Návrat na home page WORLD MUSIC

Odkaz na časopis Rock & Pop

Rock & Pop, duben 2006 - GRAMMY PRO PANA MINISTRA

Ali Farka Toure zemřel

Letos v únoru se udělovaly ceny Grammy, s rozlišením na souučasnou a tradiční tvorbu. Nejlepším tradičním albem world music je In the Heart of the Moon, dialog dvou velikánů malijské hudby, kytaristy Ali Farky Toureho a hráče na koru Toumani Diabateho. Po hudební stránce můžeme album brát jako střetnutí dvou stylů, Toureho "malijského blues", které má kořeny na jižním kraji Sahary, a griotské tradice, reprezentované Diabateho korou. Nahrávka má charakter volného jam-session. Místy jej přibarvují hosté, včetně Ry Coodera, který tentokrát hraje vedle kytary i na klávesy. Nahrávka byla řadu týdnů středem pozornosti a její vítězství tedy není zas až tak velkým překvapením. Tím se naopak stala Grammmy za nejlepší současné album world music, kterou získal brazilský zpěvák Gilberto Gil (viz hlavní článek).
7. března 2006 přišla z Mali smutná zpráva, že Ali Farka Toure zemřel po dlouhém boji s rakovinou ve věku 66 let.

Rock & Pop, březen 2006 - ROK PSA DLE FENG-JÜN SONG

Na konec ledna či počátek února připadá lunární Nový rok, který se slaví v Číně, Japonsku, Koreji, Vietnamu a také ve všech chinatownech světa od Londýna až po San Francisko. Zvláště bouřlivá oslava proběhla v New Yorku. Tamní zoologická zahrada připravila pro letošní Rok Psa novoroční program v oddělení psovitých šelem. Na newyorských ulicích sledovalo 350 000 diváků lví a dračí tance, které mají dle čínského obyčeje odehnat zlé duchy. Ulicemi se pohybovali křiklavě oblečení muzikanti a tanečníci, skupiny bojových umění i organizovaný průvod zatoulaných psů v novoročních vestách s oranžovým nápisem "adoptuj mě".

V Praze se asijský Nový rok už po páté slavil v divadle Archa pod laskavým vedením zpěvačky Feng-Jün Song. Multikulturní repertoár zpívaly dětské sbory z Plzně i z čínské mezinárodní školy v Praze, elitní newyorský bubeník Hearn Gadbois přivítal Psa stylovým zaštěkáním i virtuozní hrou na iránský buben dumbek, a Feng-Jün Song představila svůj nový, zčásti český repertoár. Koncerty ale představují jen tu viditelnější části její tvorby. Vedle toho se Feng-Jün Song zabývá disciplínami, v nichž má jako Číňanka daleko lepší znalosti než lidé ze Západu. Jedná se o velmi jemné propojování těla s duší: dýchání, zpěv i cvičení, to všechno spolu souvisí, a Feng-Jün Song o tom pořádá pravidelné semináře v Praze i jiných městech  (podrobnosti: www.fengjunsong.cz).

Co se vlastně snažíš posluchače svých seminářů naučit? Řemeslo nebo myšlení?

Já je vůbec neučím - jen se snažím jim pomoct, podat jim určitý návod v jejich hledání. Moje semináře se jmenují Mystika za řemeslem, pracujeme na nich jak s myslí tak i s tělem. Přicházejí za mnou třeba i lidé, kteří nechtějí zpívat profesionálně, ale zato mají chuť na sobě pracovat a hledat v sobě potenciál. Pohybový, taneční, herecký - to vše je k životu užitečné. Na propojování mysli i těla stojí veškerá lidská tvůrčí práce. Na seminářích také vycházím z východní disciplíny tai-či, kterou jsem učila dříve.

Jak takový seminář probíhá v praxi? Co časově obnáší?

V létě pořádám týdenní semináře, a v průběhu roku weekendové i jednodenní. Jednodenní trvají 6 hodin se třemi malými přestávkami jednou větší, která má 5 minut. Snažím se, aby lidé byli soustředění - na začátku se nadechli, a vydechli až na konci.

Šest hodin je úctyhodný výkon. Vyčerpává tě to anebo posiluje?

Obojí. Je to jing a jang. Snažím se, aby seminaristé odcházeli s úsměvem na rtech a sluncem v srdci. Jedná se ovšem o dlouhou cestu. Ten seminář člověka jen nasměruje, a pak na sobě musí pracovat sám. Objevuje nové otázky a s těmi otázkami se obrací na mě. Seminaristé se ke mě vracejí a vyptávají se.

To ale zní, jako kdybys svým žákům otevřela dveře do jejich osobní třinácté komnaty. Nemůžou ty otázky, které z ní vyskáčou, seminaristům zamotat hlavu?

Ne, ten dotyčný je šťasten, ne zahlcen. Opačná situace ani nemůže nastat. Zahlcený člověk nemůže být otevřený, a když tedy není otevřený, otázky k němu nepřicházejí.

Proč vlastně Číňané slaví Nový rok o měsíc později?

Veškerý čínský život i myšlení vychází z rytmu měsíce, který řídí i zemědělské práce. Čínský Nový rok se také nazývá Jarní svátky, po nichž farmáři vyjdou do polí. Já na Jarní svátky odjíždím do Číny.

Letos přichází rok Psa. Co nám přinese?

U Čechů možná vzbudí obavy: to bude život pod psa. Češi mají sklon k pesimismu a je potřeba jim dát naději. Než se pes stal sluhou člověka, bylo to šťastné zvíře. Rok psa přeje velkodušným činům.

Rock & Pop, únor 2006 - FAKÍROVÉ A HOŘÍCÍ AUTOBUSY

Asijské zážitky Čankišou

Brněnská skupina Čankišou je svými asijskými sklony pověstná. Zpěvák Karel Heřman pronikl v Mongolsku do tajů hrdelního zpěvu, k vrcholům koncertů Čankišou patří coververze Nusrata Fateh Ali Khana, kterou skupina nazvala Sham Sut. Loni na podzim vystupovali Čankišou na významném festivalu v Pákistánu. O konfrontaci s autentickou Asií vypráví Karel Heřman.

Akce, na níž jste hráli, se oficiálně jmenuje World Performing Arts Festival, údajně patří k největším svého druhu v jižní Asii, a Pákistán je navíc hodně lidnatá země. Co to znamenalo v praxi?

1200 účinkujících, každý hrál několikrát, my třikrát oficiálně a také jsme několikrát jamovali s místními. Pouliční divadla, hudba ve stanech pro 2000 lidí, amfiteátr pro 15000. Nejvíc nás odvázal ansámbl ze Sri Lanky, byla v tom elektronika i duchovno, 6 klasických bubeníků plus hráči na octapady, zpěvačky a tanečnice.

Vy jste na festivalu také jamovali se zpěvákem Sainem Zahoorem, jehož teď objevili Evropané a nedávno ho nominovali na ceny BBC. Jak jste se s ním seznámili?

Po prvním koncertu, který publikum vřele přijalo, nám ředitel festivalu navrhnul, jestli nechceme zkusit nějakou fuzi. Řekl to ovšem lišácky: Nejlepší by bylo, kdybyste si vybrali právě toho sufijského zpěváka.

Sufijského? Má tohle slovo nějaký srozumitelný  ekvivalent? Fakír, islámský bohém, svatý muž?

Sufi je věřící, který sleduje spíš duchovní podstatu nežli církev. Na společenském žebříčku jsou sufijové docela nízko. Tak například, na recepci je nepustili. Když jsme hráli pro pákistánského prezidenta, seděli odděleně. Ten náš sufijský kolega, tedy Sain Zahoor, si ale na druhou stranu jako jediný účinkující dovolil křičet na ředitele festivalu, zastával se totiž člověka, na něhož se neprávem obořil. Sufijové nejsou bohatí, Sain měl půjčený mobil a neuměl ho ani zapnout. Přednáší o sufismu na univerzitě, a přitom je negramotný. Ta tradice se totiž předává ústně.

Rock & Pop, leden 2006 - NEUČTE SE FINSKY PODLE TEXTŮ VÄRTTINÄ

NEUČTE SE FINSKY PODLE TEXTŮ VÄRTTINÄ

Värttinä vydává nové album, tentokrát u Real World, respektované anglické firmy, u jejíhož zrodu, stejně jako u začátků festivalu Womad, stál Peter Gabriel. Není to poprvé, kdy dnes už veteránská skupina finského folkového undergroundu vstupuje do světa velkých firem. Celkem dvě z jejích 10 předešlých alb vyšla u "majors": Koko (Nonesuch/Warner, 1996) a Vihma (BMG/Wicklow, 1998). Oba případy potvrdily, že tudy cesta nevede. Značky zaměřené na mainstream zkrátka takhle vyhraněnou hudbu neumějí.

Real World je ovšem trochu jiný případ. I když jeho katalog exkluzivně distribuuje EMI, Real World si zachovává naprostou nezávislost. Na nové perspektivy Värttinä jsem se ptal jejího manažera, v Helsinkách žijícího Texasana Phillipa Page.

Jaké to je, po 23 letech nezávislé existence a po dvou spíše odrazujících pokusech vstoupit do světa velkých firem?

My jednáme s Real World už tři roky. Domluvili jsme se, že počkáme na ten pravý okamžik, a když jsme se na podzim 2004 setkali na Womexu, řekli jsme si že ta chvíle zrovna přichází: kapela je v nejlepší formě a máme před premiérou muzikálu Pán prstenů.

Nové album jste točili v domovském studiu Real World v Anglii?

Natáčeli jsme je v srpnu 2005 v Helsinkách, s finskou producentkou Aijou Puurtinen. To je muzikantka a konceptualistka, hrála na baskytaru v kapele, která se v 70. letech dostala do žebříčku, pak začala experimentovat se svým hlasem, a v létě experimentovala s hlasy Värttinä, dostala je na úplně novou úroveň.

Kdy plánujete další koncert v Česku?

14. července hrajeme v Bratislavě, o českém vystoupení zatím jednáme.



SOUAD MASSI: DEZORIENTOVANÝ ORIENTALISMUS?

"Když jsem teď byla těhotná, poslouchala jsem hodně bossa novu... To je hudba o slunci a rodině a přesně to jsem potřebovala," prohlásila Souad Massi v posledním čísle britského časopisu fRoots. Což bychom zrovna nečekali od alžírské zpěvačky, která začínala u metalu a z vlasti utekla před fundamentalisty.

Ale její názory jsou stejně překvapivé jako hudba, kterou natáčí. Když před 4 lety vydala své první album, kritika ji z nedostatku jiného příměru označovala za "alžírskou Tracy Chapman". Její tuniská kolegyně Amina ale vynalezla pro Souad Massi daleko přiléhavější škatulku: dezorientovaný orientalismus. Pejorativnost přičítejte spíš překladu do češtiny nežli origiálu.

Souad chodila na lekce kytary a její první inspirací bylo flamenco, styl v Alžíru velmi oblíbený: žije zde silná španělská komunita a flamenco má navíc arabské kořeny. Pro Souad to byla ovšem hudba exotická: "Flamenco mi nahánělo husí kůži, arabská hudba přece zní daleko jemněji. Jak to dělají, že tak zpívají? A tak jsem poslouchala španělské radio, protože z Alžíru je to do Španělska jen kousek přes moře." Po flamencu začala hrát hard rock s kapelou Atakor, pojmenovanou podle pohoří na alžírské Sahaře, poslouchala AC/DC, Led Zeppelin a U2. "V Alžírsku bylo tehdy hodně festivalů. Kolem nich se ale vždycky srotili fundamentalisté, kteří proti nim protestovali. Policie před nimi musela fanoušky chránit. Někdy tam ale všechno rozmlátili. To byl ten skutečný hardcore." S doprovodem Atakoru natočila své první, velmi osobní kazetové album. Obsahovalo například její arabsko-anglickou skladbu Bye Bye My Love, která prý zněla jak cajunský popěvek z Louisiany, coververzi Crocodile Rock od Eltona Johna i fuzi flamenca a salsy Tequiero (I Love You). Tvrzení Aminy o "dezorientaci" má tedy reálný základ.

Návrat na home page WORLD MUSIC

Odkaz na časopis Rock & Pop