Womex 2017: Svátek globální hudby v Katowicích

22. 1. 2018 | Rubriky: 2017,Články,Rock & All

Letošní ročník putovní přehlídky Womex se ve své pětadvacetileté historii podruhé přehoupl přes bývalou Železnou oponu. Po Budapešti, kde se konal před dvěma lety, se utábořil v Katowicích, městě s živou hudební scénou, které leží jen hodinu cesty z Ostravy. Díky snadné dostupnosti byla letos rekordní účast českých delegátů, čemuž ještě napomohlo, že mezi porotou vybranými showcasy se ocitla i česká kapela, Marta Töpferová a Milokraj.

Zatímco první ročník Womexu v Berlíně s 250 registrovanými delegáty připomínal spíš spikleneckou schůzku, v poslední dekádě se showcasový veletrh stal prestižní evropskou akcí, která je zároveň testem lokálních partnerů, do jaké míry jsou ochotni podpořit místní kulturu. Pronájem areálu i produkční náklady na 5 souběžných pódií, denní stánkový program i filmové projekce či panelové diskuse zkrátka nelze pokrýt jen z registračních poplatků – i když dnes počet návštěvníků přesahuje desetinásobek prvního ročníku. Velká část investice je na lokálním partnerovi, tedy radnici hostitelského města, které tak získá životní šanci prezentovat místní kulturu. Hostitelské role se často ujímají regionální metropole, pro které je Womex příležitostí přetrumfnout hlavní město. V minulosti to byla například Sevilla, Thessaloniki, Cardiff, Santiago de Compostela – a letos Katowice, známé jazzovými koncerty i elektronickou scénou. Na místní akademii učil Henryk Górecki, skladatel známý vytrvalým odporem vůči komunistickému režimu. Katowice leží na nejvýchodnějším cípu pohraničního regionu Slezsko, který byl dle Goreckého historickou oazou multikulturalismu: “Setkávaly se tu tři kultury: polská, česká a německá. Zdejší umění neznalo hranice. Když sledujete historii Polska, jsou to především takzvané menšiny, které vytvářely polské umění.”

Virtuozní Valaši z Polska

Zahajovací koncert, každoročně zaměřený na hostitelskou zemi, patřil novému polskému folku – tedy lokální odnoži world music. Ta se začala v Polsku probouzet nejen o něco dříve než v Česku či na Slovensku, a také v masivnějším měřítku, což je dáno velikostí země. Stylově se zčásti překrývá s naší hudbou: třeba skupina Volosi hraje repertoár z polské části Valašska v polských Beskydech, včetně písně Déšť přichází od Moravy. Sestava kombinuje folklorní hráče s klasicky erudovanými hudebníky, a ve svém žánru patří virtuozitou i nasazením k tomu nejlepšímu. Na zahajovacím koncertě ji navíc doprovázel komorní orchestr Aukso. Pro Volosi to byla nadbytečná a kosmetická dekorace, na rozdíl od předcházejících skupin, Kapela Maliszów a Lautari: u obou tak vznikl naopak kontrast s jejich syrovým přístupem.

Koncert Marty Töpferové v první showcasový den ve čtvrtek se vydařil skvěle. Zpěvačka svůj česko-moravský repertoár obohatila o písně zpívané španělsky, typické pro její dřívější období, kdy žila v New Yorku, kde ji okouzlila latinskoamerická hudba. Na škále žánrové diverzity patřilo vystoupení Töpferové mezi deset zcela nezaměnitelných z celkem padesáti showcasů. Vrchol této pyramidy obsadil zpěvák Alireza Ghorbani z Iránu. I když se jedná de facto o paralelu evropské vážné či umělecké hudby, rozdíl je propastný: nejde totiž o interpretaci opusu nějakého historického klasika, ale ryze osobní výpověď se spoustou magických detailů a ozdob, které při každém provedení vyzní jinak. Ghorbani není jen zpěvákem světového formátu, ale i jeho doprovodná skupina indikuje dramatické proměny hráčské techniky. Ostře rytmické pasáže loutny tar či barevné rejstříky houslí kemenče vykazují výrazný posun oproti dřívějším generacím.

Indická klasická hudba je s iránskou spřízněná – ale během posledního půl století víc zdomácněla na západních podiích, a to díky umělcům jako Ravi Shankar či jeho dcera Anoushka, kteří čerpají ze severoindické, hindustánské větve. Skupina Shakti naopak kdysi zpopularizovala hudbu indického Jihu, zvanou karnatická. Na Womexu představila tuto odnož houslistka Jyotsna Srikanth. Ta se před 13 lety usadila v Anglii: “Studovala jsem i západní hudbu, a tak spolupracuji jak s Indy, tak i Evropany. Napsala jsem Violin concerto pro Londýnskou filharmonii a natočila album se skupinou Bollywood Brass Band. Zatímco v hindustánské hudbě převažuje improvizace, v karnatické je mezi improvizací a kompozicí rovnováha. Některé z našich rytmů připomínají matematickou rovnici.” Její koncert měl komorní sestavu se dvěma perkusisty a elektrickou tanpurou, která hru hudebníků podbarvovala bordunovými tóny.

Velkou neznámou asijské hudby je sousední Nepál, odkud přijela skupina Night. Překvapivé bylo, že navzdory zeměpisné blízkosti nebyla příbuznost s Tibetem či Indií nijak zřetelná. Evropanovi poněkud vzdálená struktura skladeb spíš připomínala indonéský gamelan, ovšem s úplně jinými nástroji, včetně houslí bizarního tvaru s vydlabanou ozvučnicí. Jednalo se o vzrušující setkání s kulturou dosud neznámou i pro ty nejprotřelejší znalce.

Vrtochy kultovního publika

Tunisko-francouzská sestava Ifriqiyya Electrique sehrála naopak roli konfliktní síly, která svojí fuzí s elektronikou a projekcemi rozdělila publikum na křídlo nadšenců i těch co odešli hned v první skladbě. Příslibem budoucích úspěchů ale je, že kapelu vydává Glitterbeat, vedený Chrisem Eckmanem z někdějších Walkabouts, který je díky geniálnímu odhadu vrtochů kultovního obecenstva už 4 roky držitelem womexovské Label Award.

Naopak respekt široké obce sofistikovaného womexovského publika vzbudil francouzský veterán Valentin Clastrier. Ten začínal jako kytarista Jacquese Brela, a před 30 lety inicioval revival niněry, obskurního nástroje který je vlastně archaickým mechanickým houslovým syntezátorem. I ve svých 70 letech zůstává hudebním dobrodruhem bez bázně a hany, a vystupuje v šokově terapeutickém dialogu s o generaci mladším avantgardním holandským klarinetistou Stevenem Kampermanem.

Psáno pro Rock & All, 2017/12