Bretaňský bard Yann Fañch Kemener zpíval poprvé v Česku
15. 10. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI
Skotsko, Bretaň či Irsko neláká návštěvníky jen scenérií, ale i hudbou. Styly, díky jazykové spřízněnosti označované jako keltské, navíc ovlivnily řadu tuzemských kapel. Specifickou stránku tohoto trendu jsou keltské festivaly, od Svátku keltské kultury Beltine, letos pořádaného v Náměšti nad Oslavou v noci z 30. dubna na 1. května, až po obří akci Festival Interceltique v bretaňském přístavu Lorient. Vzácnější jsou koncerty autentických umělců z keltské zóny na českých podiích.
Jeden z největších izraelských hitmakerů, Idan Raichel, prorazil před pěti lety do světa albem Idan Raichel Project, zajímavým především početnými etiopskými hosty. S úspornější verzí projektu poté absolvoval světové turné včetně vystoupení na Colours of Ostrava. Další album s hostujícími latinskoamerickými zpěvačkami už tak výrazným překvapením nebylo, ale jeho nová sestava The Toure-Raichel Collective má velmi dobrou šanci. 
Mehmet Polat se narodil v Turecku, jeho nástrojem je “arabská loutna”, což je označení srozumitelné, ale nikoli přesné. Vedle Arabů na ni hrají Kurdové, Arméni, Peršané i obyvatelé Izraele. V Amsterdamu Polat založil skupinu Arifa, s niž vystoupil v červnu na pražském festivalu Respect. Mezinárodní, a tedy Googlem snadno identifikovatelné jméno arabské loutny je “oud” (čti ůd). Je to nástroj obecně považovaný za předchůdce všech evropských louten, mandolín i kytar o nejrůznějším počtu strun..
Klezmer vznikl v židovských komunitách v Evropě, k jeho návratu došlo ve Spojených státech, ale v Izraeli je kupodivu vzácný. O to větším překvapením je skupina Ramzailech, která svůj styl i album pojmenovala Hardcore Klezmer. 
Zatímco před padesáti lety bylo hudebním symbolem Brazílie Rio de Janeiro se svými plážemi a chladivě dráždivou bossa novou, současné publikum objevuje styly donedávna skryté. Zvláště bohatým zřídlem je Sao Paulo, město, které počtem obyvatel vysoce převyšuje Českou republiku: žije tu přes 15 milionů lidí, národnostní menšiny zde nabývají gigantických rozměrů, k nejpočetnějším patří japonská čtvrť Liberdade se stovkami sushi barů, počet saopaulských Japonců se blíží jednomu milionu.
Saxofonista Nikos Kuluris, jeden z pilířů skupiny Kryštof, má více želízek v ohni. Ve své ostravské taverně vaří ty nejlepší řecké lahůdky, zatímco hudební pochoutky Řecka i sousedních států nabízí se skupinou Nisos. Její zatím jediné album získalo nadšenou recenzi v britském prestižním časopise fRoots. Nisos znamená řecky ostrov, což funguje i jako symbol. Hudebníci vytvářejí uprostřed české společností izolovaný ostrůvek kultury Řecka i spřízněných stylů z Bulharska či Turecka. Nikos je ostatně skutečným ostrovanem, jeho předkové jsou totiž z Kréty.
Tango patří, podobně jako jazz, blues, rock či gospel, k novodobým globálním stylům, jejichž vznik podmínila masová migrace i moderní media. I když opticky v této rodině převažují styly anglosaské, argentinské tango patří k těm nejstarším. Do hollywoodských filmů zasáhlo například ještě před Elvisem Presleym, který se narodil přesně v rok tragické smrti nejpopulárnějšího zpěváka tanga, Carlose Gardela (1890 – 1935), díky němuž se tato hudba stala světovým trendem.
