Valravn, temperament stejně nevypočitatelný jako severské počasí.
26. 10. 2009 | Rubriky: 2009,Články,UNI
Pokud se domníváte, že stylové barvy severské hudby lze vtěstnat do trojúhelníku vymezeného stálicemi jako Värttinä, Hedningarna a samozřejmě Björk, pak je nejlepší čas tento předsudek zrevidovat, zvláště pokud jste letos na festivalu v Rudolstadtu zažili skupinu Valravn. Rodiště její zpěvačky, souostroví v zahraničních atlasech označované Faroe a v českých Faerské ostrovy je cosi jako Kapverdy severu. Obyvatelstvo obou zmíněných souostroví odpovídá svým počtem nepříliš velkém městu, ale po hudební stránce se jedná o velmoci. Faerské ostrovy leží uprostřed severního Atlantiku mezi Islandem, Skotskem a Norskem, politicky jsou součástí Dánska, ale zdejší ženské hlasy díky jazykové příbuznosti připomenou cizincům nejspíš Björk. V Praze jste mohli v červnu na United Islands například slyšet jednu z nejúspěšnějších faerských zpěvaček Eivør Pálsdóttir jako hosta rovněž faerské skupiny Orka. Její domovskou kapelou je ale Yggdrasil, která před lety dokonce v Rudolstadtu natočila živé album. Výjimečný hudební potenciál tohoto padesátitisícového severského souostroví letos potvrdila skupina Valravn, která vznikla v Dánsku, ale v jejím čele stojí talentem zcela mimořádná faerská zpěvačka Anna Katrin Egilstrøð. Výslovností na první poslech sice také připomene Björk, ale její temperament představuje na mapě severské hudby naprostý unikát. Valravn vydali před dvěma lety debutové album s repertoárem syrových balad ze skandinávských zemí včetně Islandu, a v současné době přichází do mezinárodní distribuce druhé album Koder på snor / Codes On Strings. V rozhovoru, který vznikl v červenci v rudolstadtském cateringovém stanu, odpovídá Anna Katrin Egilstrøð.
Co všechno jste na vašem druhém albu udělali odlišně od prvního?
Zatímco náš debut byl převyprávěním tradičních balad, na novém albu máme jedinou lidovou skladbu, další dvě písně jsme složili na základě starých legend, a zbytek jsou úplně nové skladby. Jsou zhruba půl na půl ve faerštině i v dánštině. Většina faerských obyvatel mluví dánsky, protože jezdí do Dánska studovat, ale Dánové faersky nerozumí. Těmi nejbližšími jazyky jsou pro nás norština a islandština.
Posluchače, kteří vás zatím znali jen z alba, včera na koncertě nejvíc překvapila vizuální stránka. Zpěvačka komunikuje výraznými, leč přirozenými gesty, žádná herecká rutina. Navíc má úžasnou lehkost a téměř ledabylost, jako byste chtěla ukázat jen 5% z toho co doopravdy dokážete. Takový spontánní tanec si člověk spojí spíš s Brazílii než s nějakou severskou zemí.V čem to je?
Já studovala divadelní školu, původně jsem měla být herečkou, ale nakonec, když mi bylo 23 let, převážila hudba. Studovala jsem v Kodani, a když jste herec, tak nevyhnutelně pracujete i s hlasem. Když jsem zpívala, připadal jsem si jako bych stála před publikem úplně nahá. Všechny své emoce mohu vyjádřit, nebrání mi žádná slupka. To mi přišlo jako obrovská výzva. Jak s tím naložím? Zpěv má velký potenciál, který je nutno prozkoumat.
Když jsou vaše emoce obnažené, tak to ale neznamená jen těsný kontakt s publikem, ale třeba i riziko, že publikum vidí i do vašeho soukromí?
Ne, ty emoce jsou jak soukromé, tak obecné, a v těch tradičních písních jsou hlavně emoce archetypální, ty skladby jsou staré třeba 800 let. To jsou věci, které zažívá každý, a právě s tím mě baví experimentovat. Při zpěvu všemi těmi stavy procházím, což se přenáší i na publikum, dodává jim to odvahu. Zvu publikum, aby ty silné city prožívalo se mnou.
Ve Skandinávii je spousta výjimečných zpěvaček, jako třeba Lena Willemark, která je odchovaná švédskými baladami, anebo Björk z Islandu. Ovlivnil vás někdo z nich?
Björk určitě. Když ona zpívá, uvědomuji si své tělo, tenhle pocit je pro mě silná inspirace.
My Středoevropané si spojujeme Jih s temperamentem a rychlými pohyby, kdežto Sever s emocionální zdrženlivostí. Soudě podle vašeho koncertu se ale jedná o předsudek?
Lidé na Severu možná působí na první pohled tiše, ale když je poznáte, dokážou se chovat jako šílenci. To mohu potvrdit.
Takže, obyvatelé Faerských ostrovů mají víc temperamentu než třeba zdejší Němci?
Jsou jiní, hodně s tím má společného prostředí, příroda, počasí. To všechno je u nás na Faerských ostrovech totiž zcela nevypočitatelné. Na mě třeba počasí působí hodně silně. Tma, vítr, světlo, úkazy na obloze. U nás můžete mít všechny čtyři roční doby během jednoho dne, od mrazu a sněhu až po ostré slunce.
Co je u vás na ostrovech převažující zaměstnání?
Hlavní příjem obyvatel je z rybolovu, což bylo kdysi právě kvůli počasí docela nebezpečné, ale teď už je riziko mnohem menší. Trochu nám komplikují život ty vzdálenosti, já jsem třeba poprvé vycestovala ven až ve 14 letech, letenky z ostrovů jsou drahé. Ale i v době krize na tom zatím nejsme tak špatně jako Island.
Co je u vás zajímavého k vidění pro cizince? ?
Příroda a spousta hudebních festivalů. Máme celkem 18 ostrovů z nichž 17 je obydleno. A na jednom z těch obydlených žije třeba jen jeden manželský pár, takže můžete přijet a pomáhat jim na farmě.
Z článku v UNI, 2009/10
