Flamenco versus noční klid
7. 6. 2015 | Rubriky: 2015,Články,Rock & Pop
Kauzy pražských klubů, šikanovaných pod záminkou rušení nočního klidu, jsou v živé paměti. Ale že by něco podobného hrozilo na jihu Španělska, kolébce flamenca, kde má noční život zcela jiné ndimenze? Specifickým případem jsou kluby zvané pea flamenca, oazy autentické, turistickým průmyslem nedotčené hudby, kde koncert zpravidla nezačne před půlnocí. Původně byly situovány v chudších lokalitách, které ovšem v posledních letech osidlují zámožnější obyvatelé.
Finský národní epos Kalevala se letos dočkal nového vydání v nakladatelství Academia. Úctyhodná publikace o 1100 stranách u nás poprvé vychází s původními finskými ilustracemi, text doplňují detailní a zasvěcené poznámky i řada studií, které Kalevalu zasazují do širšího kontextu. Pro laické čtenáře je možná překvapením, že nakladatel použil 120 let starý český překlad Kalevaly od Josefa Holečka (1853-1929).
Na nedostatek zájmu si Salif Keita stěžovat nemůže. Jako zpěvák začal v dnes legendárních sestavách Rail Band a Les Ambassadeurs, jejichž nahrávky patří k zlatému fondu africké hudby a dodnes vycházejí v reedicích. Loni se dokonce původní členové vrátili zpět na koncertní podia: reformovaná sestava Les Ambassadeurs vystoupila na festivalech Womad, Roskilde a dalších, souběžně vyšlo archivní dvojalbum. 
Uprostřed Atlantiku, na křižovatce námořních cest mezi Brazílií, Portugalskem a Afrikou leží Kapverdy, souostroví, které se díky své hudbě stalo světovou velmocí. Více se dozvíte v reportážích které odvysílal Český rozhlas – z nichž ta poslední je z května letošního roku. _.jpg)
Na showcaseové přehlídce Crossroads, která proběhla poprvé loni před festivalem Colours of Ostrava, čerpaly celkem tři z 11 vybraných kapel z moravských kořenů. Bezobratři pocházejí z Brna a na svém posledním albu Desátý den v trní rozšířili repertoár o zhudebněné texty z Bosny, Srbska i Ukrajiny. Od typických moravských sestav s velkým cimbálem se Bezobratři podstatně liší.
Pro cizince je Itálie zemí stereotypů, k nimž patří romantické balady hudebních manekýnů stejně jako pizza. Detailní pohled nás ale přesvědčí o opaku, Itálie je plná dosud neobjevených talentů, které se stereotypům vzpírají. K těm nejzajímavějším patří Vinicio Capossela, písničkář a showman-vizionář, který stále častěji proniká před světové publikum – koncem loňského roku například odehrál velký koncert v Royal Festival Hall v Londýně. 
Původně kolumbijský rytmus cumbia zdomácněl – podobně jako jamajské ska – v řadě latinskoamerických zemí a stal se základem rafinovaných fuzí s elektronikou. Kytarista a skladatel Eblis Javier Álvarez patří k nejaktivnějším postavám hudební scény v Bogotě a je tvůrcem několika projektů. První z nich, Meridian Brothers, funguje už 15 let, další z jeho sestav se jmenuje Frente Cumbiero. 
Dunja Knebl se narodila v Záhřebu před 68 lety, její předkové jsou z Maďarska a Československa. Díky tomu, že v době Titovy Jugoslávie pracovali její rodiče jako diplomaté, své dětství strávila v USA a v Indonésii. I když pocházela z vysoce muzikální rodiny, byla velmi skeptická vůči showbusinessu, zpěv si dlouho ponechávala jako koníček a živila se jako učitelka jazyků a překladatelka. 
Přistěhovalci z Alžírska tvoří na francouzské hudební scéně tu nejvýznamnější menšinu – díky umělcům jako Rachid Taha, Souad iMassi či Khaled. Od nich se zpěvačka Houria Aichi podstatně liší: do Francie původně přijela studovat a poté se stala profesorkou sociologie. Pěvecký talent, zděděný po matce a babičce, začala uplatňovat až dodatečně. Pochází z Kabylie, berberské části jižního Alžírska, stejně jako u nás dobře známá Souad Massi. 
