Régis Gizavo 1959-2017
8. 1. 2018 | Rubriky: Uncategorized
I když Madagaskar je součástí Afriky, z tamní hudby byste to nepoznali. Předkové dnešních obyvatel sem připluli z Malajsie, na ostrově převládá závratné tempo i citery nejrůznějších konstrukcí. Před třiceti lety to Evropanům znělo jako hudba z jiného světa – a to i v případech, kdy muzikant z Madagaskaru vyměnil tradiční nástroj za evropský. Régis Gizavo začal hrát jako dítě na akordeon svého otce, a po příjezdu do Francie fascinoval své kolegy nejen expresivní hrou i zpěvem, ale také hudební otevřeností.
Mezi akademickými znalci tradičního blues patřil Paul Oliver k těm nejvlivnějším a nejfundovanějším, možná i proto, že jako Angličan sledoval žánr na rozdíl od amerických kolegů s větším odstupem, a bral tedy v potaz i světový kontext. Svůj první článek o blues napsal roku 1951, je autorem řady knih i kompilací…
K dosud přehlíženým žánrům na festivalech world music patří hudba Albánie, jejímž pilířem je polyfonní zpěv i bohatě ornamentované sóla klarinetu. Epicentrem této tradice je řecko-albánský pohraniční region, který řecká strana označuje jako Epiros. Zdejší polyfonie se výrazně liší od spřízněných žánrů z Korsiky či Sardínie. 
Mezi bubeníky byl Salah Dawson Miller unikátní postavou. Namísto obvyklé soupravy, ovládané paličkami, hrál na pestrou kombinaci darbouk a dalších malých bubínků, na které se hraje dlaněmi, což je koncept na Západě překvapivý, ale v Africe běžný. “Všechno jsou to bicí. 
Rakouské město Kremž si na hudební mapě střední Evropy vydobylo unikátní místo. Ve srovnání s obrovitými akcemi jako Szigét v Budapešti představuje zdejší festival naopak záležitost komorní – a přitom nabízí ty nejvybranější hudební lahůdky z celého světa.
Italská hudba má své superhvězdy, ale pokud se chcete o Itálii i její hudbě dozvědět nejvíc, pak je lépe ponořit se hlouběji a hledat jinde než na vrcholných příčkách krátkodobé popularity. Zpěváka Peppe Voltarelliho bychom mohli zařadit do té poněkud skryté odnože první ligy. Jeho život je kronikou populární kultury posledních 30 let. Voltarelli pochází z Kalabrie, což je ten nejjižnější cíp italské pevniny, tedy poslední zastávka před Sicílií, ale studoval na severu v Bologni, a tam založil jedenáctičlennou sestavu s poněkud zlověstným názvem Il Parto Delle Nuvole Pesanti, Přicházejí těžká mračna.
Čtvrt století před prvním festivalem Womad a zavedením termínu world music vstoupila na trh edice Explorer, vydávaná dodnes úspěšnou značkou Nonesuch. Terénní nahrávky vzdálených hudebních kultur, které dosud sledovali jen etnomuzikologové na univerzitách, se dostávají v posluchačsky přátelském balení k veřejnosti. Gamelan z Bali, koto z Japonska, lidové zpěvy z jugoslávských ostrovů.
Od roku 1982, kdy Peter Gabriel poprvé organizoval WOMAD, se z programování world music festivalů stala tvůrčí disciplina. Jedinečný recept nabízí městečko Forde, ležící na konci malebného norského fjordu. Stavba programu připomíná lego. Z kostek lze vystavět značně různorodé a přitom vždy fascinující kombinace. 
Že přístavy jsou nejvýkonnějšími tavícími kotlíky, potvrzují hudební dějiny. Jazz vznikl v New Orleansu, tango v Buenos Aires, Beatles sbírali inspiraci v Liverpoolu a Hamburku. V jihofrancouzském přístavu Marseille se letos po třinácté konal veletrh Babel Med. Z akce, původně zaměřené na středomořskou hudební kuchyni, vyrostla globální přehlídka – se záběrem od Koreje až po Kanadu.
Sibiřský hrdelní zpěv u nás nejčastěji slýcháme od skupiny Huun Huur Tu z Tuvy, která patří k tradičnímu, autentickému, i když velmi tvůrčímu křídlu této discipliny. Jedním ze zpěváků, kteří stáli u zrodu Huun Huur Tu, byl Albert Kuvezin, který později tuto vyzývavě syrovou pěveckou techniku propojil s elektrickými kytarami. 
