Valašská hudba na polský způsob

10. 12. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI

K valašské identitě se nehlásí jen obyvatelé hornatého regionu na severozápadní Moravě. Pohoří Beskydy zasahuje i do Polska, tamní Valaši svůj původ rovněž odvozují od pastevců, kteří sem přišli z Rumunska, a hrají podobnou hudbu, jakou jsme zvyklí slýchat od moravských kapel. Polská skupina Wolosi dokonce natočila skladbu Od Moravy jde déšť, a svůj repertoár čerpá z přesně vymezeného místa v polských Beskydách. Původní sestava lidových muzikantů vznikla před čtvrt stoletím, později přibrala mladší hudebníky s klasickým vzděláním. Mezi oběma křídly ve skupině dochází na koncertech k vypjatým interakcím, brilantní instrumentální improvizace svým hráčským potenciálem připomínají daleko víc skupiny z Maďarska anebo z Finska nežli ty moravské, u nás zatím kapela s obdobnou koncentrací muzikantského talentu chybí. Letos Woˆosi vystoupili v Rudolstadtu v rámci turné, které navazovalo na vydání velmi zdařilého alba. Pokud po něm budete pátrat na Internetu, nenechte se zmátnout – kapela v různých fázích své existence vystupuje pod lehce odlišnými jmény jako Wolosi, Volosi, Wolosi & Lasoniowie, nebo Walasi, variace v názvu souvisí s tím, že dřívější kapelník se jmenoval Walach a v současném obsazení hrají bratři Lasoeové, kteří tvoří “klasickou” část sestavy. Ti ve svém paralelním životě “vážných” muzikantů hrají například hudbu dobře známého současného autora Arvo Pärta, jejich otec je významný polský skladatel Aleksander Lasoe. V následujícím rozhovoru, který se odehrál po rudolstadtském koncertě, odpovídal především houslista Krzysztof Lasoe, občas se přidal cellista Stanislaw Lason.

Jak se liší hudba z Polských Beskyd od té z moravské strany hranice?

Existuje tam spousta paralel, k typickým sestavám patřilo spojení houslí s dudami. Naše hudba má třeba mnohem blíž k moravské než k hudbě z polského podhůří Tater.

Co všechno za sebou máte?

Původní sestava vznikla jako folková kapela před pětadvaceti lety. Počáteční repertoár pocházel z oblasti zvané Trojwies, což je trojúhelník tvořený třemi vesnicemi, jmenují se Istebna, Jaworzynka a Koniakow, leží v místech, kde se setkávají hranice Polska, Slovenska a Česka.Tam se hraje hudba jakou jinde v Polsku neslyšíte. K lidovým muzikantům se před 8 lety připojili hudebníci školení, já a můj bratr, oba jsme prošli Katovickou akademií, a tehdy jsme začali komponovat nové písně, založené na lidových motivech.

Jak to jde dohromady? Lidoví muzikanti jsou samouci, každý hraje po svém. Kdežto u klasického hráče a zvláště u houslisty je všechno pevně dáno, včetně barvy tónu. Musíte nějak zapomenout vaše školení?

Trochu ano. Někdy ty lidové hudebníky napodobujeme. Když někdo z kolegů do hry zanese nějakou lidovou odlišnost, hned to zkusíme po něm.

Na koncertě jsem si všiml že cellista často místo hry smyčcem brnkal na struny prsty – je i to odvozené z lidové tradice?

Stanislaw Lason: To jsem odkoukal od našeho basisty, původně se tak na basu hrálo v Rumunsku, odkud Valaši přišli, a já jsem to přenesl na cello. V klasické hudbě dřívějších období to neexistovalo, ale v soudobé vážné hudbě se to používá běžně.

I když vy se zaměřujete na valašskou hudbu a vaši krajané Kroke hrají klezmer, cítíte vůči nim nějakou příbuznost? Oni jsou z Krakova, to není z polských Beskyd tak daleko.

Podobnost je v tom, že v obou případech hrají školení hudebníci hudbu, která se tradovala bez notového zápisu, a rozdíl je v tom, že oni jsou školení všichni, kdežto my jsme mix.

Původně psáno pro UNI, 2012/10