kreslený celovečerní film Chico and Rita – a zachycuje i tragickou smrt Chana Poza. [18]
V Brazílii vzniklo obdobnou synkretickou cestou náboženství candomblé. Snad každý z význačnějších brazilských umělců věnoval těmto inspiracím skladbu či album.
Prvním mezníkem bylo roku 1966 album Os Afro-sambas které natočili velikáni éry bossa novy Baden Powell a Vinícius de Moraes. Tento počin pak inspiroval desítky dalších, včetně Monicy Salmaso, Caetana Velosa či jeho sestry, zpěvačky Marie Bethanie. [19]
Candomblé tak pomocí hudby putuje do světa, a vzbuzuje zvědavost. Nutno ovšem vzít v potaz, že zatímco v písních jsou reference časté, v rozhovorech umělci o svých duchovních vazbách neradi mluví, což jsme si nedávno mohli ověřit i u nás v Ostravě, na fóru Melting Pot v rámci Colours of Ostrava, jehož součástí bylo i setkání s Moonlight Benjamin, jednou ze zpěvaček festivalového programu, která se navíc nechala před desíti lety vysvětit na kněžku voodoo, tedy původně afrického náboženství, které zapustilo kořeny na Haiti. I zcela konkrétní otázky z publika byly bohužel v rozhovoru filtrovány už v průběhu tlumočení a odpovědi probíhaly spíš v mlhavě neurčité rovině.
Naštěstí ale existují jiné reference – kněžku candomblé, jménem Mae Menininha popisuje například dříve zmíněná brazilská zpěvačka Maria Bethania, stejně jako zpěvák Gilberto Gil (foto PD, 2003, Festival de Fès des Musiques Sacrées du Monde ).
Gil ji cituje: “Nemusíš mít nějaký podřízený vztah k víře candomblé, nemusíš být do náboženství iniciován. — Já tuhle informaci vnímal jako vysvobození, s Candomblé jsem si vytvořil pouto spíše kulturní než náboženské. (volný překlad)” [20]
K propojení ve zcela jiné rovině došlo v případě Indiánů Guaraní. Na začátku byli španělští Jezuité, kteří přišli jako misionáři do vnitrozemského kraje do míst, kde se stýkají hranice čtyř latinskoamerický států – Argentiny, Uruguaye, Brazílie a Paraguaye. V 17. století učili Indiány evropskou hudbu i náboženství. Akordeonista Chango Spasiuk, jeden z exponentů současné podoby stylu chamamé, v rozhovoru vysvětluje:
“Jezuité byli velmi překvapeni, že uprostřed džungle narazili na národ s tak vyvinutým duchovním životem. Jezuité učili Indiány vyrábět housle a další nástroje. Ti dosáhli v hudbě značné úrovně, nakonec sice jesuitské misionáře vyhnali, ale započatá hudební fůze prokázala nečekanou vitalitu, vstřebala polky východoevropských přistěhovalců i šamanskou spiritualitu a jejím klíčovým nástrojem se stal akordeon. V chamamé je mystérium, duchovní rovina neznámé síly.” To má podle Spasiuka kořeny v tom, že skladby barokních autorů, které jezuité přinesli, se propojily s duchovním světem Indiánů. [21]
Uvedené příklady zahrnují hudební styly, které byly často spojeny s otroctvím, násilnou migrací či vynuceným přechodem na odlišnou víru. Každý z nich se odehrál v odlišném kulturním prostředí Severní a Jižní Ameriky či Maroka. přesto však mají jednu věc společnou: z odlišností mezi kulturami, hudebními styly či i spirituálními praktikami nevytvářejí bariéry, ale spojovací můstky.
Psáno pro Kolokvium Folkových prázdnin, 2019
Prameny
[1] Syncretism <https://www.vocabulary.com/dictionary/syncretism>
[2] Eyre, Banning Gnawa Music of Morocco <https://afropop.org/articles/feature-gnawa-music-of-morocco>
[3] Dorůžka, Petr 2005 Afriku hledejte na Kubě
(a naopak) UNI, 3 s. 22-25
[4] Slavery in Cuba Wikipedia. The Free Encyclopedia
[online] [cit. 30. 8. 2019] Dostupné z: <https://en.wikipedia.org/wiki/Slavery_in_Cuba>
[5] Klein, Herbert S. The Cuban Slave Trade in a Period of 1790-1843 Persee.fr
<https://www.persee.fr/doc/outre_0300-9513_1975_num_62_226_1820
(Klein Herbert S. The Cuban Slave Trade in a Period of 1790-1843. In: Revue française d’histoire d’outre–mer, tome 62, n°226-227, 1er et 2e trimestres
1975. La traite des Noirs par l’Atlantique : nouvelles approches. pp. 67-89. DOI : https://doi.org/10.3406/outre.1975.1820)
[6] Cabildo (Cuba) Wikipedia. The Free Encyclopedia
<https://en.wikipedia.org/wiki/Cabildo_(Cuba)>
[7] Delgado, Elio 2011 Cuba’s African Cabildos Havana
<https://havanatimes.org/other-galleries/cubas-african-cabildos/
[8] Araújo, Ana Lucia Slavery and the Atlantic
Slave Trade in Brazil and Cuba from an Afro–Atlantic Perspective <http://www.scielo.br/>
[9] Afro–Cuban Afropedea.org <http://www.afropedea.org/afro-cuban>
[10] Santeria and slavery BBC <https://www.bbc.co.uk/religion/religions/santeria/history/slavery.shtml
[11] Chalberg, Michael E. 2005 Shattered People: Journeys to Love s.
419 Shepherds Care Publishing <https://books.google.cz/books>
[12] Asante, Molefi Kete a Mazama, Ama 2009 Encyclopedia of African Religion, Volume 1, s. 348 SAGE <https://books.google.cz/books>
[13] Kuss, Malena Music in Latin America and the Caribbean: An Encyclopedic History REANNOUNCE/F05: Volume 2: Performing the Caribbean Experience s.
57 University of Texas Press <https://books.google.cz/books>
[14] Appiah, Kwaime Anthony a Gates, Henry Louis Jr., Editors
1999Encyclopedia Africana str 1463 heslo Orishas Basic Civitas
Books
[15] Santería–United States court rulings Wikipedia. The Free Encyclopedia
[online] [cit. 30. 8. 2019] Dostupné z: <https://en.wikipedia.org/wiki/Santer%C3%ADa#United_States_court_rulings>
[16] Chano Pozo Wikipedia. The Free Encyclopedia
<https://en.wikipedia.org/wiki/Chano_Pozo>
[17] Manteca (song) Wikipedia. The Free Encyclopedia <https://en.wikipedia.org/wiki/Manteca_(song)>
[18] Chico and Rita Wikipedia. The Free Encyclopedia <https://en.wikipedia.org/wiki/Chico_and_Rita>
[19] Os Afro–sambas Wikipedia. The Free Encyclopedia
<https://en.wikipedia.org/wiki/Os_Afro-sambas>
[20] Port, Mattijs van de 2011 Ecstatic Encounters:
Bahian Candomblé and the Quest for the Really Real s. 144 Amsterdam University Press <https://books.google.cz/books>
[21] Dorůžka, Petr 2005 Argentina není jen tango
UNI 5 s. 26-29
