Vše o arménské hudbě

27. 5. 2013 | Rubriky: 2013,Články,Rock & Pop

Arménie je malá rozlohou, ale štědrá hudební nabídkou. Zasvěcenou zprávu podává v Londýně žijící Arménka Hasmik Movsisian, zakladatelka portálu Musicofarmenia.com.

Arménie byla křižovatkou civilizací i hudebních stylů, arménským původem se může chlubit francouzský šansoniér Charles Aznavour i spisovatel William Saroyan. To, že na dnešním území Arménie žije jen něco přes 3 miliony obyvatel, je poněkud zavádějící fakt, protože více než dvakrát větší množství Arménů žije v exilových komunitách. Zasvěcené informace o desítkách arménských umělců naleznete na webu www.musicofarmenia.com. Jeho zakladatelka, Hasmik Movsisian, se narodila v Jerevanu, školní docházku ale absolvovala v České republice, kde její rodiče řadu let pracovali. Mluví tedy plynně česky a svůj další projekt plánuje v Česku jako spolupráci mezi arménskými a našimi muzikanty.

Impozantní postavou arménské hudby byl skladatel Komitas, který na přelomu 19. a 20. století cestoval po arménských vesnicích a zapsal stovky melodií. Byl tedy jen rutinním sběratelem-folkloristou?

Když tu hudbu zapisoval, tak navíc dokázal vystihnout její podstatu. Na Kavkaze a v Anatolii, kde Arméni tehdy žili, došlo ke značnému promíchání kultur, a on dokázal arménskou hudbu vyčistit od vlivů z Turecka a dalších islámských zemí. Komitas navíc zachytil písně z oblastí, kde byli Arméni později vyvražděni či vyhnáni.

Zřejmě mluvíte o arménské genocidě roku 1915?

Turci tehdy vyvraždili jeden a půl milionu našich lidí, dodnes je to velmi kontroverzní téma, Turecko to popírá, ale důkazy existují, jsou svědectví od cizích obchodníků kteří tehdy v Turecku žili, genocidu odsoudil i Winston Churchill. A zatímco Němci se s holocaustem dokázali vyrovnat, v Turecku se slovo genocida v souvislosti s Armény nesmí používat.

Jaký důvod k tomu Turky vedl?

Arméni představovali vzdělanější a tedy i vlivnou vrstvu, bylo mezi nimi hodně intelektuálů a obchodníků, Turci se tím v době první světové války cítili ohroženi, a protože tehdy umírali lidé v celé Evropě, předpokládali že jim to projde. Teď spousta Turků a třeba i Kurdů zjišťuje, že jsou vlastně Arméni či potomci arménských matek, které byly v době genocidy někam zavlečeny nebo znásilněny.

Komitas ale ty hrůzy přežil, jak se mu to podařilo?

On byl deportován s celou arménskou intelektuální komunitou z Istanbulu na východ, ale protože byl v mezinárodním hudebním společenství člověkem natolik známým, díky tlaku svých zahraničních kolegů ho nakonec pustili. Unikl smrti, ale všechno viděl a zešílel z toho. Odjel do Paříže, Francie se arménských uprchlíků zastávala, a o dvacet let později tam zemřel v blázinci.

Kdy jste se rozhodla spojit svůj život s arménskou hudbou?

Já nejdřív chtěla být gymnastkou, ale po deseti letech cvičení jsem utrpěla sportovní úraz. Pak jsem si zamilovala Londýn, od své maturity jsem tam vyjížděla, naučila jsem se anglicky a jako překladatelka z češtiny do angličtiny jsem pracovala pro britskou vládu. Po čase jsem ale zjistila že mi chybí umělecký život, který je v gymnastice přítomen díky hudbě na kterou cvičíte. Díky své překladatelské praxi jsem leccos věděla o obchodu a tak jsem začala pracovat v marketingu a PR v hudební sféře, to byla nejdůležitější volba mého života.

Ale Londýn je známý tím, jak silná konkurence tam v hudebním podnikání vládne. Jak se vám podařilo se prosadit?

Recept je stejný jako na všechno v životě. Pokud tu práci milujete a dělal byste ji i kdyby vám za to neplatili, nikdo tu vaši hudbu neposlouchal, nikdo o ní nepsal, tak nakonec prorazíte, když vydržíte. Pokud tuhle schopnost nemáte, tak do toho nejděte.

Účty za vás ale nikdo nezaplatí.

Vždy najdete cestu. Když jsem se pustila do hudby, pořád jsem ještě pracovala jako překladatelka, měla jsem tedy stálý příjem. První krok je hledat kontakty, vytvořit si portfolio. Jako když začíná fotograf, taky musí nadělat hodně fotek, aby svůj talent prokázal. Ví že za ty fotky mu ještě nikdo nezaplatí – ale do budoucna mu přinesou práci. Nejdůležitější je tedy vytrvalost a láska k tomu co děláte. Není to lehká práce, musíte se potýkat s egem hudebníků, s kontrakty, hudebními sály, to je 90% vaší zátěže, a jen těch posledních 10 % je koncert, který všichni vidí.

Vzpomínáte si na průlomový okamžik, kdy jste věděla že jste se chytla?

Když mě lidé z hudebního světa začali sami kontaktovat, jestli bych pro ně dělala marketing. To byla první fáze. Music of Armenia jsem založila později, když jsem chtěla využít získané kontakty ve prospěch hudby z mé země. Zajímavé je, jak se ten projekt rychle chytil, dnes mě zná víc lidí kvůli Music of Armenia než kvůli tomu, co jsem dělala na začátku.

Dá se určit, jakou část pracovního dne vám průměrně zabere Music of Armenia?

Asi 30%, ten projekt je už docela rozjetý a tak plánuju manažerská studia v New Yorku nebo ve Washingtonu v Kennedy Center.

Za spoustou arménských hudebníků jsou fascinující příběhy. Tak třeba zpěvačka Eileen Khatchadourian se narodila v arménské rodině v Libanonu a zvítězila na cenách Armenian music Awards v Los Angeles. Její klip ale mezitím v libanonských médiích zakázali. Proč?

To byla skladba Zartir Vortyag, spojení básně od Williama Saroyana se starou arménskou písní. Saroyanův text je o arménské genocidě: Můžete nám ničit kostely, jazyk i kulturu, ale kdekoli na světě se setkají dva Arméni, založí novou Arménii. Turecké velvyslanectví v Libanonu protestovalo a prosadilo zákaz. Proto jsem se tehdy rozhodla klipu udělat online premiéru a publicitu na YouTube a webu mojí společnosti Music of Armenia.

http://www.musicofarmenia.com/

Psáno pro Rock & Pop, 2013/4