Womex 2011

23. 1. 2012 | Rubriky: 2012,Články,Rock & Pop

Heavy metal jakutských šamanek

Chcete vědět, co chystají na příští léto české i světové festivaly? Jejich programy se pečou v kuchyni zvané Womex, což je zkratka pro World Music Expo, největší světový veletrh v daném žánru.

Jeho první ročník se konal roku 1994 v Berlíně se zhruba dvěma stovkami delegátů, jejichž počet mezitím narostl na více než desetinásobek. Pro hudební znalce má tato akce podobné dimenze jako festival v Cannes pro filmaře. Díky expanzi se veletrh pravidelně stěhuje, jeho letošní koncerty probíhaly v ultramoderní a akusticky dokonalé koncertní budově dánského rozhlasu v Kodani. Úvodní večer je každoročně vyhrazen nějaké žánrové specialitě, letos tuto poctu získala hudba z Maďarska. Během více než hodinového koncertu Hungarian Hearbeats jste mohli sledovat široké spektrum stylů nejen z Maďarska, ale i Transylvánie a dalších východoevropských regionů. Specielně sestavený ansámbl se skládal ze tří stylově vyhraněných skupin, jeho jádrem byli dva hráči na cimbál. Jeden z dvojice virtuozů, romský maestro Kalman Balogh, se na koncertní podium vrátil o den později v sestavě The Other Europeans. Uvedl ji pan kapelník, v Německu žijící americký pianista Alan Bern: “Hudbu v zemích východní Evropy po staletí pěstovaly dvě specifické komunity hudebníků: klezmeři a lautari. Zatímco lautari byli virtuozní hráči romského původu, klezmeři byli Židé. Obě skupiny sehrály neocenitelnou kulturní roli, i když přežívaly na okraji společnosti, proto tedy ‘jiní’ Evropané. My jsme na ně navázali a vytvořili ansámbl, reprezentující obě tyto komunity.”

[Bern mapuje evropský klezmer už od 80. let se skupinou Brave Old World, která představuje akustickou a tedy i stylově autentičtější paralelu newyorských Klezmatics. Tato sestava je zároveň dobrým příkladem, jak jsou hudební žánry propojené – na basu v ní hrál například Stuart Brotman, který prošel řadou významných kalifornských skupin včetně bluesových veteránů Canned Heat.]

Skandinávský Tom Waits?

Díky tomu, že Womex letos hostilo Dánsko, získaly v programu velký prostor severské země. K největším překvapením této nabídky patřila skupina Dánjal s energií překypující švédskou klarinetistkou a dreadlocky ozdobeným mandolinistou z Finska. Hlavním showmanem tohoto muzikálně i vizuálně unikátního spolku byl pianista a zpěvák Dánjal Neystabř z Faerských ostrovů, čerpající z tradic hudebního kabaretu podobně jako Tom Waits. Jeho vskutku hypnotická show vryla hlubokou brázdu i do paměti i české delegace, díky čemuž se s ním setkáte uprostřed příštího července i na jednom z našich největších open air festivalů na severu Moravy.

[Trochu jinou atmosféru navodila na Nordickém podiu, specializovaném pro hudbu Skandinávie, finská, ale pro finské tango velmi atypická akordeonistka Johanna Juhola. Narychlo povolaný znalec z Amsterdamu ji uvedl slovy: “Hudebně mě zaujala už písničkou Limping Foot Tango, tedy Tango kulhající nohy. Tango neposlušné či podvratné, trocha elektroniky, ale úplně jinačí než Gotan Project, který je v tomto srovnání až trochu moc sebestředný.” ]

Koncerty představují jen jednu z mnoha rovin veletrhu Womex. Neméně důležitý byl denní program se stánky, reprezentujícími hudbu celé planety, profesní konference i filmové projekce, kde jste mohli vidět třeba unikátní dokument o židovské zpěvačce Roze Askenazy, která se narodila před sto dvaceti lety v Istanbulu. Film My Sweet Canary, Můj sladký kanárek – což byla jedna z jejích přezdívek – obsahoval jak archivní nahrávky, tak i písně zpěvaček které na její odkaz navázaly, včetně Yasmin Levy z Izraele a Řekyně Haris Alexiou.

Ta nejdobrodružnější překvapení veletrhu Womex mají na svědomí obvykle hudebníci z Asie, zvláště ze zemí nesnadno dostupných a hudebně nezmapovaných. Jedním z takových regionů je sibiřská Jakutie, kterou na Womexu reprezentovaly tři ženy s vizáží futuristických šamanek, oblečené do kožešin i nápadných doplňků z vyleštěného plechu. Jmenují se Ayar Khaan, a i když jejich hudba zní jak z jiné planety, hrají na jeden z vůbec nejprimitivnějších nástrojů: brumli, kovovou podkovu, kterou vložíte do úst a rozezvučíte brnkáním na tenký jazýček uprostřed nástroje. Zvláštních efektů tyto dámy dosahují tím, že přes brumli zároveň zpívají. “To je tajná řeč kterou šaman mluví s duchy,” vysvětlila mi po koncertě vedoucí Albina Degtrajeva. “Šamanismus se teď na Sibiř vrací.” Brumle propojená s hlasem dosahuje až heavymetalových barev. “Žádná elektronika, ta brumle je úžasný nástroj sama o sobě – malá velikostí, ale dokáže vyluzovat zvuky celého vesmíru, zní to jako elektronická hudba, i když je to jeden z nejstarších nástrojů lidstva.”

Jam session v autobuse

Všichni, kdo strávili nějaký čas na koncertním turné – ať už jako muzikanti či v jiné profesi – dobře vědí, jak nečekaná překvapení přináší společné cestování autobusem. K jedné takové zcela spontánní jam session došlo během večerního přesunu do kodaňského klubu Global. Hudebních nástrojů nebylo zapotřebí, v autobuse měli většinu nadaní umělci ze severských zemí kteří ovládali celou řadu technik, od sibiřského hrdelního zpěvu až po joik. Centrem této improvizace za jízdy, kterou napájely kolující lahve s vybranými severskými destiláty byla sedadla obsazená dvěma půvabnými blonďatými zpěvačkami. Skutečně se jednalo o členky finské skupiny Värttinä, které souběžně zpívají v další skupině, Kuunkuiskaajat, Měsíční šepot, známé z Eurovize.

Neděle, závěrečný den veletrhu, patří tradičně udílení cen, a to hned v několika kategoriích: cenu za excelentní profesionální kvalitu získal Francis Falceto, francouzský hudební znalec a největší kapacita v oboru etiopské hudby, který vede sérii CD kompilací Ethiopiques. A cenu za celoživotní přínos převzal jihoafrický trumpetista Hugh Masekela, ve svých 72 letech jedna z nevětších ikon africké hudby, který ve své děkovná řeči dokázal okouzlujícím způsobem překlenout bariéry mezi generacemi i kulturami: “Rád bych zcela upřímně poděkoval vynálezci gramofonu. Jako dítě jsem nevěděl, že v gramofonu je reproduktor, ale myslel jsem si, že to je kouzelná krabice, v níž žijí všichni ti výborní muzikanti, a ve svém životě jsem měl štěstí, že jsem se nakonec do toho jejich světa dostal a mohl s nimi žít. ”

Psáno pro Rock & Pop, 2012/1