Tuaregové i Bowie natáčeli v Nouzově, aneb Úspěšný recept, jak se vyrovnat s krizí hudebního průmyslu
5. 11. 2018 | Rubriky: Uncategorized
I v době krize hudebních nosičů přicházejí noví vydavatelé. Vedle projektů s krátkou životností se naštěstí objevují i značky s prozíravou strategií, které tiše a nenápadně expandují. World music patří spíše k riskantním druhům podnikání, a právě na tomto poli se prosadil ve vydavatelské roli Chris Eckman, dříve vůdčí duch skupiny Walkabouts, dnes spolumajitel značky Glitterbeat. Veletrh Womex udílí každý rok cenu Label Award, odvozenou od statisticky měřitelné úspěšnosti v rozhlasovém žebříčku World Music Charts Europe – a Glitterbeat ji získal v posledních letech třikrát za sebou.
Norsko se stalo druhým domovem pro mnohé české jazzmany, včetně pianisty Vojtěcha Procházky, známého například ze skupiny Vertigo. Jeho potencionálními partnery ale nejsou jen místní hráči jazzu. Z početných mimoevropských menšin jsou v Norsku silně zastoupeni přistěhovalci z indického subkontinentu. Houslistka Harpreet Bansal se narodila před 37 lety v Norsku a vedle norské hudební akademie studovala klasickou indickou hudbu u renomovaných mistrů – včetně svého indického otce.
I když spojení cimbálu s vinárnami v Budapešti patří k vžitým stereotypům, prvotřídní hráči pocházejí i z východnějších regionů. Na Slovensku žijící Mykhaylo Zakhariya doprovázel například na festivalu Womex Martu Töpferovou, když zaskakoval za stálého člena skupiny Mikokraj, Marcela Comendanta. Oba virtuozní hráči pocházejí z Moldavie, která je jazykově nejbližší Rumunsku, ale během 70 let trvající okupace Sovětským svazem prošla nevratnou rusifikací. 
V Africe leží kořeny většiny novodobých globálních žánrů – od blues přes ragtime, tango, salsu až po jazz. Styly, které vznikly podobnou syntézou, ale hrály se především v Africe, ale svět objevuje se zpožděním. Vedle afrobeatu a konžské rumby sem patří ethiojazz.
Na hudební mapě patří Arménie mezi velmoci. To má historické příčiny. I když dnes je malým vnitrozemským státem, kdysi to byla rozlehlá říše v magickém trojúhelníku mezi Středozemním, Černým a Kaspickým mořem. Arménie byla křižovatkou civilizací i hudebních stylů a kořeny tam má řada talentovaných umělců, například francouzský šansoniér Charles Aznavour či spisovatel William Saroyan. 
Severský metal proniká do mainstreamového vědomí, i když nenápadně. Když před několika lety hostil prezident Obama ve Washingtonu severský summit, rozbouřil sociální sítě výrokem: “Finsko má nejspíš nejvíc metalových kapel na počet obyvatel, a také patří k zemím s nejlepším politickým systémem. Netuším jestli je mezitím nějaká spojitost.” Ať tak či onak – skandinávský metal představuje osobitou hudební kapitolu.
K posledním ohniskům mizející kultury patří romské vesničky na východě Slovenska, které přes dvacet pět let sleduje bratislavská etnomuzikoložka Jana Belišová se svým teamem. Výsledkem jejích hudebních výzkumů je úctyhodná řádka alb, zpěvníky, filmové dokumenty i mezinárodní renomé – loni například prezentovala výsledky své práce na fóru Melting Pot v rámci festivalu Colours of Ostrava. 
Chicago se do hudební historie zapsalo jako rodiště moderních elektrických bluesbandů, ale místní hudební klima se mezitím podstatně změnilo. Mezi nejlepšími novými kapelami se prosadil devítičlenný ansámbl s hudebníky a zpěvačkami z Mexika, Porto Rica i Kolumbie, jehož plný název zní óESSO! 
